Death Note - Zápisník smrti

Silný a ukázkově nosný námět, který to i v těch (nej)slabších pasážích (a že jich je; kupříkladu kompletní druhá polovina seriálu, kdy se veškerá ta geniálnost ústředních postav stává nechtěnou parodií sebe sama) drží nad vodou. Ovšem aktivně mě to štvalo i v těch (nej)silnějších pasážích (a že jich je; kupříkladu kompletní první polovina seriálu), protože autoři nehrají fér hru a klíčové informace této psychologické šachové partie intelektů, které postavy ovšem znají, vyjevují zásadně až zpětně. Navíc to celou dobu působí jako rozhlasová hra, ke které se až následně dodělal vizuál. Najdou se celé bloky epizod, ve kterých není byť jen pět vteřin souvislého ticha. A tak krom scén, kdy ty postaví mají co říci a mají mluvit, je tu i přehršel scén, kdy mají raději mlčet, ale ony žvaní a žvaní a... A kdyby to nemělo konec, tak pravděpodobně žvaní dodnes. Dělají tak z diváka hlupce, protože tu jsou na každoepizoidním pořádku scény ve stylu "vidíme smutnou postavu, víme z předchozího dění proč je smutná i že má sakra důvod být smutná, přesto slyšíme vnitřní hlas postavy, že je smutná, proč je smutná a že má sakra důvod být smutná." Grrr. (08.05.2013)

Death Note je HRA. Hra, kterou se baví geniální student střední školy, který je ve všem nejlepší a postrádá v životě jakékoli výzvy; hra, kterou si krátí čas démoni Šinigami nemající nic na práci, ale stále znova prodlužující svou nudnou existenci zabíjením smrtelníků; a především hra režiséra s divákem. Není to život, neplatí zde pravděpodobnosti, postavy jsou pokřivené a pravidla nastavená přesně na míru příběhovým situacím. Trochu mi to vadí, ale jinak by Death Note určitě nebyl tak strhující; zkrátka jsem přijal tenhle vykonstruovaný vypravěčský styl a užíval si. Už dlouho (jestli vůbec někdy) jsem si nevybudoval na sledování seriálu takovou závislost – zhlédl jsem jej nadvakrát a když jsem opomněl stáhnout jednu epizodu a musel na ni 20 minut čekat, zakoušel jsem silné abstinenční příznaky. Zvláště úvodních cca 40 %, které jsou v podstatě sledováním šachové partie dvou geniálních mozků (jejichž "plány v plánech jiných plánů“ upomínají na Dunu), jsou excelentní. Žel seriál dvakrát poměrně výrazně změní charakter a hlavně poslední třetina už není tak působivá jako části předešlé. Co je škoda, že se příliš nezaobírá motivy a myšlenkami postav, zpravidla odkrývá jen ty směřující k utajení svých a odhalení cizích plánů. Dá se spekulovat o primárních pohnutkách, u Kiry pozoruji určité (možná falešné) znaky racionalizace, když své skutky zdůvodňuje „spravedlivým světem“... Jde pouze o náznaky, postavy jsou opět především prostředky vyprávění. Obdobné je to s reakcemi společnosti na Kirovo jednání – navenek ho odsuzují, ale ve skrytu duše obdivují... I na vyvolání zdání hloubky je to málo, přitom zápletka skýtá opravdu zajímavé možnosti – a to je mé největší zklamání; síla Death Note je prostě jinde. Je to detektivka, jež nespoléhá na šokující odhalení ani co nejnejasnější podávání informací; naopak, divák je vždy víceméně v obraze, přesto je to strhující podívaná. (A „L“ jedna z nejsympatičtějších postav, jaké jsem dosud v anime viděl.) (01.06.2008)

Bůh smrti Ryuk se zcela pochopitelně nudí, dlouhý život, málo vzrušení.. A neb jsou lidé roztomilá zvířátka na hraní, vhodí do našeho světa svůj zápisník.. A není to ledajaký zápisník.. Tenhle černý sešit je něco jako vylepšený Zajcev.. Vždycky neomylně trefí.. A tak proti sobě stanou dva výjimeční, ctižádostiví a chytří mladíci v celkem zajímavé, místy i napínavé detektivní sérii.. (10.04.2015)

