Zimní host

Úžasné! Nemám slov. Tohle je velice povedený film, a to, že je velice specifický a velice citlivě podaný z něj dělá jeden z největších filmových zážitků, které vám jen komorní film s malým počtem herců může nabídnout. Musím se přiznat, že na tenhle film jsem byl zvědavý od té doby, co jsem se o něm poprvé dozvěděl, což bylo v době, kdy jsem psal pro ČSFD biografii Seana Biggerstaffa. Už tehdy mě ten film zaujal a nyní, po nějakých 14 měsících, jsem ho konečně viděl. A mé nadšení nezná mezí. Nutno dodat, že už samotné jméno režiséra, kterým je jeden z mých nejoblíbenějších herců Alan Rickman, budí respekt. A jemu se skutečně povedlo natočit úžasnou filmovou podívanou, díky které jsem se dokázal na necelé dvě hodiny oprostit od všeho ostatního a vnímal jsem jen hloubku a intenzitu výpovědi, která se právě před mým zrakem odehrávala. Fim je přitom postaven na velice prostém, ale o to zajímavějším nápadu. Ve Skotsku je právě zřejmě nejchladnější den v roce a divák má možnost sledovat, co právě tento den dělají celkem 4 páry lidí. Asi nejsilnější příběh je příběh matky a dcery, ze kterého chvílemi mrazilo a který byl tak úžasně zahrán oběma herečkami, že jsem si celou dobu myslel, že tohle se opravdu stalo, že to není zahrané, ale že to je realita. Druhý příběh, který mě dokázal také velice zaujmout, je příběh mladíka, do kterého je už delší dobu zamilovaná jedna dívka od vedle a právě dnes spolu tito dva mladí lidé stráví zajímavé dopoledne. Třetí pár, to jsou dva malí školáci, kteří šli za školu a tráví volno u zamrzlého jezera. Herecké výkony malých chlapců byly naprosto bravurní a tenhle příběh asi končí vůbec nejzajímavěji. Z toho konce na mě překočila veliká úzkost a skoro až strach, protože já bych tak odvážný, jako byl Tom, rozhodně nebyl. A poslední příběh, který dostává asi nejméně prostoru, to jsou dvě důchodkyně, které rády objíždějí cizí pohřby. Tady se ničeho zajímavého příliš nedočkáme, pouze snad strachu ze smrti, který je ostatně trochu naznačen i v prvním příběhu. Tohle je prostě dokonalý film, který jsem si kompletně užil a jsem z něj nadšený. Je zvláštní a zajímavé, co úžasného se dá natočit, když se sejde kvalitní námět, nadaný režisér a 8 talentovaných herců. Takže za sebe uděluji velice silných a přesvědčivých pět hvězdiček. (01.06.2009)

Stále netuším, co si o filmu jako takovém mám myslet, je to hodně zvláštní a svým způsobem i dost náročný film, který zachycuje život tří generací, které se obávají, že skončí jako rodiče. Nebo alespoň tohle jsem si z toho odnesla já. Nejvíce mě bavily scény s chlapci, kteří kouřili u moře a bavili se spolu o sexu a masturbaci, následná přítomnost Emmy Thompson a Phyllidy Law to jen vylepšila, nicméně si nejsem úplně jistá jestli jsem pochopila konec. Film mi přišel až moc složitý a komplikovaný, ale jsem si jistá, že přesně takhle to Alan Rickman zamýšlel, když napsal scénář. Možná tam dokonce i dal i něco ze svého života a z pohledu jeho jako chlapce, ale mě osobně ten snímek nijak nezaujal. (25.05.2018)

Hrozně moc jsem si přála, aby režisérský debut mého oblíbence Alana Rickmana byl silný, poetický a procítěný. A je – svým osobitým způsobem. Velmi svým a velmi osobitým. S postavami se setkáváme náhodně, jako s lidmi v autobuse, na kratičký okamžik jejich dlouhého a nepoznaného životního příběhu. Možná pár zlomků zahlédneme, ale to už se jede dál. Vidíme další a další lidi, jejichž osudy se na malou chvíli protnuly, a pokud na ně nezapomeneme hned, tak většinou hned poté, co vystoupíme. (20.08.2018)

Britské, zimní, rodinné, poutavé, soukromé. Klasický klubovkový snímek, který vypráví o vztazích mezi přáteli, milenci, rodiči a dětmi. Vše se navíc odehrává ve studeném šedém Skotsku. Herci úžasní. Pozitiv asi moc nehledejte, je to spíš snímek na zamyšlení. ..a venku stále prší.. (10.05.2013)

Filmy v časovém průřezu (diachronní) se dostávají do obliby. To ale nestačí, kouzlo diachronicity se musí umět vyvolat, a ve filmu je to zřejmě snadnější než v literatuře. Zde jsou všichni zimní hosté; a je to právě zima, která je sdružuje, i když ne všichni se potkají. Příběh (nelze říct příběhy) je postaven na lidském půdorysu 2 x 4, a kromě lidí a zvířat tu hrají i vlasy, nohy, a především voda, nejen v ledovém skupentsví, ale i horká voda ve vajdlinku. (25.09.2022)