Zimní host

Krajina ako nakreslená ceruzkou, príbehy ako domyslené k umeleckým fotkám, charaktery ako z libreta, ktoré sa inšpirovalo nežnou klavírnou melódiou, film ako pohladenie po duši. Jedine škoda, že sa príliš tlačilo na pílu v snahe o katarziu u všetkých postáv a že sa tu stretol použitý pátos s panenskou estetikou. Alan Rickman vo svojom debute dlho siahal na dokonalosť, ale dlho ju neudržal. Zanechal však vo mne rôzne pocity, až som zabudol premýšľať nad názvom. Môže byť myslený tak, že autor vidí najväčší potenciál v jedinej z dvojíc, ktorá bola opačného pohlavia? Pretože jedine tam bol nejaký hosť doslova (v dome)? Nie, matka s dcérou predsa stretli chlapcov, s ktorými sa stali navzájom hosťom, pretože jeden ponúkol závetrie a teplo ohniska a druhá zase karamelky. O Rodičoch s deťmi by sa dalo tiež filozofovať, kto tu má kedy pozíciu domáceho a kto hosťa. Samotní chlapci našli mačiatka, ktoré uchýlili vo svojom šate a poskytli im tak prístrešie. Boli hostia ľudského náručia. A staré dámy sa pre zmenu votreli na pohreb, tak na tie pomenovanie Zimný hosť sedí asi najviac... (09.04.2014)

Alan Rickman je jako debutující režisér překvapivě vyzrálý, kamera, hudba i střídání jednotlivých mikropříběhu do sebe dobře zapadá. Ale nemůžu si pomoct, nudila jsem se. Hlavní příběh matky a dcery dostal podle mě zbytečně velký prostor, na to, jak se vlastně nic nedělo a nic pořádně nevysvětlilo. Je to sáhodlouhý vyčítavý dialog, který se nijak neposune a zůstává stále ve stejné rovině dorážející matky a vzdorně odporující dcery. A to samé platí pro zbývající tři dvojice. Není tam žádný posun v charakteru nebo odhalení nových souvislostí. KOUSEK DĚJE. Pointa všech příběhů je stejná: zůstaneme spolu. O charakterech postav se toho moc nedozvíme. Některé dialogy jsou nepřesvědčivé - zejména ti školáci, kteří se baví spíše jako zhrzení mladí muži. Přehnaný byl i závěr s chůzí po zamrznutém moři, nejspíš metafora, že končí dětství a budeme se muset vydat do zrádného dobrodružství jménem život. Na divadle to nejspíš funguje, ale zfilmované to působí jednoznačně jako pokus o sebevraždu, která nemá žádnou oporu v předchozím ději. Dvě postarší paní bavící se návštěvou pohřbů byly jen anekdotickým příběhem bez nějakého gagu na závěr (jaký udělal například Neruda v povídce O měkkém srdci paní Rusky). /7. 7. 13./ (07.07.2013)

výrazově silný film s příjemnou kamerou i hereckými výkony. Příběh je poeticky melancholický a střídají se v něm rádoby všední rozhovory tří dvojic. Svůj velký díl k atmosféře dodává i prostředí zamrzlého městečka u moře. Ale ani toto všechno u mě nevyvolalo dostatečně silný zážitek pro vyšší hodnocení, takže jen silnější 3*, avšak bez chuti si to zopakovat. Přesto doporučuji náročnějším divákům a vidím tady na skóre, že si své oblíbence našlo a zaslouží si je. (05.01.2012)

Tento snímek má několik nepřehlédnutelných předností, způsob, jakým se chopil režie Alan Rickman, je fantastický, dokázal vytvořit půvabnou atmosféru a mým očím velice příjemné pokoukání.. Emma Thompsonová se svou matkou ve filmu i v reálu byly tak skvělé a přirozené, že jsem jim věřila každé slovo a nejvíc poutaly mou pozornost.. No a nemohu nezmínit klavírní doprovod, něžný a krásný.. (18.05.2021)

Filmy v časovém průřezu (diachronní) se dostávají do obliby. To ale nestačí, kouzlo diachronicity se musí umět vyvolat, a ve filmu je to zřejmě snadnější než v literatuře. Zde jsou všichni zimní hosté; a je to právě zima, která je sdružuje, i když ne všichni se potkají. Příběh (nelze říct příběhy) je postaven na lidském půdorysu 2 x 4, a kromě lidí a zvířat tu hrají i vlasy, nohy, a především voda, nejen v ledovém skupentsví, ale i horká voda ve vajdlinku. (25.09.2022)