Uvnitř

S každým filmom, v ktorom sa tvorcovia snažia vyhovieť ratingom prístupnosti (Americká filmová asociácia - MPAA), alebo štúdiám, rastie dopyt a požiadavky na väčšiu brutalitu v horrorových filmoch. Týmto filmom dávajú Francúzi jasne najavo, komu je tento film venovaný. A myslím, že výsostne uspokojili aj najnáročnejšieho diváka. Bežných konzumentov (ako ja) by som chcel len dopredu upozorniť na explicitne krvavé, brutálne a beštiálne scény, ktoré vo mne neraz vyvolali pocit znechutenia a zvrátenosti. Niektoré scény naozaj hraničili s pojmom filmové umenie a toto je prvýkrát, čo znižujem hviezdičku za niečo, čoho je vo filme až príliš, a pritom to neraz aj ja požadujem. Námet je jednoduchý, ale nápady sú originálne a unikátne. Občas by to naozaj chcelo pauzu no tvorcovia si povedali, načo túto mašinériu brzdiť, pusťme ju dole kopcom, nech pozotína všetko čo jej stojí v ceste, divákov tiež, uvidíme aký bude výsledok. Pokiaľ si teda chcete vychutnať brutalitu najhrubšieho zrna, siahnite po tomto filme, horror už pre vás ale nikdy nebude tým, čo býval. 80%. (26.05.2009)

Tak toto je horrorový masakr "par exelans"!!! Francouzi šli opravdu na maximum, dál už podle mě jít nejde (pozdější oprava !! - jde, po shlédnutí "The Untold Story", vím, že ještě jde ...). Masakr, který překonává ve své brutalitě, krutosti a řezničině ty nejklasičtější kulty 70. let a hravě dotahuje a překonává novou vlnu horroru ve stylu Aji, Rotha a Zombieho ... Něco takového jsem snad ještě neviděl, film, když už se zdá, že ve finále trochu ztrácí dech, nabere asi na 10 minut natolik extrémně šílené a drastické obrátky, že jsem i já měl co dělat, abych to nějak vydýchal ... Míra brutality snadno dosahuje první části Ajova Haute Tension (v domě), ale jak již samotný název naznačuje, takhle vypadá celý film ... Je to neskutečně agresivní, brutální a šokující souboj ženy bránící svůj život a svoje dítě uvnitř svého lůna a vyšinuté ženy, která ho chce za každou cenu dostat z lůna ven. Každého, kdo dům navštíví samozřejmě odrovná tím nejbrutálnějším způsobem ... Opravdu NEDOPORUČUJU těhotným ženám!!!!!! A nedoporučuju citlivým povahám. Pokud nemáte horrory v lásce, nedívejte se na něj. Pokud ano, posadí vás to na zadek ... Naposled mne takhle dostal "Broken", což je ovšem naprosto jiné kafe, jiný žánr, jiné ztvárnění atd. Ovšem intenzita účinku byla přibližně podobná. (26.02.2008)

Vzpomínka na Haute tension je zcela na místě, už kvůli silnému ženskému prvku a intenzizě některých scén. Ty činí Inside výjimečným i v kontextu dneší drsné horrorové vlny. Drtivá většina těch ostřejších scén vypadá totiž sakra realisticky, což bohužel zabíjí přehnaný závěr a opravdová debilita některých vedlejších postav. Malá extra pochvala pak putuje k ženě v černém, která dokázala v první polovině filmu vykouzlit tu a tam i slušně strašidelné okamžiky. (11.04.2008)

Subjektivně na mne Uvnitř zapojením těhotné hrdinky působil jako nejbrutálnější z dosud viděných hororů. Ne pár, ale celou řadu scén budu z hlavy dostávat ještě mnoho dnů (soustům, jež vyvolávala největší dávivý efekt, vévodí nůžky). Fyzické znechucení tedy přítomno bylo, nikoliv strach. Vlastně ani není o koho se bát: Sarah nemáme šanci pořádně poznat, chová se divně, nevíme jestli dopravní nehodu nezavinila ona… . A potom se zjeví ta paní v černém a z dalšího francouzského pseudoartu jsou rázem orgie krutosti (pro někoho „torture porn“). Nedokážu posoudit, na jaké úrovni jsou zdejší splatterové scény v porovnání s jinými splatterovými scénami, mi přišly výborné (protože vážně nechutné), ač svou přehnanou brutalitou občas úsměvné. Bez „domyšlení“ černého humoru (maminka) by to vážně nešlo. Po celý film jsem si však kladl otázku svědčící nejspíš o mé neznalosti daného žánru: „proč k tomu všemu krucinál dochází?“. Ve finále, dementnějším než dosavadní chování všech postav dohromady (kobercovka forever!), jsem dostal odpověď, definitivně pohříbající jakoukoli věrohodnost zápletky. 60% Zajímavé komentáře: tombac, Subjektiv, castor, slasher, Mahalik, Aquarius (24.09.2009)

Inside, to je prolnutí žánrového filmu s uměním. Francouzi jakožto pokračovatelé avantgardních tradic se jen stěží mohou zbavit kontextu, z něhož vzešli, a i v post-feministickém gorefestu Inside pokračují v tendencích francouzského impresionismu, poetického realismu, nové vlny 60. let, májových událostí v Paříži, Cinema du look a kdovíčeho ještě a rigidní pravidla žánru v zásadě přetransformovávají do moderního tvaru, který se vyznačuje zejména tím, že otázek s postupem filmu přibývá, nikoliv ubývá. Vyjednávání mezi klasickou žánrovkou a moderním přístupem se analogicky vztahuje ke kardinální otázce, zda pociťuje divák u Inside potěchu a slast spíše z emocí (doména klasického filmu), anebo z estetiky díla (doména moderního filmu). První koncept vychází z toho, že tragédie, potažmo horor, diváky přitahuje pouze tehdy, když je hodnota výsledku rovnice „slast mínus strach“ kladná. Druhý koncept oponuje tím, že slast je jiného druhu než strach a že ji nelze umístit do jedné roviny. Podle druhého konceptu při sledování hororu nezažíváme pouze drásavé emoce, ale pociťujeme i rozkoš ze způsobu, jakým je film natočen – odtud potěcha z estetiky díla, jehož harmonie a formální působivost dokonce přebíjí a přepisuje nepříjemné pocity strachu. Tvrdím proto, že za slastí z Inside stojí estetika, nikoliv brutalita. ____ Post-feministický je ten film proto, že problémová žena - hlavní hrdinka - přijímá trest nebo záhubu ze strany patriarchálního systému, proti němu se otevřeně v předešlém životě prohřešovala. Manžel není ve skutečnosti mrtvý, jak se nám snaží namluvit synopse. Žena ho opustila, popř. absolvovala umělé oplodnění, a tvůrci Inside v ní proto vidí nebezpečné znamení přetrvávajícího feminismu coby hnutí, jež činí z žen oběti a ohrožuje instituci rodiny... „znamení“ v předchozí větě lze pak nahradit ekvivalentem „zárodek“ jako doslovné metafory embrya, které je třeba vymýtit. Inside tedy není ten typ staršího, feministického hororu, kde musí obava ženy, že její dítě bude poškozené, metaforizovat do Vetřelce, jehož nechce porodit astronautka Ellen Ripley, nebo Antikrista, jehož, možná, nosí v lůně nebohá Rosemary, ale Inside je už typ hororu nového, post-feministického. Ženy již rovnoprávnosti dosáhly a teď za ni musí platit. (03.05.2009)