Historie jednoho útěku
Crónica de una fuga
Buenos Aires 1977
Buenos Airres 1977. Kronika jedného úteku.
Režie:
Adrián CaetanoKamera:
Julián ApezteguiaHudba:
Iván WyszogrodHrají:
Rodrigo de la Serna, Pablo Echarri, Nazareno Casero, Daniel Valenzuela, Alfonso Tort, Matías Marmorato, Lautaro DelgadoObsahy(1)
Buenos Aires, 1977. Vojenská diktatura. Spořádaný občan Claudio Tamburrini je unesen vojenskou tajnou policií do dnes již proslulého bývalého aristokratického sídla Mansión Seré. Tam byli krutě a rafinovaně mučeni odpůrci režimu. Někteří tam byli zavlečeni omylem. Nicméně odchod odtamtud byl téměř nemožný. Primitivní i inteligentní věznitelé se střídají ve vymýšlení různých druhů psychického i fyzického utrpení. Film je téměř detailním popisem skutečné události, kterou režisérům zprostředkovali dosud žijící účastníci útěku. V argentinské kinematografii existuje jen málo snímků snažících se reflektovat neradostnou minulost. Adrián Caetano se podobným tématům věnuje ve všech svých filmech, v posledním se však poprvé pokouší o dokumentární rekonstrukci. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
Viděla jsem jen druhou polovinu filmu, takže nevím jak to začalo: pokračovalo to mučením a skončilo pobíháním holých kostnatých zadnic po ulicích Buenos Aires. Pochvalu zaslouží chmurně vykreslená totalita, všudypřítomná tíseň a strach. Hodnotit radši nebudu - absence vztahu k vězněným mi zabránila tenhle neveselý příběh prožívat naplno. A nevím, jestli mám chuť se na to dívat podruhé - se znalostí konce a jen proto, abych zjistila, jestli si k nevzhledným obětem únosu nějaké citové pouto vypěstuju. ()
"Takže ty jsi brankář, jo ?! Tak chytej, ty hovado !!" Buenos Aires 1977 !! Jó, to jich jeden mohl chytit hned několik, klidně i kulku, a ani nemusel bejt brankář.. Hodně tíživý a fyzicky s tou snahou o napojování dosti divácky bolestivý biják, v němž se nesmírně šikovný režisér Adrián Caetano chápe tak trochu zakázaného tématu užívaje navíc velmi inspirativních formálních prostředků.. Koneckonců i do toho zmatení postav se jeden velmi snadno vciťuje.. ()
Škoda že se nepodařilo plně zužitkovat tak hutný námět. Kdyby se hledělo na lepší výběr herců a víc propracovat scénář, namísto blbůstek s kamerou, mohl to být film, který dokáže opravdu strhnout. Takhle divák sleduje pouze jednu z epizod "špinavé války" a ač se tehdy děly hrozné věci, přeci jen to celé jako flm nefunguje, jak bych si přál nejen kvůli sobě, ale také kvůli těm, kdo to tam tehdy všechno museli prožívat. ()
Argentínska vojenská chunta sa s tým nemaznala a tak nahliadnutie do ich domu hrôzy nie je nijak príjemným zážitkom. Aj som sa filmu obával, nevyžívam sa v hororových scénach, no našťastie to krátko po začiatku prejde skôr do psychologického boja. Medzi väzniteľmi a väzňami a tiež medzi samotnými väzňami. Do samej podstaty odboja film nejde, ani by sa to za ten čas nestihlo. Nakoniec je to aj napínavé a dojímavé, na lepšie tri hviezdy. –––– Ja som ten, kto rozhoduje, či ťa zabijeme alebo pustíme. ()
Zajímavá, i když veskrze smutná rekapitulace argentinských dějin, rok před pořádáním MS ve fotbale, v téhle jihoamerické zemi. Film popisuje únos a posléze asi čtyřměsíční věznění čtveřice hlavních hrdinů tehdejší tajnou provládní policií, která se svými " svěřenci " rozhodně nejednala v rukavičkách. Natočeno velmi reálně, bez nějakých zbytečně brutálních scén a co se mně rozhodně líbilo, tak to byl pokus o útěk, ten ve mě vyloudil pár nechtěných úsměvů, což nic nemění na faktu, že tenhle film má do komedie obrovský kus daleko. ()
Reklama