Death Note - Zápisník smrti

Neskutečný nářez již od prvních minut. Dost možná nejnapínavější seriál, co jsem kdy viděla. V mnoha momentech jsem z toho měla neskutečné nervy. Souboj intelektů (fascinující propracovanost jednotlivých kroků jak Lighta tak L, tak i seriálu celkově) neustále nutil moji ruku po skončení epizody okamžitě přepínat na další epizodu, abych mohla sledovat další tahy obou stran. Jen u pár seriálů jsem pociťovala takovou „závislost“ - u Death Note jsem trávila každou volnou chvíli, nestále přemýšlela o ději a o postavách. Absolutní závislost platí především pro první naprosto brilantní polovinu seriálu, jejíž tempo bylo „vražedné.“ Každou chvíli to vypadalo, že to může skončit, ale ne, jelo se dál, a přitom se nikdy nedostavil pocit, že by byl děj zbytečně natahován. Jediná (lehce) uspěchaná věc byl snad Lightův přerod v takový neskutečný hovado – moc Zápisníku smrti ho pohltila na můj vkus možná až moc rychle (pokud ovšem neměl sklony ke zlu už předtím), ale o tom, jestli je Light dobrý nebo špatný podle mě tenhle seriál není. Nikde (snad kromě začátku) není vidět, že by Light nad svými činy pochyboval – všechny svoje protivníky ale i spojence likvidoval chladnokrevně a vždy to promýšlel – většinou jsem nestačila žasnout, jak se mu povedlo z těch situací vybruslit, jak ze sebe dokázal setřást podezření (např. promyšlení několika násobné předání zápisníku, které zajistilo, že se mu vzpomínky zase vrátí), jak se nebál jít přímo k srdci nepřítele nebo zasáhnout své blízké. Co do promyšlenosti a vůbec psychologie postavy je Light Yagami jednou z nejlépe napsaných záporných postav, které jsem dosud ve filmech nebo seriálech poznala. Přesto jsem si většinou přála, ať vyhraje druhá strana - SPOILER: v tomto směru mě konec velmi potěšil, jelikož tohle je ten případ, kdy mi smrt nějaké postavy udělala vyloženě radost. Fandila jsem především podivínskému detektivovi L (ty jeho vlastnosti jako způsob sezení a jezení sladkostí) a jeho následovníkům (a nástupcům, to, že ho Kira dostal, mě mrzelo) – konec SPOILERu. ----- Druhá polovina seriálu (vlastně spíš až od 27. epizody) je jiná než první polovina, osobně bych to ale neoznačila jako výrazný pokles kvality, ale jako proměnu – muselo být jasné, že se smrtí jedné z postav a časovým posunem už to nebude stejné jako první polovina. Tohle bylo, když vezmete v potaz 26. epizodu jako „season finále“, víc jako druhá série než jako druhá polovina seriálu, ovšem zde na ČSFD i na IMDb jsou všechny epizody uvedeny jako jediná série. Co do absolutního pohlcení s přehledem vyhrává první polovina, ve srovnání s druhou bych to přirovnala k rozdílu dvou verzí seriálu Fullmetal Alchemist: první polovina Death Note je jako Fullmetal Alchemist z roku 2009 (druhá verze), a druhá polovina Death Note je jako Fullmetal Alchemist z roku 2003. Jinými slovy: i druhá polovina je skvělá a podle mě si i ta zasluhuje pět hvězd (ale slabších), ale ta první je ještě něco mnohem lepšího, co by si zasloužilo hvězd tak deset... ----- Kromě Lighta Yagamiho a L jsem si oblíbila i Ryuka (bůh smrti se zálibou v jablíčkách, to je parádní úlet), Neara, Mella, Aizawu, Matsudu, Soichira Yagamiho a Raye Panbera (SPOILER: jeho smrt mě zasáhla podobně jako smrt Maese Hughse z Fullmetal Alchemist - konec SPOILERu). Zaujalo mě barevné vyvedení především vlasů a očí postav, když např. přemýšlely, a přitom se v okolí jakoby zastavil čas. Potvrdila se mi tak domněnka, že červená je velmi oblíbenou barvou pro označení záporných postav a vůbec jakéhokoliv zla. ----- Nejen po stránce postav a příběhu Death Note vyniká – i animace je skvělá a mě je trochu líto, že v seriálu nebylo víc akce. Aspoň že zajímavě využili rozdělení obrazu na víc částí. Do toho hraje soundtrack, který je stejně tak chytlavý jako děj seriálu, zejména pak „themes“ Lighta a L (pouštěla jsem si je při psaní tohoto komentáře). Do toho však nepočítám openingy, které jsem od páté epizody začala přeskakovat. Ten metalový je mimochodem pěkné šlápnutí vedle. ----- Opakované zhlédnutí (hlavně první poloviny) je nevyhnutelné. Také jsem si koupila mangu, která u nás na rozdíl od Fullmetal Alchemist vyšla komplet... a rozhodně si ji přečtěte taky, konec v ní je lepší než v anime! 10/10 (24.07.2019) (méně) (více)

