Až na krev

Moje třetí filmové setkání s panem Andersonem a znovu mi nesedl konec (neuzavřený a ještě tak divný). Jenže na rozdíl od Magnolie a Hříšných nocí jsem se místy (hlavně směrem k závěru) nudil. Přišlo mi to tak trochu jako rutinní životopisný film, který se nezmohl víc než na jednu tragédii a nevyvolal ve mně téměř žádné emoce nebo sympatie s hlavní postavou (i když uznávám, že osoba kazatele mě celkem úspěšně dráždila, a tak mi Danielovo jednání v afektu zlepšilo náladu :-) ). A pak tu byla hudba, kterou v drtivé většině u filmů vyzdvihuju, nebo opomíjím, ale tady mi vyloženě vadila, protože se uměle a neúspěšně snažila vyvolat dojem thrilleru (přitom tohle je jasné drama). Takže z mého podledu to vidím pouze na průměr. (04.08.2011)

Daniel Day-Lewis a jeho hereckej koncert, díky kterýmu je letos oscar ve správných rukou, i když žádná velká konkurence teda nebyla, to je fakt, nicméně Day-Lewis je tady brilantní a celej film spolu s vynikající muzikou táhne. Co se týká tý muziky, tak někdy bylo až zarážející, jak si film vystačil na dlouhý minuty beze slov jen s hudbou a přitom to byly asi ty nejvíc uhrančivý chvíle. Jen škoda trochu zdlouhavějšího konce, kterej mě začínal mírně nudit (25.02.2008)

Neokoukaný herci v čele se skvělým D. Day-Lewisem v chladném a syrovém příběhu podle Uptona Sinclaira. Za zmínku rozhodně stojí hudba. Především ta použitá. Když na mě během filmu vybafla optimistická třetí věta z Brahmsova houslového koncertu, nevěřil jsem. Musím ale uznat, že sedla jak p....l na hrnec. Pro mě jasná volba. Za pět. (24.07.2009)

"Ono to snad neskončí," zoufal si můj těžce zkoušený spoludivák, prohrávající ve 126. minutě s Až na krev vysoko na body, zatímco já jsem v totéž urputně doufala. Nepotřebuju Až na krev k tomu, abych věděla, že nafta není voda, pánbíčkářství není víra a získáním celého světa nebo ropovodu člověk nevyváží ztrátu svého člověčenství, ale to vůbec neznamená, že takové filmy nepotřebuju víc než zoufale. Nezmínila jsem se o výkonu svého úhlavního oblíbence, takže mám pokládat řečnickou otázku, zda byl Daniel Day-Lewis skvělý a i nadále ho pokládám za nejtalentovanějšího žijícího herce? Je papež katolík? Moje kacířství jde tak daleko, že si papežovým náboženským přesvědčením nejsem natolik jistá jako předchozím tvrzením, a moje drzost je pro změnu natolik monumentální, že mám chvíle, kdy jistého Brita s nejuhrančivějšíma očima na světě za papežova nadřízeného. A jestli se nějaký chorý mozek pod vlivem prudce nakažlivého a nebezpečně se šířícího viru odcladacus premierus pokusí oddálit premiéru Nine třeba jen o 1, 26 vteřiny, nechť zví, že v takovém případě nepůjdu až na krev, ale až na kostní dřeň. (09.10.2008)

Možná jsem byl až příliš navnaděný pětihvězdičkovými nadílkami mých oblíbených uživatelů a jejich nadšenými komentáři plnými superlativů, stejně jako oskarovou nadílkou, protože když se mi konečně Až na krev podařilo zhlédnout, byl jsem mírně zklamaný. Je to určitě profesionální filmařina s kvalitní prací kamery, silným příběhem, kvalitními herci, zkrátka a dobře na hony vzdálená tomu marasmu, jakému jsme svědkem v české kinematografii, jenže co naplat, těch 30 let života a díla hlavní postavy vměstnat do jediného celovečerního filmu je přece jenom velký oříšek a scénář se nevyhnul některým výrazným skokům v čase, osekání některých motivů a celkovému zploštění. Někdy je postava Daniela Plainviewa přirovnávána svou sebestředností k hlavnímu hrdinovi Networku, ale tam stačilo jediný rok strávený po boku Marka Zuckerberga, abych se vžil do jeho myšlení a pochopil jeho motivaci, kdežto v případě těžaře mi proklouzává jeho motivace a charakter tak nějak mezi prsty. Mohl to být velký film o naftařském průmyslu, který spolu s automobilismem vytvářel hospodářské dějiny a prosperitu Spojených států 1. poloviny 20. století, ale i tady scénář nedokázal postihnout ten velkolepý rozmach inovace a bohatství, prostě to všechno, co hýbalo životem obyvatel těžařských oblastí. Přesto zůstává několik scén, třeba jako je závěrečná konfrontace Plainviewa s jeho ideovým protivníkem, vůdcem náboženského společenství, které mě nenechávají na pochybách, že 4* snímku po právu náleží. Celkový dojem: 75 %. (09.01.2012)