Vlkodav z kmene Šedých psů

Tu kousek z Conana, tu kousek z Tolkiena a útržky ruských bylin zabaleny do hrdého slovanského kabátu. Pro mě jasná jednička mezi posledními shlédnutými filmy. V době, kdy světu vládne Eragon, Twilight a Persy Jackson září Vlkodav jako maják. Je pravdou, že příběh jsem už určitě někde viděl, četl nebo slyšel a celkově do žánru nepřináší poslední šedý pes nic nového, ale atmosférou, exteriéry, slušnými triky a hudbou se stává velmi žádoucím filmem. (13.09.2011)

Vlkodav vděčí za svůj vznik úspěchu Timura Bekmambetova a jeho Noční hlídce, která odstartovala jednak renesanci ruského filmu a jednak sérii fantasy snímků, které měly u ruského publika velmi slušný komerční úspěch. Je to paradox, že jsem Noční hlídce dal čtyři hvězdičky a Vlkodava odbydu pouze třemi, i když je to mnohem velkolepější podívaná vyfutrovaná penězi a celkově profesionálnější, ale Noční hlídka holt byla první a co jsem odpouštěl jí, nechci odpouštět Vlkodavovi. Je na něm totiž znát zjevná inspirace hollywoodskými fantasy snímky typu Barbara Conana nebo trilogií o Pánovi prstenů a na můj vkus je to jednak trošku kosmopolitní, jednak zbytečně zahlcené digitálními efekty. Tvůrci se měli víc držet východoslovanské mytologie a propracovat příběh na úkor vizuálních efektů. Vlkodav ve své snaze vyrovnat se americké produkci trochu připomíná francouzské akční filmy, které taky chtějí dohnat a předehnat slavné hollywoodské kousky, a tvůrci si neuvědomují, že v nejlepším případě dohání to, co frčelo před 15-20 lety. Celkový dojem: 65 %. (27.05.2009)

Zajímavá syntéza, čerpající z literatury (Červeňák / Žamboch), PC her (Gothic / Arena) a Barbara Conana, rozšířená o ve východní mytologii nepostradatelnou úlohu Bohů. Tvůrci si zkrátka předeslali poctivě naplnit schéma fantasy žánru swords & sorcery a po celý čas filmu tak pilně činí. Bohužel. Problém je totiž následující: Každý takový příběh o pomstě začíná iniciační událostí (zde smrt rodičů) a končí jakýmsi finále (konfrontace s hlavním zlem). Ovšem to, co produkuje film mezi, je jen jakási výplň, naprosto pochybně přišitá k hlavní linii. ____ Model „zero to hero“ zde neplatí, protože Vlkodav, nereálná postava v nereálném prostředí, je hero už od začátku, a lze tudíž vychutnávat jeho kousky (sic bitvy jsou hrozný) a představovat si sama sebe v jeho pozici. (26.08.2008)

Ono to bylo o něco lepší než moje hodnocení,ale...,když už se rusáci taky nebojej velkých produkcí a maj tam tydlecty nádherný reálie tak snad sáhnu do vlastní (a to že bohatý) mytologie. No kde je starej dobrej Čurila Plenkovič,Ilja Muromec,nebo co třeba hodit Slovo o Pluku Igorově? To jen tak namátkou.Neprudilo mě ani tak že film byl vlastně směska všech možných počítačových her a jiných fantasy co znám,ale ta ubohá prvoplánovost,aby měl divák pocit,že tuhle story vlastně zná,ale teď trochu po našem,mě tedy poněkud otrávila. (11.12.2010)

Ruský pokus o temnou a krvavou fantasy nedopadl vůbec špatně! Něco z Conana (třeba začátek), něco z Tolkiena (Morgoth se jmenuje Morana), něco ze Hry o trůny (nikomu nevěř), prostě klasická sword & sorcery, která je navíc zajímavá svým nezaměnitelným východním šmrncem (strašně se mi líbila výprava, hudba a exteriéry). Co na tom, že z filmu na dálku nesmrdí velké prachy, že vás neomračují bombastické digitální efekty, že děj příběhu je naivní, že jeho scénář i střih je místy malinko chaotický... zato má duši, kterou jeho příbuzní americké provenience často nemají, a být mi deset dvanáct, stříknul bych si z něho nadšením do trenek. Už dlouho jsem neviděl žádný ruský film, a tak mám radost, že mi udělal radost. A i když bojový netopejr a závěrečný souboj s Moranou jsou trochu na palici (Volkodav ho má většího než jediové!), megakýčovitý überhepáč mě dostal do kolen a já dám pět, protože chci a basta. Vokodav je důkazem toho, že i na východ od nás může vzniknout pohledný pohádkový velkofilm, který se přitom obejde bez hollywoodských prachů i všelijakých líbivých vyfikundací. (06.02.2015)