Orel kontra žralok

love story pro outsidery alá paralelní universum, kde shopaholic adel neobjevila tiktok, ale pracuje v mekáči. nedokážu se úplně ztotožnit s přístupem "ježiiiš to je tak infantilně roztomilý jak jsou ti lidi podivňoušcí a postižení, ťuťuňuňu-- ach ne, božínku, je někdo šikanoval, to je mi tak líto, jůj, ubožáčci, oni nerozumí normálnímu světu, to je tak kjut"...no prostě uf. quirky dětinskost se nádherně projevuje v barvách a kompozicích, o tom žádná, ale vystavění příběhu a postav nedokážu ocenit kvůli pocitu neotřesitelné (byť nejspíš cílené) trapnosti. tomáš vorel > žralok a orel.  (16.11.2022)

Tak trochu jiná romantika, kterou běžný divák asi jen těžko rozdýchá. Pro fanouška nezávislé filmové tvorby to je ale lahůdka. Je to vtipný a zároveň i velmi citlivý film o dvou zamilovaných asociálech obklopených spoustou dalších asociálů a dohromady to je skvělá zábava. Animovaná poetická intermezza jsou takovou chuťovkou navíc. (02.02.2008)

Odpad som už som dosť dlho nedával, ale tento bluvajs si ho vypýtal. Na svete je veľa nepochopených umelcov (a ešte viacej nepochopených diel), ale podstrkovať týchto, čo fňukajú nad vlastnou existenciou, kúpu sa v bazénoch so šampanským a na obed chodia len s prestížnymi producentami, môže snáď len vytríbený duševný invalid. Fujtajbl. Waitrti nabluval pekné obrázky o divných individuách žijúcich vo svojom mikrosvete, apelujúce na desne utrápené moralitky. Propaganda najpovrchnejšieho konzumu vo svete, kde každý deň veľká časť populácie bojuje o prácu za jedlo a trochu dôstojného bytia. Čistý hnus - filmársky, umelecky, aj ľudsky! (08.10.2011)

Na další doporučení související s Conchordy přišel na řadu Orel kontra žralok. Sem tam to lehce ztrácelo švunk, jinak ale krásný, bizarní příběh dvou totálních loserů. Jemainea jsem tu viděl poprvé doopravdy hrát, neb v Conchordech a Co děláme v temnotách se po herecké stránce moc nenadřel. A celkem mu ta role asociála seděla. Scéna, kdy začne rubat kripla na vozíčku nunčaky nemá chybu... 80% (27.02.2016)

Bože díky, žes mi dal rozum! I když, kdoví, proč nikdo nesní o tom, že by chtěl být škaredé, přehlížené a opovrhované pako, kdo to tak nastavil? Přitom má tolik co nabídnout... někomu přesně takovému. Potud v pořádku, neboť i outsideři jsou různí a mohou se báječně doplňovat, podstatné je, že se poznají i v davu a jsou k sobě vzájemně přitahováni, pak mohou žít vcelku spokojený, loserský život. Tragédie nastává v okamžiku, kdy si jeden z nich umane nastavit laťku výš, než může přeskočit, rozhodí pohodu v komunitě a svou pozici usadí na totální dno... takového jedince může zachránit už jen bezvýhradná, pravá láska :-). Přes prvotní zdání nenáročné jednohubky k rozptýlení teď moje rozvířené zážitky pomalu dosedají a já si zpětně uvědomuji, že to, co jsem viděla, bylo něco extra, a nemyslím tím jen rozsáhlou sbírku uměleckých kýčů, kterým jednoznačně vévodí vskutku ohyzdná svíčka ve tvaru ruky, ale celou nevšední společnost spokojených zoufalců, co nemají zapotřebí pomáhat si pitvořením a přitom jsou tak roztomile přesní, třeba jako dementní úsměv Masona Hutchinsona, nejlepšího hackera, co náš hlavní tragéd zná... Good job, Taiko Waititi! Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (15.04.2015)