Áno, toto bude KULT. Kult, ktorý sa utvorí podobne ako pri NGE či Cowboy Bebop nie preto, že by šlo a špičkové anime, ako skôr preto, že je prístupnejšie pre západného diváka tak tematicky a naratívne ako i myšlienkovo. Príbeh : klasická detektívka okorenená mysterióznym prvkom vraždiaceho denníčka. Veľa užívateľov sa rozplýva nad „originalitou“ DN. Pritom je DN originálne v jedinej veci – v spôsobe rozprávania štýlom „šachovej partie“. Tento sa však stratí po istom zvrate, o ktorom síce postavy neustále tvrdia, že je naplánovaný, každopádne „originalita“ rozprávania sa vytratí. Inak je to príbehovo osvedčený recept : vezmete nejakú bežnú každodennú vec, ktorá zabíja (videokazeta v Ringu, či mobil v One missed call), abstrahujete od vlasatých dievčatiek (to aby vás náhodou neobvinili že plagiujete nejaký ten „japan shock“ ktorý teraz fičí na západe vďaka remakeom), pridáte dvoch bishounenov (aby to pozerali aj dievčatá), o ktorých každá vedľajšia postava aspoň raz vyhlási , že sú inteligentní. Okoreníte to hláškujúcim monštrom, zdanlivo nestranným (kto verí, že s Raitom hrá čistú hru a nakoniec ho nezabije , hore ruku) . Pretrepať, nemiešať. V podstate proti príbehu nič nemám, keby sa nehýbal na základe dosť pochybnej motivácie postáv. Raito i L sú „chytré supermozgy“. Odhliadnuc od toho, že autori majú potrebu vysvetľovať divákovi každú trivialitu v ich ťahoch (pričom práve z nich vyvstanú diery v logike) a robiť tak z neho vola, sa o nich nič iné nedozviete. Neviete o ich minulosti (poväčšine autori kvalitných manga i anime vytvárajú plnokrvné postavy nielen prítomnosťou a úvahami nad budúcnosťou, ale i flashbackami na zásadné, často veľmi emotívne udalosti, ktoré formovali ich osobnosti), nedostatočne je prekreslená ich motivácia – Raitovi tú túžbu po impériu bez kriminality neverím ani na chvíľu, hlavne keď „superinteligentne“ robí všetko preto, aby ho čo najskôr chytili. Pokiaľ ide o L, tejto postave celkom verím, že mu ide o to aby „neprehral“ a využíva všetky stupidity, ktoré spraví Raito. Problém je však v tom, že ťahy oboch hrdinov sú podľa môjho názoru dosť ľahko predvídateľné. Po formálnej stránke je nadužívaný vnútorný monológ, ktorý sa v anime nepoužíva v takejto miere asi nikde, väčšinou ho používajú menej skúsení režiséri, keď nevedia kudy kam pri zobrazovaní motivácie a emočných stavov postáv. Po niekoľkých častiach ma to ich vykecávanie poriadne nudilo. Zanedbaný je i vývoj aktérov, celé mi to pripadá ako pritvrdený americký teenagerský seriál kde je jedno či vidíte časť 1 alebo 345 ale postavy sú stále rovnaké, nikam sa neposúvajú. Animačná stránka je nevyrovnaná. V prvých piatich dieloch som mal pocit, že režisér si buď vypráskal všetky peniaze na animačne nádherný opening, alebo ich točil nadopovaný práškami na spanie. Kresba je síce excelentná (skutočne tak detailnú kresbu postáv som asi ešte nevideli), problém je v animácii. V prvých piatich dieloch je totiž veľmi často vidieť neuveriteľne dlhé statické zábery, ktoré pôsobia ako nakreslený statický obrázok a veľmi zle gradované zábery (malý pohyb na začiatku a dlhokánsky statický záber) dávajú pocit že sa pozeráte na nasnímanú kolorovanú mangu a nie na anime. Postupom času sa to však značne vylepší a niektoré zábery sú veľmi zaujímavé, i keď často tvorcovia využívajú computer aby pohyby pôsobili plynulejšie. Neduh statických obrázkov a zlej gradácie sa však ešte sem tam vracia. Pokiaľ ide o hudbu, možno som zmlsaný Kajiurinou muzikou, ale OST mi pripadá jednak nevýrazný a monotónny a jednak absolútne nehodiaci sa k „šachovej partii“. Hlavne rýchla rocková hudba v openingu a endingu nevhodne kontrastuje s celkovou pokľudnou atmosférou seriálu. Summa summarum je Death note typický anime-hype produkt, ktorý sa stane kultom a rozdelí proti sebe nadšencov a zatracovačov. Či si pozíciu kontroverzného anime zaslúži, to nech posudzujú iní. Za mňa len toľko, videl som 22 dielov a dám tri hviezdičky. Berte to ako prípravné hodnotenie, ktoré po skončení upravím, ale zatiaľ i v rámci nekritického prijímania Desu noto dávam 6/10 pretože v tomto profile je iný názor na toto po všetkých stránkach nevyrovnané anime potrebný ako soľ. (23.03.2007) (méně) (více)