Může obsahovat spoiler... HEY HEY ningen SUCKER ah ningen ningen FUCKER, WHAT´S UP, PEOPLE?! Nejpoutavější anime, jaké ´sem zatím viděl. Výborný příběh, skvělé zpracování. Nakolik dokáže absolutní moc změnit zdravý rozum? Death Note je sešit, do nějž stačí napsat jméno, vybavit si tvář dotyčného, a pak už ho jen nechat prožít svých posledních 40 vteřin života. Yagami Light jeden takový sešit najde a rozhodne se vzít věci do vlastních ruk; zbavit svět kriminálníků. K tomu mu asistuje zábávná bytost shinigami, Ryuuk, původní majitel DN. Ovšem, je spravedlnost a spravedlnost. Někteří nejsou zrovna nadšení ze stoupající úmrtnosti únosců a násilníků, a tak je na pomoc přivolán nejlepší vyšetřovatel světa, tajemný L - snad nejcharizmatičtější filmová postava vůbec. A ta pravá zábava začíná. Už prvním dílem se režisér Araki rozjede neskutečným tempem a s atmosférou, která nedovolí odejít. A k tomu nepotřebuje zbytečné hektolitry krve a prakticky ani žádnou akci. Se stoupajícím vlivem Kiry tak roste i hustota děje. K vyvrcholení pak dojde, když se L a Kira dostanou do blízkého kontaktu a začnou jejich (nejen)psychologické hry (např. výborný souboj monologů během tenisového zápasu) a na scéně se objeví druhý Kira, Amane Misa. A atmosféra nepoleví, až do konce 16. dílu, kdy scénáristům jakoby došly nápady a začali DN vést jiným směrem (incident Yotsuba). Naštěstí zlom přichází již s 20. dílem, kdy se také mění úvodní titulky - Nightmare vystřídá Maximum the Hormone a z elegance se stává agresivní bizarnost. DN je zase v plné polní a atmosféra opět houstne. Ovšem jen na dobu určitou, než odejde L a na jeho míst nastoupí Near a polopadouch Mello. Tempo je sice stejné a přibylo i akce, jenomže Kira Light ztratil rovnocenného soupeře, kterého v podivínství nenahradí ani N. Dokonce i Ryuuku se objevuje už jen zřídka. Ale s blížícím se 28. lednem opět přituhuje a vše zakončují galantní finální orgie. Tak tohle je seriál, jenž mi posledního týdne nedal spát. Invenční a poutavý, s příjemnou animací a minimem CG efektů, skvěle ohudebněný a hlavně inteligentní. Kira is justice. (27.11.2007)

Neskonale temná a přitom energická anime série, která vám rozproudí krev tím správným způsobem a v každém díle do vás nasolí takovou dávku briskně sesumírovaných informací a stále vyhrocenější zápletky, jež nadměrným vytěžením svého nesmírného potenciálu rovněž získala seriálu pár rekordů, až se vám z toho protočí panenky. Bohužel, vinou toho je Death Note jen jednorázovou záležitostí „Raketový vzestup, náhlý pád“, která je s přibývajícími díly, kdy se na sebe jen vrší stále neuvěřitelnější hlavolamy a dva mozky s velkým M na sebe šijí jednu boudu složitější než druhou (jejich předpoklady navíc mnohdy nevycházejí ani z toho, co ví oni, jako spíš z toho, co ví pouze divák – kam se hrabe The Mentalist), čím dál průhlednější. Postupem času, kdy se už nelze jen nechat unášet rychlým spádem děje, ale tvořit si komplexní představu, vyplouvají na povrch dříve opomíjené malichernosti a scenáristická bezradnost jak ve skládání vytvořených dílků příběhového puzzle, tak v od počátku nastolených trademarků (např. neustálé dovysvětlování motivů skrze monology postav, jenž bohužel namísto záměru jen potvrzuje jednorozměrnost postav a slaboduchost scénáře v detailech, které přímo nesouvisí s hlavní linkou). Při případném sledování doporučuji zhustit seriál do prvních 10-15 dílů, pak je to za čistých 5*, v dalších se pouze prohlubuje zklamání z vyvěrajících chyb a pramalých posunů v ději, potažmo v celkové skladbě na povrchu excelentního, v jádru omezovaného anime. 7/10 (07.09.2009)