Edith Piaf

...alebo ako "doplnková kráska" Marion Cotillard urobila zo všetkých súčasných anglo-amerických oscarových herečiek len afektované dedinské ochotníčky. Ten film má svoje nedostatky, ale už len kvôli jej fenomenálnemu, strhujúcemu hereckému výkonu (vlastne nie, to nie je herecký výkon, to je PREVTELENIE) je to úchvatná záležitosť. Pravda, hneď po skončení filmu som rýchlo strčil do DVD prehrávača Dobrý ročník, aby som sa presvedčil, že Marion je stále pomilovaniahodná ako predtým. :-) (07.11.2007)

Dahan má v rukávu dva silné trumfy (Marion a Edithino "best ofko", co také jiného, že?) a nebojí se je použít, byť je neumí naplno využít. Marioninu one-woman-show zbytečně tlumí nefungující rozškatulkování děje do formy časových skoků a nonstop využívané šansony dělají spíše medvědí službu. Je v nich obsaženo prostě vše a tak se Dahan spokojil s tím, že k nim natočil pouze pěkné obrázky bez duše. Pěkné obrázky jako podklad zvukového geniálna a nic víc (ale uznávám, že bych nikdy nevěřil, že lze na tklivý šanson nastříhat třeba i takový zápas o titul mistra světa v boxu). Jenomže pak se nabízí otázka zda prostě není lepší pustit si rovnou to best ofko. PS: Nepamatuji si neakční film, který by tak skvostně využíval prostorového zvuku (platí minimálně o DTS stopě). (07.03.2009)

Průměrná biografie, kterou do průměrnosti strhává pokus o neprůměrné hrátky s filmovým narativem. Není to lienárně vyprávěné, není to rámcově vyprávěné, je to vyprávěné chaoticky - tak, že se z toho musí Aristoteles obracet v hrobě. A když má v tom všem narativním chaosu konečně přijít jakás takás katarze, spolehlivě ji zabije tupý obličej Marka Vašuta, jedné z nejaktivnějších českých hereckých prostitutek (které se za mizernou úplatu producírují v nesčetné řadě evropských a amerických filmů). (16.01.2008)

Jak to bylo pohádko? Zabloudilo vrabčátko. V nevěstinci, mezi stoly, zpívá teskně, píseň svoji. V těle ďáblíka, s nímž do pasti spadne, a v hrdle slavíka, který světu mocně vládne. Edith Piaf. La Mome. Jen jedinkrát uviděla La Vie en Rose, ale přesto na sklonku dramatického života z posledních sil zpívala: Non, je ne regrette rien.____ Já lituji toho, že režisér a scénárista Dahan na počátku plavby utápí diváka v hromadě střípků a zběsilým cukáním časem maskuje autorskou bezradnost. Přerývané vyprávění ve stylu dadaistické mozaiky připomíná vynechávající paměť předčasně zestárlé trosky, ale k porozumění složité osobnosti francouzské ikony tak málo nestačí. Z podprůměrných vod film vytahuje jen nezapomenutelný hlas Edith Piaf z nahrávek a chameleonsky přesná Marion Cotillard... (07.07.2007)

Kdysi jsem četl biografickou knihu o Edith, která byla strhující. Totéž jsem si tedy sliboval i od tohoto filmu. Její život má tolik zvratů, že by to mohlo být úžasné téma pro strhující film. Mohlo by být, ale není. A je to velká škoda, když už se podařilo najít naprosto úžasnou ideální hereckou představitelku hlavní role. Marion Cotillard je dokonalá. Filmu však škodí neustálé skoky v čase, které nejsou nijak provázané - než stačí jedna scéna vyvrcholit, skočíme o x let dopředu či dozadu bez nějakého zjevného důvodu. Střípky z jejího života jsou také vybírány celkem prazvláštním způsobem. Neúměrně dlouho sledujeme Edithino dětství a pak si režisér vybírá především momenty, kdy je Edith na dně - více prostoru taky mohly dostat světlé okamžiky - takto ani není moc zřejmé, proč je ta věčně nadrogovaná, sotva se pohybující paní, které je něco přes čtyřicet, vlastně tak slavná. Mnohé scény jsou nedotažené. Za Edith přijde vojáček a zazpívá jí jednu z jejích nejslavnějších písní, ona je nadšená a píseň vezme, ale čekal bych, že pak se objeví scéna, kdy ji Edith zazpívá a bude to velký úspěch... Místo toho vojáček odejde, a konec - skočíme zase jinam. Režisérsky výborná je scéna, kdy se Edith dozvídá jistou tragickou informaci a i pár dalších scén je velmi slušných. Problém je v délce, nepromyšleném výběru scén a jejich (ne)uspořádání. (16.06.2007)