Death Note - Zápisník smrti

Neskonale temná a přitom energická anime série, která vám rozproudí krev tím správným způsobem a v každém díle do vás nasolí takovou dávku briskně sesumírovaných informací a stále vyhrocenější zápletky, jež nadměrným vytěžením svého nesmírného potenciálu rovněž získala seriálu pár rekordů, až se vám z toho protočí panenky. Bohužel, vinou toho je Death Note jen jednorázovou záležitostí „Raketový vzestup, náhlý pád“, která je s přibývajícími díly, kdy se na sebe jen vrší stále neuvěřitelnější hlavolamy a dva mozky s velkým M na sebe šijí jednu boudu složitější než druhou (jejich předpoklady navíc mnohdy nevycházejí ani z toho, co ví oni, jako spíš z toho, co ví pouze divák – kam se hrabe The Mentalist), čím dál průhlednější. Postupem času, kdy se už nelze jen nechat unášet rychlým spádem děje, ale tvořit si komplexní představu, vyplouvají na povrch dříve opomíjené malichernosti a scenáristická bezradnost jak ve skládání vytvořených dílků příběhového puzzle, tak v od počátku nastolených trademarků (např. neustálé dovysvětlování motivů skrze monology postav, jenž bohužel namísto záměru jen potvrzuje jednorozměrnost postav a slaboduchost scénáře v detailech, které přímo nesouvisí s hlavní linkou). Při případném sledování doporučuji zhustit seriál do prvních 10-15 dílů, pak je to za čistých 5*, v dalších se pouze prohlubuje zklamání z vyvěrajících chyb a pramalých posunů v ději, potažmo v celkové skladbě na povrchu excelentního, v jádru omezovaného anime. 7/10 (07.09.2009)

Nikdy bych neřekl, že mě animé seriál (ale i film) dokáže zaujmout natolik, abych mu nasolil plnou palbu hvězd, těšil se na každé další pokračování a ještě navíc neměl po téměř patnácti epizodách žádné výtky. Death Note je zajímavý nejen svým námětem, ale pronikne divákovi pod kůži i svojí hudbou, ať už ústřední znělkou, či melodiemi doprovázejícími scény, ale také dávkou napětí v každém dílu a různými dějovými zvraty, kterými jsou jednotlivé epizody protkány. Zpočátku jsem si říkal, že bych tento námět raději viděl v hrané podobě, ale po pár dílech mi již animovaná forma vůbec nevadí. Líbí se mi myšlenkové pochody hlavních postav, ale také atmosféra a ústřední i dílčí zápletky. Jsem zvědavý, jak vše dopadne a upřímně nevím, zda stát na straně Lighta či L, neboť obě postavy mají mé sympatie. Své neoddiskutovatelné kouzlo má však také shinigami Ryuk. Prozatím je to jednoznačných 5*. (18.04.2015)

Ponejpr pravím, že anime není zrovna mým šálkem kávy. Avšak tento seriál je opravdu mistrovské dílo, v němž se snoubí morální otázky, pěkná animace, parádní hudba a hlavně nečekané a občas i šokující dějové zvraty. Jedinou vítkou proto zůstává občasné až příliš nelogicky se rozhodující a předpoklady činící postavy. I přesto jednoznačně 5*. (19.12.2011)

Skvostem je především první část seriálu, na níž oceňuji její filosofický rozměr. Sledujeme, kterak nadaný student dostane do rukou "hračku", která má moc změnit svět tak jak ho známe a my se nemůžeme ubránit etickým otázkám "Co je vlastně správné?" a co bychom na Lightově místě dělali my. Přiznávám, že jsem Kirovi tiše fandil a díly kde s Ryuukem za zády svádí dechberoucí, psycholgickou bitvu se svou nemesis, geniálním "L", mě chytly tak, jak možná ještě žádný seriál předtím. Kvalita seriálu v mých očích úměrně klesá s tím, jak postupně na scéně ubývá Ryuuk a větší screentime naopak získává Misa Amane. Seriál se postupně mění v tuctovou kriminálku, která, pravda stále má své skvělé momenty, komornějšímu úvodu se však již bohužel nedokáže vyrovnat. (03.10.2017)

Zo začiatku dokonalá naháňačka na mačku a...no, mačku. Obaja súperi boli vyrovnaní a ich súperenie bolo také silné, že stačili slová a predsa mal človek problémy s nervami. Zlom nastal po 17. časti, kde do deja vstúpila spoločnosť Yotsuba, no aj tu sa po pár častiach podarilo vybudovať zdanlivo stratenú atmosféru a pasca na Kiru z Yotsuby sa dala vyrovnať lepším scénam z Bournovho ultimáta (čo sa týka napätia). Bohužiaľ nastal ďalší zlom po 26. časti a tu sa už s novými hrdinami zoznamuje ťažko a s nechuťou. Je pravda, že pri predposlednej časti sa to vrátilo do starých koľají, no pocit, že menej je niekedy viac sa len tak nezmyje. Rozhodne ale treba vidieť kvôli sympatickej animácii a psychologickej hre ktorá sa len tak nevidí. (17.09.2008)