Historie jednoho útěku
Crónica de una fuga
Buenos Aires 1977
Buenos Airres 1977. Kronika jedného úteku.
Režie:
Adrián CaetanoKamera:
Julián ApezteguiaHudba:
Iván WyszogrodHrají:
Rodrigo de la Serna, Pablo Echarri, Nazareno Casero, Daniel Valenzuela, Alfonso Tort, Matías Marmorato, Lautaro DelgadoObsahy(1)
Buenos Aires, 1977. Vojenská diktatura. Spořádaný občan Claudio Tamburrini je unesen vojenskou tajnou policií do dnes již proslulého bývalého aristokratického sídla Mansión Seré. Tam byli krutě a rafinovaně mučeni odpůrci režimu. Někteří tam byli zavlečeni omylem. Nicméně odchod odtamtud byl téměř nemožný. Primitivní i inteligentní věznitelé se střídají ve vymýšlení různých druhů psychického i fyzického utrpení. Film je téměř detailním popisem skutečné události, kterou režisérům zprostředkovali dosud žijící účastníci útěku. V argentinské kinematografii existuje jen málo snímků snažících se reflektovat neradostnou minulost. Adrián Caetano se podobným tématům věnuje ve všech svých filmech, v posledním se však poprvé pokouší o dokumentární rekonstrukci. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (58)
Večná škoda, že film o takýchto významných udalostiach pôsobí pomerne lacne, až televízne. Výslený dojem je nakoniec pozitívny, človek si na konci povie, že je o niečo múdrejší. Zároveň ma ale mrzelo, že táto látka nebola nakrútená produkčne bohatšie a možno aj napínavejšie. Vadilo mi divné záberovanie, aj celková farebná štylizácia filmu, proste niekde sa stratil argentínsky genius loci 70. rokov, na ktorý som sa tešil. Niečo, čo sa podarilo napríklad tvorcom Baader Meinhof Komplex v prípade nemeckej histórie. Našťastie sú herci bez výnimky vynikajúci a poteší aj klasický hispánsky badass policajt s veľkými slnečnými brýlami a mustážou. 70% ()
Velmi zajímavý počin, který chytne a nepustí zejména svým syrovým, dokumentaristickým stylem, až mi to trochu připomělo Let číslo 93. Kamera jen nervózně přihlíží hrůznostem dějícím se před objektivem a nechává na nás jak se s tím poperem. Sympatický je přístup k tématu, kdy nám autoři všechno podávají jakoby nezaujatě, a nenuceně nás tak "vzdělávají". Na tyhle události je vždycky třeba upozorňovat. ()
Šestihvězdičková záležitost podaná s naprostou věrohodností. Velmi evokuje Greengrassovu tvorbu, jakož i syrovost Steve McQueenova Hladu s Michaelem Fassbenderem v hlavní roli. Film nedoporučuji citlivějším osobám, pokud nejsou připraveny právě na onu výše zmíněnou syrovost projevu. Pokud jeden z protagonistů mluví zkraje filmu o chybějícím týmovém duchu ve fotbalovém družstvu, tak se mu toto vrátí v životě jako bumerangem v úplně jiné (odlišné) životní situaci. Všeobecně se u nás ví více o praktikách v pinochetovském Chile, ale o argentinském puči tolik ne. Tento film je střípkem do mozaiky filmů, jako je Smrt a dívka: http://www.csfd.cz/film/7343-smrt-a-divka/ ()
Škoda že se nepodařilo plně zužitkovat tak hutný námět. Kdyby se hledělo na lepší výběr herců a víc propracovat scénář, namísto blbůstek s kamerou, mohl to být film, který dokáže opravdu strhnout. Takhle divák sleduje pouze jednu z epizod "špinavé války" a ač se tehdy děly hrozné věci, přeci jen to celé jako flm nefunguje, jak bych si přál nejen kvůli sobě, ale také kvůli těm, kdo to tam tehdy všechno museli prožívat. ()
Viděla jsem jen druhou polovinu filmu, takže nevím jak to začalo: pokračovalo to mučením a skončilo pobíháním holých kostnatých zadnic po ulicích Buenos Aires. Pochvalu zaslouží chmurně vykreslená totalita, všudypřítomná tíseň a strach. Hodnotit radši nebudu - absence vztahu k vězněným mi zabránila tenhle neveselý příběh prožívat naplno. A nevím, jestli mám chuť se na to dívat podruhé - se znalostí konce a jen proto, abych zjistila, jestli si k nevzhledným obětem únosu nějaké citové pouto vypěstuju. ()
Reklama