Edith Piaf

Kedže som niekoľkokrát čítala Edithinu autobiografiu ,,Môj život" a životopisný román,, Edith Piaf" od Simone Berteautovej patrí k mojim najmilovanejším,veľmi dobre si uvedomujem dejové nedostatky tohto filmu.Mnohé bolo vynechané,hoci si uvedomujem,že obsiahnuť celý Edithin búrlivý život v jednom stoštyridsaťminútovom filme je viac než nereálne.Nebudem to viac komentovať a porovnávať film s knihou,pretože film a kniha sú len vo výnimočných prípadoch rovnocennými súpermi.Hlboko sa klaniam Marion Cotillard,ktorá neuveriteľným spôsobom vystihla Edithinu osobnosť a výraz,chvíľami som mala pocit,že sa dívam na skutočnú Edith Piaf.Výborná práca maskérov,vytvoriť takúto neuveriteľne vernú podobu je skutočné umenie,zvlášť ked si človek uvedomí,aká je Marion Cotillard krásna žena.Teší ma,že sa europski filmári opäť raz blysli nad tými americkými. (03.01.2013)

Kdysi jsem četl biografickou knihu o Edith, která byla strhující. Totéž jsem si tedy sliboval i od tohoto filmu. Její život má tolik zvratů, že by to mohlo být úžasné téma pro strhující film. Mohlo by být, ale není. A je to velká škoda, když už se podařilo najít naprosto úžasnou ideální hereckou představitelku hlavní role. Marion Cotillard je dokonalá. Filmu však škodí neustálé skoky v čase, které nejsou nijak provázané - než stačí jedna scéna vyvrcholit, skočíme o x let dopředu či dozadu bez nějakého zjevného důvodu. Střípky z jejího života jsou také vybírány celkem prazvláštním způsobem. Neúměrně dlouho sledujeme Edithino dětství a pak si režisér vybírá především momenty, kdy je Edith na dně - více prostoru taky mohly dostat světlé okamžiky - takto ani není moc zřejmé, proč je ta věčně nadrogovaná, sotva se pohybující paní, které je něco přes čtyřicet, vlastně tak slavná. Mnohé scény jsou nedotažené. Za Edith přijde vojáček a zazpívá jí jednu z jejích nejslavnějších písní, ona je nadšená a píseň vezme, ale čekal bych, že pak se objeví scéna, kdy ji Edith zazpívá a bude to velký úspěch... Místo toho vojáček odejde, a konec - skočíme zase jinam. Režisérsky výborná je scéna, kdy se Edith dozvídá jistou tragickou informaci a i pár dalších scén je velmi slušných. Problém je v délce, nepromyšleném výběru scén a jejich (ne)uspořádání. (16.06.2007)

Sous le ciel de Paris a était née la chanteuse avec la plus fascinant voix que j'ai entendu. Bien qu'elle était petite sa voix était formidable. Le film d'Edith est formidable comme son chant et ses chansons. Son destin est tres touchant en film d'Olivier Dahan. Z tohoto biografického díla o největší šansoniérce vůbec čiší emoce a samotná láska k Edith a jejím písním. Útržkovitost a samotné přeskakování mezi časovými obdobími působí trochu chaoticky,z filmu se nedá doopravdy poznat jaká Edith byla. Každý kdo četl její životopis od Simone Berteautové ho zajisté bude srovnávat s tímto snímkem. Jenže To není možné. Aby mohl být Edithin život popsán alespoň jako ve zmíněné knize a divák zpěvačku poznal, musel by být film alespoň dvakrát tak dlouhý, což by bylo zase neúnosné, děj by se vlekl až nesnesitelně pomalým tempem, filmu by scházely správné emoce,náboj. Tím pádem by se takový počin stal naprosto nestravitelným pro obyčejné lidi. Samotné přecházení z jedné doby do druhé mě nevadilo,ač někteří tvrdí,jak moc se v ději nemohli orientovat, mě samotnému přišlo o něco méně zmatené než v jiných filmech(viz třeba Intolerance). Marion Cotillard by zasloužila za svůj výkon nejvyšší možné ocenění, takovou podobu se zpěvačkou jsem opravdu nečekal. V jedné scéně byl ale docela viditelný výškový rozdíl mezi Edith a Marion, jenže při sledování děje to ničemu neškodilo. Role Gerarda Depardieu mě, abych řekl pravdu, trochu rozesmála. Depardieu jako papá Leplée, jež je evidentně homosexuál, se pranic nepodobá svým rolím z dřívějška, kde homosexuála nepřipomínal ani trochu,natož svým skutečným životem. K českým hercům... Vladimír Javorský se do své roličky hodil,zapadl krásně mezi ostatní. Což se nedá říct o Marku Vašutovi s jeho kamenným obličejem,přes nějž je nasazený výraz toho největšího drsňáka,v emocionálně vypjatém závěru mě opravdu dokonale uzemnil,bohužel. Za nejlepší scény bych považoval scénu u Edith po pádu letadla a úplný závěr za zvuků písně Non,je ne regrette rien... jak sem si všiml okolí v potemnělém sále ani jedno oko nezůstalo suché. Nejkrásnější na snímku ale stejně jsou původní nahrávky písní Edith Piaf doprovázející celý děj. Ještě teď když si vzpomenu na některé písně, pomalu mi vbíhají slzy do očí,protože si je musím vybavit se scénami z filmu. Nevím,jaký film mě za poslední dobu dokázal srazit na kolena, mohu jen potvrdit, že v takovéhle míře se to jen tak žádnému dalšímu nepovede. Vive la Môme!!! (23.07.2007)

písničky lkavé a Piaf opravdu důležitá a významná osobnost,... ale proč je většina děje tak nudná? A z toho vyplývající otázka, proč stopáž filmu není kratší? Vím, že vládne takový trend, že životopisné filmy musí mít přes dvě hodiny, ale když se dostanu k někomu, jehož život byl sice důležitý, ale vyplněný jenom fetováním a pitím či nudným pobytem v nevěstinci, nemusím to tam všechno zahrnout. A ještě experimentovat se všelijakými pitomými poskoky sem a tam v čase. V tom aby se čert vyznal. Cottilard ovšem hraje všechny druhy Piaf výborně a i ostatní francouzské osazenstvo, ač mi neznámé, vypadalo slušně. Písničky, jak jsem už řekl, byly slušné jako chanson obvykle, finální Olympia skvělá, stejně jako ty zlomové okamžiky života, ale ostatní jen šedivý balast. Průměr (27.06.2011)

Dahan má v rukávu dva silné trumfy (Marion a Edithino "best ofko", co také jiného, že?) a nebojí se je použít, byť je neumí naplno využít. Marioninu one-woman-show zbytečně tlumí nefungující rozškatulkování děje do formy časových skoků a nonstop využívané šansony dělají spíše medvědí službu. Je v nich obsaženo prostě vše a tak se Dahan spokojil s tím, že k nim natočil pouze pěkné obrázky bez duše. Pěkné obrázky jako podklad zvukového geniálna a nic víc (ale uznávám, že bych nikdy nevěřil, že lze na tklivý šanson nastříhat třeba i takový zápas o titul mistra světa v boxu). Jenomže pak se nabízí otázka zda prostě není lepší pustit si rovnou to best ofko. PS: Nepamatuji si neakční film, který by tak skvostně využíval prostorového zvuku (platí minimálně o DTS stopě). (07.03.2009)