Vášeň a cit

Ale lidi, vždyť tady vůbec nejde o nějaké vykrádání Pýchy a předsudku. Jistěže to tvůrce nejspíš napadlo natočit kvůli Pýše, která měla velký úspěch, ale v tomhle filmu přece jde o to pokusit se říct, proč Pýcha a předsudek vznikla, proč je taková jaká je a proč končí šťastně. Když porovnáme jednotlivá díla Jane Austen, zjistíme, že mají velmi podobné prvky... ale řekl by snad někdo, že vykrádají sama sebe? Na tomhle filmu jsem neviděla žádnou chybu (možná je to i tím, že jsem na něj měla enormní náladu). Anne Hathaway mi nepřišla ani mdlá ani unylá, jen přemýšlivá. James McAvoy byl naprosto dokonalý. Výběr ostatních herců také vynikající. Pěkná byla i hudba. Zkrátka tohle byl (téměř) skutečný příběh výjimečné spisovatelky, která žila v době, kdy si musela těžce razit cestu a byla považována přinejmenším za divnou. Mě prostě tenhle film pohladil po duši a opravdu se mi líbil. (09.07.2008)

Životopisný film slavné spisovatelky Jane AUSTINOVÉ, která působila v 19.stol. v Anglii. Na základě její autobiografie nafilmoval režisér Julian JARROLD milý film, který ovšem pro mladší generaci se může jevit jako nudný. Mě se tam svým obsazením nehodil akorát herec James Mc Avoy, který měl hrát velmi šarmantního muže, ale působil jen jako maloměšťácky frajírek bez vůně. Též se mi zdál na tu úlohu příliš mladý (jako vystudovaný právník by měl mít už aspoň 24 let) nebo tak mladě působil, zkrátka Anne HATHAWAY je už na role mladých naivek trochu "odrostla" a tím se mi ten pár zdál nesourodý na dobu 19.století. Ale koukat se na to dalo (myslím, že na dlouhou dobu jen 1x). (06.09.2010)

Po skvělé zpracování knihy "Pýcha a předsudek" jsem si myslel, že film o životě Jane Austen bude podobný. Silní hrdinové, krásné prostředí, skvělé zpracování po stránce věrohodnosti. Pokud se týká kostýmu, není možné v podstatě nic vytknout. Doba je zachycena skvěle, kostýmy prostě krásné. Jenže tady se tak nějak končí. Silné postavy zde trochu chybí, opravdu se na ně především hraje. James McAvoy je příjemný chlapík, jak už jsem tady jednou říkal, ale jeho obličej je pořád trochu dětinský a těžko přístupný hrdina se mu těžko věří, na rozdíl od chvíle, kdy dává najevo city. to už je lepší. Podobně je na tom i Anne Hathaway a její Jane Austen. Není špatná, je tápající hrdinkou, ale Keira Knightley v sobě měla drzost, která z ní učinila skutečně silnou ženu. Anne je pořád trochu slabá. Proč pořád srovnávám oba filmy? Především pak proto, že mají dějově mnoho podobného, i když je pravda, že finále je v obou případech jiné. "Vášeň a cit" má být životopisným filmem, ale stále je více zaměřeno na romantickou notu. Nesledujeme tak skutečně věrohodný životopisný film, ale pouze další verzi některé z knih hlavní hrdinky. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/11/deja-vu-fred-claus-oko-dravce-penelope.html (02.03.2013)

Vášeň a cit. To bylo právě to, co mi ve filmu chybělo. Vůbec jsem necítil tu vibraci mezi oběma protagonisty filmu. Takže jsem jim jejich hraní moc nevěřil. Hlavně McAvoyovi. Film má ale některé silné pasáže, které mne zaujaly. Hlavně silný konec filmu. Napodruhé bych se ale na film už asi nepodíval, hlavně díky dlouhé stopáži. (06.04.2010)

Jsem si plně vědom, že se svým hodnocením stavím do opozice, leč vůbec mě to netíží. Zkrátka a dobře zde hrálo roli mnoho aspektů, které nakonec vedly k velmi příjemnému filmovému zážitku, který si velmi rád v budoucnu dopřeji opakovaně. Prvním velkým plusem byl fakt, že jsem snímek shlédl v původním znění, což dalo vyniknout skvělému, uhrančivému a charismatickému herectví Jamese McAvoye, které pro mě činí celý snímek nezapomenutelným. Opět zafungovala ona magická formulka, že film, kde se v titulcích objeví Jamesovo jméno, mě zkrátka nemůže zklamat... Anne Hathaway sice svému mužskému protějšku zdaleka nestačí, ovšem za žádný rušivý element bych ji nepovažoval, platí u ní známé „sejde z očí, sejde z mysli". Dále mi velmi imponuje Anglie přelomu 18. a 19. století, jak ji ve svých knihách popisuje Jane Austenová, okouzlila mě zejména dokonalá "Pýcha a předsudek" Joea Wrighta. Nemalou zásluhu nese hudba Adriana Johnstona (zprvu nenápadná, ovšem při samostatném poslechu věru okouzlující, věřte...) a závěrečné vyústění snímku. Byl jsem skutečně velmi příjemně překvapen... P.S. Nakonec se ukázalo, že "Vášeň a cit" se pro mne stala správnou dávkou emocí (na rozdíl od soap oper na Primě :-)) a já přidávám pátou hvězdičku... (04.01.2009)