Režie:
Fredi M. MurerScénář:
Fredi M. MurerKamera:
Pio CorradiHrají:
Fabrizio Borsani, Teo Gheorghiu, Julika Jenkins, Urs Jucker, Bruno Ganz, Eleni Haupt, Kristina Lykowa, Tamara Scarpellini, Heidy Forster, Daniel Rohr (více)Obsahy(1)
Vitus je chlapec, který vypadá, jako by pocházel z jiné planety: má sluch jako netopýr, hraje na klavír jako virtuóz, od pěti let studuje všemožné encyklopedie a diriguje orchestr. Není tedy divu, že jeho rodiče mu začínají předvídat skvělou budoucnost. Chtějí, aby se Vitus stal klavíristou. Nicméně zázračné dítě sní o létání a o normálním dětství. Nakonec - až na jedno dramatické zaváhání - Vitus poznává kouzlo skromného života a jeho opravdových hodnot. Vitus źískal cenu za nejlepší švýcarský film roku 2006. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (47)
Scénář: Peter Luisi, Fredi M. Murer, Lukas B. Suter .. Vitus je geniální. Stejně jako každé nadané dítě to nemá jednoduché. Rodina i okolí na něj klade neúnosný tlak, až prostě zkratuje a vyskočí z balkónu.. Inu je ošemetné diktovat těmto lidem životní cestu, když chtějí jít svým vlastním směrem. Scénář filmu je prostě výborný, bez obvyklých stereotypů. V pozdější fázi sice lehce pohádkový, ale co my "obyčejní lidé" víme, kam až sahají schopnosti geniálního chlapce. Veškeré scény s dědečkem (výborný Bruno Ganz) berou u srdce a veškeré scény se starším Vitusem (excelentní Teo Gheorghiu) potěší dokonale všechny ostatní vjemy. Je dobře, že režisér osadil skutečné nadané pianisty, protože sledovat jejich klavírní vystoupení je prostě lahůdka. Klavír jako nástroj miluji a všemožné klasické "vypalovačky," ať už Shumann, Listz, Mozart, Bach a další mě jednoduše potěší a berou na těch místech, pro která byla stvořená. Prakticky nemám závažnějších výhrad, herecky výborné, možná mohlo být lépe natočené, ale to je relativní. Pobavil jsem se skvěle, padlo pár úsměvu i pár slz. Nádhera. ()
Nádherný film. Atmosférou mi chvilakma připomínal Forresta, ale přitom tady jde o příběh geniálního dítěte. Ale stejně jako Forrest se ke všemu dostal tak snadno nějakou náhodou, dvanáctiletý Vitus se svým geniem to zase bere jako něco uplně normálního - myslím obchod na burze, řízení letadla, koupení firmy. Skvěle zahrané, nádherně natočené, plno pestrých postav, ale hlavně úžasný dětský hrdina! Švýcarský film po zásluze nominovaný na Oskara....9/10 ()
Do prvej polovičky som si vôbec nevedela nájsť cestu k hlavným hrdinom, podarilo sa mi to až v druhej polovici. Príbeh je celkom zaujímavý, herci a klavírne skladby potešili, niektoré momenty výborné, ale predsa len to cítim na slabšiu štvorku. Dedko v ležérnom obleku a klobúku vtedy na letisku mal ale nesmierny štýl. ()
Zpočátku to vypadalo na další drama o tom, jak to má nadprůměrně nadané dítě v životě těžké. Ale v okamžiku, kdy se malý Vitus rozhodl vzít život do vlastních rukou se to změnilo ve velmi příjemný příběh, sice s dost nepravděpodobným dějem, ale to mi ani nevadilo, protože jsem se dobře bavila tím, jak Vitus prováděl všechny své fígle a eskapády. Navíc bylo občas roztomilé s jakou vážností pronášel své názory o lásce nebo obchodu a také to, jak hezký vztah měl se svým dědečkem. Ano, je to tak trochu rodinná pohádka, ale velmi originální a to se určitě počítá. ()
Obrázky ze života mladistvých géniů patřím k mým oblíbeným žánrům. Slouží jako taková pánská harlequinka k náhražkovému plnění snů. I tento film, dobře provedený, mě tedy bavil, ale vposledku také trochu zklamal. V půli se totiž tvářil, že bude o něčem víc: o osamělosti velmi nadaných, o touze po normálnosti, o nebezpečí skrytém v přehnaných rodičovských očekáváních... Žel se to nakonec zas všechno zvrhlo v tradiční příběh o triumfu výjimečnosti. Vitus je supermanem pro intelektuály, komiksovýcm superhrdinou, jenž se pro okolní svět na čas (a pro zvýšení diváckého účinku) skrývá za obyčejnou tváří Clarka Kenta a potajmu zachraňuje svět (anebo alespoň tatínkovo a dědečkovo jmení). Škoda přeškoda... Jak rád bych (zas) jednou viděl snímek o třídu věrohodnější: film o tíze geniality i těch nadějí, které druzí do malých Einsteinů vkládají, a třeba i o zklamání, které pak často přichází. Takhle je to alespoň hezká pohádka s pěknými klavírními kusy a pozoruhodnou, skoro jak vlámština znějící, švýcarskou němčinou. ()
Reklama