Spálené vzpomínky

Zaujímavá dráma s výbornými hereckými výkonmi. Najmä Benicio predvádza strhujúci výkon. Nezaostáva ani Halle, jej herectvo však asi nesadne každému - ak sa vám nepáčila v Plese príšer, pravdepodobne sa vám nebude páčiť ani tu, lebo tá rola je trochu podobná...(mne však sadla). Nerád by som opomenul ani Duchovneho, ktorý aj keď sa na plátne dlho neohreje, dokáže si získať vaše sympatie a jeho osud vám nebude ľahostajný. Film má pár silných scén, ale na druhej strane nič, čo by vás emočne rozsekalo. Ak by bolo horšie herecké obsadenie, pravdepodobne by sa z toho vykľul iba priemer, lenže Del Toro a Berry zachraňujú čo sa dá. Suma sumárum, ak je vám sympatický aspoň jeden z hlavnej trojky, môžete tomu dať šancu, ale nečakajte žiadnu extra originalitu. 70 % by tomuto filmu sedelo tak akurát. (25.04.2008)

Na podobném typu takyfilmů mě ani tak neirituje jejich existence, ale převážně kladné divácké přijetí, které je způsobeno kýčovitým dojímáním se sám nad sebou a zdáním zážitku z uměleckého díla. Není to dílo samotné, ale jeho percepce, která mě nutí k napsání komentáře a demonstrativnímu hodnocení (uznávám, že pokud přistoupím na zdejší škálu a nebudu se ohlížet na červené zabarvení a extatické ohlasy, je to za jednu hvězdičku). Chvíli jsem přemýšlel, jestli se v případě amerického debutu dánské režisérky Susanne Bierové nejedná o počin, ve kterém je vše - od castingu až po zvolené formální prostředky (nechronologické vyprávění s netradičními úhly kamery, významotvorným nasvícením a montáž) - motivováno transtextuálně, ale spíše než o film o festivalovém kýči jde o überkýč hrající si na umění; ukázkový midcult. (Ve zkratce: transtextuální motivace je taková, kdy rozumíme konvencím a rozpoznáme jejich odchylky dle obeznámenosti s daným žánrem, typem filmů či rolí atd.) Vše zde má své opodstatnění jenom proto, že se jedná o trendy postupy známé z Forsterových, Haggisových či Iňárrituových filmů, ale zatímco v nich má epizodičnost vyprávění a kauzální (vztah příčina-následek) roztříštěnost vzhledem k návaznosti na určitý typ myšlení či zmapování určitého geopoliticko-národnostně-genderově-sexuálního stavu v omezeném časovém úseku své opodstatnění, zde tomu tak není. Stylisticky pak jde o autenticky se tvářící, ale přitom výrazně estetizovaný potěr, který hlavně nechce rozrušovat nebo znepokojovat, nýbrž posílením jemně vybrnkávacího motivu vyvolat emoce a zprostředkovat metafory, které slouží jako eufemismy a které by pochopil snad i Forrest Gump (manžel: zastřelen /nevidíme, pouze slyšíme, kamera se odklání/ manželka: pád hrnku a rozlití nápoje na zem). A kdyby byl někdo fakt tak pitomý, že by mu nedošlo, vo čem že to jako hele je, tak nám to pro jistotu ještě příšerně nehrající herci (Halle je hysterka i v reálu, u Del Tora pochybuji, že je ono mučednictví pouze součástí role) řeknou... a zopakují, jako kdyby byl divák úplné ťululum. Ale výrobci a prodejci endiaronu a zvracících pytlíků z takových snímků musí mít rádost. (14.09.2010)

Akosi sa nejde ubrániť porovnávaním s 21 gramami (B.del Toro, chronologicky rozhádzané rozprávanie príbehu...), no na rozdiel od A.G.Iňárittuho, Susanne Biel občas sklzne až k lacnému sentimentu a niektoré scénky doslova šuštia papierom (napr. to s tými 20 doláčmi čakal asi každý), takže očakávaný sústrasný pocit s postavami sa nekoná - aspoň nie u Halle Berry. Ak je tu niekto presvedčivý, tak štndardne Benicio del Toro (09.01.2009)

oscarový benicio del toro, oscarová halle berry, oscarový sam mendes a oscarová susanne bier... sa "oscarovo" sekli podľa povestného príslovia o majstrovi tesárovi a urobili neskutočne sa vlečúcu, na city hrajúcu a emócie žmýkajúcu moralitku-schému-pózu, z ktorej sa mi kútiky krivili do úsmevu a hladina cukru stúpala do závratných výšok... a halle, ktorá je inak kočka, no o jej hereckom talente vždy pochybuje, a to dokonca aj po plese príšer, kde si tú zlatú sošku poctivu vyšukala, tu je urobená tzv. "na chuderku", takže hoci jej hlavnou danosťou "so far" je pre mňa jej vzhľad, tuto ma iritoval... rovnako ako ma iritoval david duchovny, o ktorom som si až do poslednej chvíle myslel, že vstane z mŕtvych z toho, aký to bol svätec... takže jediné, na čo sa dalo pozerať, aj keď tam toho bolo sakramentsky málo, bola odfarbená satanistka alison lohman (26.11.2013)

V úvode som sa zháčila, čo toto je za vydieračku! s pribúdajúcimi minútami sa však ukázalo, kam príbeh smeruje a hlbší existencionalistický podmaz si ponechal až do záveru..režisérka môže kameramanovi a hercom za ich genialitu ruky bozkávať. Scenár nie je úplne konzistentný v istých chaotických rozhodnutiach Audrey, tie ako jediné narúšali scenáristickú harmóniu, ostatné všetko klapalo ako sa na silné rodinné drama patrí. (13.01.2010)