Death Note - Zápisník smrti

Velmi kvalitní kousek, který však narazil. Dost narazil v druhé polovině a to jmenovitě po 24. dílu, pokud si dobře vzpomínám. Za první část: 5* za druhou část 2*, celkově tedy silnější 3* 65%. (Kdyby seriál skončil po 24. episodě, dávám mu opravdu 90%) (17.06.2011)

Nikdy bych neřekl, že mě animé seriál (ale i film) dokáže zaujmout natolik, abych mu nasolil plnou palbu hvězd, těšil se na každé další pokračování a ještě navíc neměl po téměř patnácti epizodách žádné výtky. Death Note je zajímavý nejen svým námětem, ale pronikne divákovi pod kůži i svojí hudbou, ať už ústřední znělkou, či melodiemi doprovázejícími scény, ale také dávkou napětí v každém dílu a různými dějovými zvraty, kterými jsou jednotlivé epizody protkány. Zpočátku jsem si říkal, že bych tento námět raději viděl v hrané podobě, ale po pár dílech mi již animovaná forma vůbec nevadí. Líbí se mi myšlenkové pochody hlavních postav, ale také atmosféra a ústřední i dílčí zápletky. Jsem zvědavý, jak vše dopadne a upřímně nevím, zda stát na straně Lighta či L, neboť obě postavy mají mé sympatie. Své neoddiskutovatelné kouzlo má však také shinigami Ryuk. Prozatím je to jednoznačných 5*. (18.04.2015)

Neskonale temná a přitom energická anime série, která vám rozproudí krev tím správným způsobem a v každém díle do vás nasolí takovou dávku briskně sesumírovaných informací a stále vyhrocenější zápletky, jež nadměrným vytěžením svého nesmírného potenciálu rovněž získala seriálu pár rekordů, až se vám z toho protočí panenky. Bohužel, vinou toho je Death Note jen jednorázovou záležitostí „Raketový vzestup, náhlý pád“, která je s přibývajícími díly, kdy se na sebe jen vrší stále neuvěřitelnější hlavolamy a dva mozky s velkým M na sebe šijí jednu boudu složitější než druhou (jejich předpoklady navíc mnohdy nevycházejí ani z toho, co ví oni, jako spíš z toho, co ví pouze divák – kam se hrabe The Mentalist), čím dál průhlednější. Postupem času, kdy se už nelze jen nechat unášet rychlým spádem děje, ale tvořit si komplexní představu, vyplouvají na povrch dříve opomíjené malichernosti a scenáristická bezradnost jak ve skládání vytvořených dílků příběhového puzzle, tak v od počátku nastolených trademarků (např. neustálé dovysvětlování motivů skrze monology postav, jenž bohužel namísto záměru jen potvrzuje jednorozměrnost postav a slaboduchost scénáře v detailech, které přímo nesouvisí s hlavní linkou). Při případném sledování doporučuji zhustit seriál do prvních 10-15 dílů, pak je to za čistých 5*, v dalších se pouze prohlubuje zklamání z vyvěrajících chyb a pramalých posunů v ději, potažmo v celkové skladbě na povrchu excelentního, v jádru omezovaného anime. 7/10 (07.09.2009)

Nejlepší anime, jaké jsem zatím viděl. Ve světě anime jsem poměrně nováček, ale z toho, co jsem viděl, musím říct, že "Death Note" se vymyká typickému akčnímu anime. Zatímco spousta anime strategicky sází na akční bitvy a souboje, "Death Note" je osvěžující změnou, která sází hlavně na dusnou atmosféru. Je to zčásti horor, zčásti fantasy, ale převážně zajímavá detektivka se zběsilým tempem, přičemž vyšetřování vede excentrický "L". Je to neustálá hra na kočku a myš, protože se zdá, že hlavní vyšetřovatel a podezřelý "Kira" nebo "Zabiják" jsou vždy o krok napřed. Dva geniální mozky se neustále přelstívají. Zápletka je složitá ale i přehledná a časem se všechno krásně vysvětlí. Po celou dobu sledování jsem si říkal: "Páni, tohle už snad nemůže být hlubší," ale každý další díl mě přesvědčil o opaku. Nejvíce se mi líbí, že se jedná o hodně složitý materiál, který je ale bezchybně a jednoduše podán, takže každý nový vývoj v případu je pro nás nadšeným šokem. Je to skvělá záležitost a rozhodně bych ji doporučil každému, kdo by v anime hledal nějakou změnu. Není to samozřejmě pro každého, protože je to spíše intelektuální thriller, a ne tolik akční fantasy, ale každý, kdo dokáže ocenit psychickou náročnost sledování tohoto napínavého souboje důvtipu, bude s "Death Note" v sedmém nebi. /100% + TOP 10/ (03.12.2023)

Silný a ukázkově nosný námět, který to i v těch (nej)slabších pasážích (a že jich je; kupříkladu kompletní druhá polovina seriálu, kdy se veškerá ta geniálnost ústředních postav stává nechtěnou parodií sebe sama) drží nad vodou. Ovšem aktivně mě to štvalo i v těch (nej)silnějších pasážích (a že jich je; kupříkladu kompletní první polovina seriálu), protože autoři nehrají fér hru a klíčové informace této psychologické šachové partie intelektů, které postavy ovšem znají, vyjevují zásadně až zpětně. Navíc to celou dobu působí jako rozhlasová hra, ke které se až následně dodělal vizuál. Najdou se celé bloky epizod, ve kterých není byť jen pět vteřin souvislého ticha. A tak krom scén, kdy ty postaví mají co říci a mají mluvit, je tu i přehršel scén, kdy mají raději mlčet, ale ony žvaní a žvaní a... A kdyby to nemělo konec, tak pravděpodobně žvaní dodnes. Dělají tak z diváka hlupce, protože tu jsou na každoepizoidním pořádku scény ve stylu "vidíme smutnou postavu, víme z předchozího dění proč je smutná i že má sakra důvod být smutná, přesto slyšíme vnitřní hlas postavy, že je smutná, proč je smutná a že má sakra důvod být smutná." Grrr. (08.05.2013)