Historie jednoho útěku
Crónica de una fuga
Buenos Aires 1977
Buenos Airres 1977. Kronika jedného úteku.
Režie:
Adrián CaetanoKamera:
Julián ApezteguiaHudba:
Iván WyszogrodHrají:
Rodrigo de la Serna, Pablo Echarri, Nazareno Casero, Daniel Valenzuela, Alfonso Tort, Matías Marmorato, Lautaro DelgadoObsahy(1)
Buenos Aires, 1977. Vojenská diktatura. Spořádaný občan Claudio Tamburrini je unesen vojenskou tajnou policií do dnes již proslulého bývalého aristokratického sídla Mansión Seré. Tam byli krutě a rafinovaně mučeni odpůrci režimu. Někteří tam byli zavlečeni omylem. Nicméně odchod odtamtud byl téměř nemožný. Primitivní i inteligentní věznitelé se střídají ve vymýšlení různých druhů psychického i fyzického utrpení. Film je téměř detailním popisem skutečné události, kterou režisérům zprostředkovali dosud žijící účastníci útěku. V argentinské kinematografii existuje jen málo snímků snažících se reflektovat neradostnou minulost. Adrián Caetano se podobným tématům věnuje ve všech svých filmech, v posledním se však poprvé pokouší o dokumentární rekonstrukci. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
Tak zase kousek historie z jedné země o které toho vím velmi málo, včetně její filmografie. Velmi věrohodně zfilmovaný příběh ze sedmdesátých let z doby státního převratu a následné vojenské diktatury. Je to o to smutnější, protože podle svědectví minimálně dvou svědků je to příběh podle skutečosti. Téměř vše se odehrává ve vile Mansión Seré, kde byli vězněni a mučeni odpůrci režimu a nebo i lidé, kteří s tím neměli vůbec nic společného. Kde pojem jako je lidská důstonost, vůbec neexistoval a to nemluvím jen o podmínkách, ve kterých byli uvězněni. Za závěr filmu jsem byla tentokrát vděčná a hlavně za to, k čemu došlo v následných letech ohledně porušování idských práv. Možná by neškodilo vědět o těch hlavních postavách trošku víc, závěr to ale malinko napravil. ()
Škoda že se nepodařilo plně zužitkovat tak hutný námět. Kdyby se hledělo na lepší výběr herců a víc propracovat scénář, namísto blbůstek s kamerou, mohl to být film, který dokáže opravdu strhnout. Takhle divák sleduje pouze jednu z epizod "špinavé války" a ač se tehdy děly hrozné věci, přeci jen to celé jako flm nefunguje, jak bych si přál nejen kvůli sobě, ale také kvůli těm, kdo to tam tehdy všechno museli prožívat. ()
Viděla jsem jen druhou polovinu filmu, takže nevím jak to začalo: pokračovalo to mučením a skončilo pobíháním holých kostnatých zadnic po ulicích Buenos Aires. Pochvalu zaslouží chmurně vykreslená totalita, všudypřítomná tíseň a strach. Hodnotit radši nebudu - absence vztahu k vězněným mi zabránila tenhle neveselý příběh prožívat naplno. A nevím, jestli mám chuť se na to dívat podruhé - se znalostí konce a jen proto, abych zjistila, jestli si k nevzhledným obětem únosu nějaké citové pouto vypěstuju. ()
Upřímně musím říct, že jsem velice rád za každý snímek, který reálně ukazuje málo známé skutečné události bez snahy manipulovat s názorem diváka. Můžeme jenom doufat, že vzniknou i další podobné snímky odhalující život ve strachu, který evropští obyvatelé poznali snad jen za nacistických vlád, také v jiných zemích, možná ještě dnes ovládaných různými juntami, protože ti lidé si zaslouží, aby se na jejich utrpení nezapomnělo. 85% ()
Zajímavá, i když veskrze smutná rekapitulace argentinských dějin, rok před pořádáním MS ve fotbale, v téhle jihoamerické zemi. Film popisuje únos a posléze asi čtyřměsíční věznění čtveřice hlavních hrdinů tehdejší tajnou provládní policií, která se svými " svěřenci " rozhodně nejednala v rukavičkách. Natočeno velmi reálně, bez nějakých zbytečně brutálních scén a co se mně rozhodně líbilo, tak to byl pokus o útěk, ten ve mě vyloudil pár nechtěných úsměvů, což nic nemění na faktu, že tenhle film má do komedie obrovský kus daleko. ()
Reklama