Buenos Aires 1977

Nie každý deň je možnosť stretnúť sa s argentínskym filmom. Vďaka STV som tú možnosť dostal a musím povedať, že napriek neskorým nočným hodinám ma film vtiahol do deja veľmi rýchlo. Väčšinou sme svedkami všemožných výsluchov a mučenia tých, ktorí sú v niečom namočení, ale aj tých, ktorí sa tam dostali neprávom. Nahí a s biednou stravou čakajú na ďalšie mučenie a výsluchy. S pribúdajúcimi týždňami a mesiacmi pomaly začínajú myslieť na útek. A práve príprava úteku a aj útek samotný je vrcholom filmu. Väzni pri mučení museli na otázku dozorcov, či si svoju prácu robia dobre odpovedať: "Si seňor". Ja na otázku, či film stojí na pozretie, odpovedám rovnako: "Si seňor". 80%. (19.08.2010)

Viděla jsem jen druhou polovinu filmu, takže nevím jak to začalo: pokračovalo to mučením a skončilo pobíháním holých kostnatých zadnic po ulicích Buenos Aires. Pochvalu zaslouží chmurně vykreslená totalita, všudypřítomná tíseň a strach. Hodnotit radši nebudu - absence vztahu k vězněným mi zabránila tenhle neveselý příběh prožívat naplno. A nevím, jestli mám chuť se na to dívat podruhé - se znalostí konce a jen proto, abych zjistila, jestli si k nevzhledným obětem únosu nějaké citové pouto vypěstuju. (25.07.2011)

"Takže ty jsi brankář, jo ?! Tak chytej, ty hovado !!" Buenos Aires 1977 !! Jó, to jich jeden mohl chytit hned několik, klidně i kulku, a ani nemusel bejt brankář.. Hodně tíživý a fyzicky s tou snahou o napojování dosti divácky bolestivý biják, v němž se nesmírně šikovný režisér Adrián Caetano chápe tak trochu zakázaného tématu užívaje navíc velmi inspirativních formálních prostředků.. Koneckonců i do toho zmatení postav se jeden velmi snadno vciťuje.. (18.03.2017)

Škoda že se nepodařilo plně zužitkovat tak hutný námět. Kdyby se hledělo na lepší výběr herců a víc propracovat scénář, namísto blbůstek s kamerou, mohl to být film, který dokáže opravdu strhnout. Takhle divák sleduje pouze jednu z epizod "špinavé války" a ač se tehdy děly hrozné věci, přeci jen to celé jako flm nefunguje, jak bych si přál nejen kvůli sobě, ale také kvůli těm, kdo to tam tehdy všechno museli prožívat. (11.06.2009)

Hlavním kladem Caetanova snímku není originalita nebo v Latinské Americe tak oblíbené použití prvků magického realismu. Jeho film je zároveň hodně vzdálený stylu evropského uměleckého filmu ve stylu francouzské nové vlny, která se dnes často se střídavým úspěchem na jihoamerickém kontinentě kopíruje. A konečně nejde ani o líbivě komerční film, i když pojednává o fenoménu násilí a komerční potenciál bezpochyby má. Teror tajné policie a ponižování bezmocných vězňů je ale zpracován způsobem připomínajícím postupy Michaela Hanekeho - násilí neestetizuje a nezatraktivňuje. Hlavní předností filmu je maximální autenticita, věrohodný příběh, který je vlastně polodokumentárním zachycením skutečných osudů skupiny unesených a nezákonně vězněných obětí jedné latinoamerické diktatury. Podporuje ji jak pečlivý výběr prostředí, ruční kamera i přesvědčivé výkony u nás naprosto neznámých herců. Historie jednoho útěku je tíživý společenskokritický film o smolaři, který se náhodou dostal do soukolí bezohledné mašinérie a jen díky vlastní houževnatosti a šťastné náhodě unikl nejhoršímu. Po tematické stránce i z hlediska řemesla za pět hvězdiček, i když konec je poněkud ošizený. Dostat se z věznice je jedna věc, dostat se z města plného udavačů, policejních razií a džípů vojenských patrol křižujících ulice je věc druhá. Celkový dojem: 90 %. (30.10.2009)