Vitus

Tématika nadprůměrně nadaných dětí mě docela zajímá, čili jsem se velmi těšila až budu mít příležitost tento snímek zhlédnout. A naprosto mě dostal! Víc nic se nedá říct, abych neprozradila pointu. Vitus prostě svou upřímnou touhou být "normální" musí dostat každého... Poslední třetina je jako splněný dětský sen. Konec pak je výborně napsaný, divák společně s Vitem dospívá k důležitým životním momentům i rozhodnutím. Čistých 5 hvězdiček s přáním, aby takových filmů bylo víc (třeba i jako obdobně laděné "Nevinné tahy"). (13.09.2009)

Na první pohled nenápadný film s pomalejším rozjezdem, který má ale neuvěřitelnou schopnost postupně si diváka podmanit kombinací evropského vizuálu a hollywoodského scénáře, kdy pracuje se zajímavým námětem výjimečného jedince, v tomto případě extrémně talentovaného dítěte, které je konfrontováno omezujícím okolím, ambicemi rodičů a v neposlední řadě vlastní osamělostí a city. Scénář pracuje s přiměřenou dávkou sentimentu, nechybí beznadějná platonická láska, smrt blízkého člověka, přiměřená dávka humoru a absurdních situací a především šťastný konec, který bychom v případě vysokorozpočtové studiové komedie ze zámoří asi přijímali s určitou nedůvěrou, pocitem manipulace, ale v případě malého evropského filmu zamhouříme oko. Ten konec byl opravdu hodně pozitivní, až jsem se trochu bál, že Vitova nedostupná láska vpadne na pódium, obejme ho a řekne, že na něj těch pár let ráda počká. Přesto velmi dobrých 85 % celkového dojmu. (09.06.2009)

Obrázky ze života mladistvých géniů patřím k mým oblíbeným žánrům. Slouží jako taková pánská harlequinka k náhražkovému plnění snů. I tento film, dobře provedený, mě tedy bavil, ale vposledku také trochu zklamal. V půli se totiž tvářil, že bude o něčem víc: o osamělosti velmi nadaných, o touze po normálnosti, o nebezpečí skrytém v přehnaných rodičovských očekáváních... Žel se to nakonec zas všechno zvrhlo v tradiční příběh o triumfu výjimečnosti. Vitus je supermanem pro intelektuály, komiksovýcm superhrdinou, jenž se pro okolní svět na čas (a pro zvýšení diváckého účinku) skrývá za obyčejnou tváří Clarka Kenta a potajmu zachraňuje svět (anebo alespoň tatínkovo a dědečkovo jmení). Škoda přeškoda... Jak rád bych (zas) jednou viděl snímek o třídu věrohodnější: film o tíze geniality i těch nadějí, které druzí do malých Einsteinů vkládají, a třeba i o zklamání, které pak často přichází. Takhle je to alespoň hezká pohádka s pěknými klavírními kusy a pozoruhodnou, skoro jak vlámština znějící, švýcarskou němčinou. (18.06.2009)

Vitus předčil má očekávání. Film (nejen) pro děti a mládež tu přesahuje svou primární cílovou skupinu a nabízí i zajímavý pohled na problémy nadaného dítěte a jeho výchovy, se sdělením pro dospělé navrch. Vitus mě chytl od počátku, už jen tím, jak často výrazným způsobem tvůrci rozvíjeli i dospělé postavy rodičů, opatrovatelek a především dědečka (v podání herecké legendy Bruno Ganze) se zálibou v letounech. Ve druhé polovině mě však Vitus teprve překvapil, když se začal ubírat nepředvídatelnou cestou a Vitusův pozdější nápad po „nehodě“ jsem dokázal brát ze strany mimořádně nadaného dítěte jako ojedinělou cestu pro vlastní hledání svého místa, jeho nacházení a rozvíjení své osobnosti bez tlačení na pílu ze strany dospělých... a současně i prověření si důležitých hodnot a jejich připomenutí těm ostatním kolem, zejména rodičům. Snad jen linku s vyděláváním na burze přes internet jsem místy přijímal s rozpaky jako neco méně uvěřitelného či minimálně pro mě, totálně zmateného laika v oblasti ekonomie, jako cosi nepřístupného z jiné dimenze (ale beru, když jde holt o Švýcarsko se svými bankami a burzami :)), až jsem chvílemi trnul, do čeho Vitus spadne s visící hrozbou proměny v nic nedělajícího boháče. Stylizace kanceláře dr. Wolfa s klavírem, jakkoliv jsem tuto scénu nebral jako reálnou, spíše surreální, byla v tomto směru docela zneklidňující. Závěrečné vyústění Vitusova osudu mě však potěšilo, i podáním, s nímž film přes veškeré dojetí v obsahu naštěstí nespadl do sentimenálního kýče. [75%] (31.05.2023)

„-Paní učitelko, učitelé jsou chytřejší než žáci? – Samozřejmě, Vite. – A víte, kdo vynalezl parní stroj? – Samozřejmě, Vite. James Watt. – A paní učitelko, proč ho tedy nevynalezl už Wattův učitel…“ Už úvodní letecká scéna naznačuje okouzlující podívanou. Tím, že je Vitus hlavně nadějný klavírní virtuos, tak je nádhera podkreslena krásnou hudbou (Mario Beretta). Chvílemi sice příběh upadal do průměru, ale svými symboly – netopýr, let, hra – znovu dokázal okouzlit. Vitus se snaží být normální, jeho přání chápe pouze dědeček. Příjemná rodinná podívaná, v níž pro mě byla zbytečná linie s Vitovým fantomstvím na burze, naopak víc mohla být rozvedena romance s „hlídačkou“ Isabel. (06.06.2009)