Recenze na japonské anime Death Note – Zápisník smrti: Velice svérázný počin. Na rovinu říkám, že mám ve filmu moc rád překombinované šachové partie, takže s tím jsem problém neměl. Daleko víc mi vadil nepřiměřený počet hráčů, kteří hráli najednou na jedné šachovnici. Nebyly tu dvě barvy figurek, nýbrž nejmíň 10. A šachy jsou hra pro dva. Respektuju komplexnost světa, fakt, že každý, kdo by měl šanci se do hry zapojit, by se pravděpodobně v reálu přidal, ale mě osobně zajímali jen a pouze dva hlavní účastníci, zbytek se mezi nimi nedokázal prosadit, vydobýt si své místo na slunci. Jenom zbytečně strhával pozornost od Lighta a L., oddaloval nevyhnutelné, dělal z příběhu natahovanou kaši.  Důvody, proč zůstávám u 5*: 1. nápad; 2. vizuál; 3. brilantní šachová partie; 4. znělky (až na druhý opening); 5. postavy. V neposlední řadě kvituju lore, který do nás tvůrci vytrvale hustili 2x co díl, byť se ke konci začal opakovat a některé poučky byly slušně řečeno praštěné. Že tvůrci většinu zásadní informací sdělovali až zpětně, mi problém nedělalo, bavilo mě dumat, jak to asi kdo vymyslel. Spoilerový rozbor: Vícekrát se tu v komentářích opakuje, že to zhruba od půlky stojí za houby. Docela vtipně se dá ten bod zlomu datovat na epizodu, která přišla s novou znělkou (E20). Z části souhlasím. Je pravda, že prvních, plácnu, 16 dílů je naprosto neuvěřitelných a totálně mi vytřely zrak. Poté se Light nechá zavřít do vězení, aby se zbavil podezření. Následují 3 epizody, které už sice nejsou tak skvělé, na druhou stranu se však vše vyvíjí přesně tak, jak si to Light naplánoval a, co je nejdůležitější, dává to smysl. Jenomže pak se do popředí dostává obchodní spolek Yotsuba a nastává pro mě absolutně nejnudnější část seriálu, kdy se hrdinové honí za padouchy, kteří mi jako divákovi už snad nemohli být více irelevantní. Naprosto zbytečná pasáž. Opět platí, že to svým způsobem dává smysl (koneckonců je to i součást plánu), ale to provedení je na pováženou. Podle mě by tvůrci (a že jich je, to se na tom také možná podepsalo) mnohem lépe udělali, kdyby tuhle záležitost nějak obratně sfoukli za jeden díl a pak mohl žezlo pozornosti opět převezmout náš Light Yagami. To se konečně stává, když se mu vrátí paměť. Po několik dílů se zdá, že se Death Note konečně vykoupil, jenže ouha. V epizodě 25 se něco stane. Kdo to viděl, tak ví. Druhý takzvaný bod zlomu a mně nezbývá než souhlasit. Sice už to není tak nudné jako pasáž s Yotsubou, ale rovněž to není tak dobré jako první šestnáctka. Takové nic moc 4*. Na šachovnici vstupuje řada nových týmů. Zrovna jsem si začal libovat, jak se zúžila. Dokonce mě napadlo, že bychom se teď mohli dozvědět něco víc o tom, co Kirovo působení dělá se světem, jak se mění k jeho obrazu... třeba to i sledovat! Omyl. Do hry vstupuje druhý L. – dokonce hned dva. Následuje rozvleklá naháněčka plná odboček, která ovšem postrádá kouzlo a originalitu té první. Všechno je lehce ohrané, dokonce i samotná genialita soupeřů již nepůsobí tak překvapivě, je spíš otravná. Díky bohu za poslední dva díly. Byly neskutečné. Celý seriál mohl takový být. Škoda. Stačilo by osekat Yotsubu a úplně vyškrtnout N. a Mella. Mohlo to mít 25 dílů místo 37 a vražedné tempo místo ukňouraného: "Jen počkej, zajíci! Ještě tak dvacet pokusů a mám tě." Na závěr malá fanfikce pro ty, kteří již Death Note viděli: Představte si, kdyby se po závěrečných titulkách Light probudil a nacházel se v nějaké postapokalypticky vypadající zemi. Jak bylo řečeno: ti, kdo použili deník, nepůjdou ani do pekla, ani do nebe. Nebylo by skvělé, kdyby šli do království Shinigami?! Jakože by se Light probudil v nějaké znetvořené podobě a nacházel se tam. Ležel by, zvedl hlavu, rozhlédl se a pak dlouze zařval. Divák by společně s ním pochopil. Křik pomalu slábne, kamera se současně oddaluje a do záběru vstupuje i nedaleký strom. Na sedí nějaká ve stínu ponořená postava. Udělá se na ni close-up. Ukáže se, že je to Ryuk. A pak by propukl ve svůj typický smích. Věděl, že se tohle stane, ale pochopitelně to Lightovi neřekl – proč taky? To by byl teprve konec, co říkáte? (23.05.2022) (méně) (více)