Neuvěřitelný život rockera Coxe

Když jsem se tenkrát ožral a poblil na koncertě Kelly Family, kde jsem dělal dozor své alternativně nezávislé sestře, myslel jsem si o sobě, že jsem ten největší rockový bouřlivák pod ocelovým nebem. Ale zřejmě jsem příliš předčasně usnul na vavřínech. Kam se seru na Deweyho Coxe! Takoví lidé by měli vyhrávat Týtý a Slavíky namísto slušňáka Karla, který by nezobral drogu ani po čtrnáctidenním žhavení lebky zvaném Budík na Guantanamu. Přiznejme, že tahle komedie jednoznačně leží a padá na panu Reillym, který je dostatečně necharizmatický až odpudivý na to, aby působil jako rockenrollová hvězda světové extratřídy vtipně. Navíc podává naprosto bezchybný herecký výkon a toho čtrnáctiletého retardu s hlasem jako zvon má vepsaného ve tváři a nezvyklá ho ani, když mu zfetovaný bedňák mává čurákem přímo před očima. No, hluchých míst je tu stejně jako vtipů, u kterých bych hýkal, přesto jsem se párkrát od srdce pousmál a u hitovky Rock Hard bych sundal i sako, aby mi nepřekáželo při mém erotickém tanci, ale bohužel jako rocker žádné nevlastním. (04.05.2012)

Nápad nevydržel dostatečně dlouho na to, abych i přes relativně krátkou dobu nekontroloval hodinky. Kdyby byla stopáž půlhodinová a vynechala by se opakující či k ničemu vedoucí omáčka, jednalo by se o prvotřídní komediální bombu. Takhle jsem jen kroutil hlavu nad promarněným potenciálem, což se odráželo na opravdu dobrých vtipech. Písničky byly fajn. (Netflix) (25.11.2016)

Kdyby byl Dewey Cox skutečným muzikantem, jeho hudbu bych poslouchal nejspíše hodně často. S texty, hudbou a celkově s písněmi si tvůrci dali záležet paradoxně nejvíc. Je to trochu škoda, protože některé fórky nedosáhnou ani na metu průměrnosti a pár scén vyzní do ztracena (připomínky si nechte pro sebe, viděl jsem director's cut), ještěže krom hudby je tu překvapivě obstojný John C. Reilly, kterého bych si v podobné roli předtím představit nedokázal a chytrý humor, díky kterému se u mě Apatow (po 40 let panic) posunul zase trošku výše. Pár vkusných cameo roliček potěšilo, masochistická erotická scéna pobavila a Jenna Fischer okouzlila. Na film s tak nízkým hodnocením jsem se neskutečně bavil a nemůžu hodnotit jinak. (30.03.2009)

Spousta trapných, hloupých a nevtipných pokusů o humor z toho soudku, do kterého vždycky nahlížím s největšími obavami. Na druhou stranu mě mile překvapily povedené písně (kromě titulní Walk Hard ještě ta nesmyslná "dylanovka", jejíž provedení bylo vážně vtipné) a tu a tam nečekaný moment k pousmání. Nicméně ze všeho nejvíce mě nepobavil film, nýbrž bonusové materiály na DVD, zejména pět samostatných videoklipů, mezi nimiž je i naprosto skvělá coververze Bowieho Starmana. Bonusy opravdu doporučuji. (19.09.2013)

V poslední době jsou stále populárnější biografické snímky o slavných hudebnících. Ani by mě nenapadlo, že někdo dokáže natočit parodii i na toto téma ale stalo se. Bohužel dalo by se říci jelikož se jedná o jednu z těch slabších parodií. Film nejvíce paroduje film Walk the line, který mapoval život Johnnyho Cashe a k tomu ještě přidává další jako třeba novinku I´am not there o Bobu Dylanovi. Je pravda, že snažit se parodovat hudební filmy není tak lehké jako např. horory nebo akční filmy ale i tak se film určitě mohl podařit více. John C. Reilly je ve své roli dobrý ale věřím tomu, že by role více sedla komediálně zkušenějšímu Willu Ferellovi, kterému byla role určitě nabídnuta také. Největší problém je však v nezkušeném režisérovi, který vůbec nemá cit na načasování nějakého vydařeného gagu a zachránit to nedokáže ani fakt, že scénář dělal čím dál populárnější Judd Appatow. Ve výsledku se na film dá koukat a občas se divák pousměje ale i tak se nedá říct, že je to dobrý film a i neustále natahované Scary Movie je podle mě vtipnější. (24.09.2008)