Neuvěřitelný život rockera Coxe

Na to, že nemám rád Johna C. Reillyho to byla docela příjemná parodie. Jasný někdy to bylo až moc a některý fórky zaváněly trapností, ale taky tady bylo plno ultimátních hlášek a scén, u kterých se prostě nedalo nesmát. Navíc taková camea Jacka Blacka nebo Jonaha Hilla byly fakt povedený. Takže vcelku příjemná a povedená komedie, která sice mohla bejt trochu kratší (viděl jsem Director´s cut), ale některý scény si opravdu užijete. (10.06.2008)

Vtipně shrnutá hudební historie. Hudba, drogy, ženský, rehabilitace, stáří. Paroduje spoustu hudebních legend, ale celkem vkusně. Najde se pár odporných gagů, ale je jich málo. Nápady jako ztráta čichu, boogie cover období, Patrick Duffy, McCartney X Lennon, remix hitu Walk Hard nebo scéna s napodobením Boba Dylana jsou výborný fóry, u kterých se smějete nahlas. Líp si to asi užijí lidi, kteří mají o šedesátých až osmdesátých letech a muzikantech z té doby větší povědomí, protože narážek je tu nespočet. Navíc překvapivě kvalitní dobový soundtrack (i když většinou předělávky) mě jen ujistil na čtyřech (Let's Duet s vloženýma prasárničkama je parádní). Kam se hrabou se svojí hudbou Dreamgirls, csss. -"I'm just so glad you learned to play the guitar so good... even without having a sense of smell!" -"It's okay mama, I learned how to play by ear." (30.08.2009)

"ZEMŘEL TEN NEPRAVEJ!" Parodie na životopisná dramata (v tomto případě především na WALK THE LINE), která má pomalejší rozjezd, ale v druhé půli kraluje. John C. Reilly je bezchybný. Jeho kukuč má v komediálním odvětví bezedný potenciál a tvůrci filmu o fiktivním rockerovi, který prožívá své eskapády mezi reálnými hvězdami hudební historie - Beatles ztvárnění pány Ruddem (John Lennon), Blackem (Paul McCartney), Longem (George Harrison) a Schwartzmanem (Ringo Starr) mají libové parametry - to věděli, takže Reilly hraje Coxe od teenagera až po starce (v souvislosti s žánrem nemohla být volba lepší). V rámci zábavného potírání fiktivních stínů příběhu přispějí váhou své osobnosti třeba Eddie Vedder (Pearl Jam), Lyle Lovett nebo Jewel. "TEĎ BOJUJI O OPATROVNICTVÍ. CHTĚJÍ MI HO VNUTIT, COŽ PODLE MNE NENÍ SPRÁVNÉ." 80% (27.09.2010)

I když je ve filmu jedna 20ti minutovka, kde jsem totálně vypnul a čekal až skončí, protože disco minulých let mě vůbec nezajímá, pořád je zde dostatek inteligentního:) humoru na to, abych se bavil nadstandartně!! Navíc John C. Reilly hraje a zpívá opravdu výborně a přitom je obklopen borcema kalibru devítky, kteří doplňujou střeštěnost filmu na 100%, film má tu výhodu, že nemůžete očekávat, ani to nejde, jakým směrem se bude ubírat, proto budete několikrát mile překvapeni, možná se zasmějete i ochvilku později, než byste měli!! Jednou větou: Produkce Judda Apatowa nezklamala, i když to neni taková palba, jakou všichni budete čekat!! (17.10.2008)

"Je to Ďáblova hudba." Hudba hvězdného Deweyho Coxe zabíjí, nejbližší ho nemají rádi, ale on stále věří, že vězení a detox ho změní. Ač Dewey Cox nikdy neexistoval, tak životopisný film o něm obsahuje moc fajn muziku a jeho největší výhodou je, že se, na rozdíl od seriózních počinů, ani na chvíli nebere vážně. John C. Reilly, se svou dvaačtyřicetiletou vizáží, neváhá tvrdit, že je mu 14 či 71 let, pěje vše od akustických protestsongů po punk, a když má čas, tak si zamedituje s prapodivnou kapelou zvanou Beatles. Já se přitom zkrátka bavil a tak mohu tento snímek doporučit každému, kdo dokáže unést skutečnost, že ani při hudebníkových depresích nedostane drama šanci konkurovat slzám smíchu. (15.07.2012)