Dealer III

Konečne v hlavnej úlohe srbskí sympaťáci. "Milo, čo si to spravil, prečo si ich zabíjal? Jáj, tento je Albánec, tak to je v poriadku." Nehorázne živé, mäsnaté, šťavnaté a vrstevnaté postavy, ktoré majú na míle ďaleko k balkánskym karikatúram. Boss Milo dokonale prepína medzi bujarou srdečnosťou a "sfetovaným magorom, ktorý je schopný lúskať lebky kladivom" a počas tej hodiny, keď ho budú všetky tie albánske, turecké a poľské svine tlačiť do kúta, budete naňho kričať, aby sa konečne nasral. Alebo aby zavolal Radovanovi. Stane sa oboje a súkanie ľudských čriev do drviča odpadkov tak nie je pre diváka desivým zážitkom, ale obrovskou katarziou, pri ktorej by rád priložil ruku k dielu. Morálne veľmi pochybné, z filmárskeho hľadiska bravúrna prácička. Ako celá trilógia. (27.06.2010)

Ještě o kousek lepší, než první Pusher. Nikoli však tím, že je snad trochu krvavější, to v zásadě není zas tak důležité. Jde o to, že závěrečný díl trilogie je opět zcela jiný, než předchozí dva, je mnohem živelnější, realističtější a především neuvěřitelně depresivní. Refn nám nabízí pohled na jeden kurevsky náročný den v životě stárnoucího překupníka drog, který se snaží svůj život držet alespoň trochu v normálu. Zdánlivou slabost a únavu nejstaršího vycítí mladší „samci“ a pokusí se prodrat do čela tlupy. Ale v téhle branži platí zákon silnějšího a nestačí být silnějším jen fyzicky. Refnovi se podařilo dokonale přenést na plátno psychický vývoj hlavního hrdiny, budovaný každou scénou, každým dialogem, každým obrazem i detailem. Vrcholem filmu je pro mě scéna „rozhodnutí vzít/nevzít“, která je jedním slovem fenomenální, včetně hudebního podkreslení (ovšem, i kdyby rozhodnutí bylo opačné – vyvíjely by se další události jinak?). Závěrečná jatka jsou jen nevyhnutelným vyústěním. Zcela na hlavu je převrácená logika, která tvrdí, že celý film k nim jen samoúčelně směřuje (Refn nepoužívá násilí jako cíl, ale jako prostředek k tomu, co chce říct). (07.06.2013)

V prvním díle mě hodně zaujala vedlejší postava Mila a přál jsem si aby byl pro něj věnován celý díl, i přestože mi hodně věcí vadilo například: jeho rozmazleně hnusná dcera a ten nesmyslný večírek, který byl do filmu dostrčen díky časové tísni a film by byl dlouhý přibližně hodinu a pár minut navrch, ale i tak jsem z toho dostal dokonalý zážitek a posledních dvacet minut filmu zachránilo úplně vše! Trošku mě zamrzelo, že se hlavní postava z prvního dílu už nevyskytla ani v druhém ani v posledním.. Ve finále nám Milo trochu zešílí a dočkáme se menší gore záležitosti, škoda, že ne detailně zobrazeného. (28.08.2016)

Je docela chmurný, když dojdete do klubovýho kina vedle plakátu "Pusher - celá trilogie!", který taky musel někdo udělat, vytisknout a tak, abyste v tom kině pak byli sami. Alespoň byl čas mezi filmy na pokec s barmanem, který měl na starosti jenom zahřát se a mě. Ten mi povídal, že když dávali Pushera minule, byl tam nějaký 40+ Dán, který se mu svěřil, že si přišel skrze ty filmy zavzpomínat na tu starou, špinavou, nebezpečnou, ale něčím ve své ošklivosti okouzlující a nespoutanou Kodaň, která se za těch 20 let zgentrifikovala natolik, že ztratila veškeré zbytky své duše. A říkám si, není to taková příhodná metafora na Refna obecně? Režiséra, který si vytvořil jméno skrze syrové pouliční filmy o nenapravitelných grázlech, hraných nebezpečnými naturščiky, aby se transformoval v navoněného povrchního pata-umělce simulujícího kontroverzi a hloubku? (01.02.2023)

Od tohto momentu po dopozeraní posledného dielu tejto nadpozemskej trilógie musím všetkým odkázať, že velebím Refna za jeho životné dielo Pusher Trilogy. Zasa si nemôžem pomôcť a jediné na čo sa zmôžem je dánskeho borca len chváliť (a asi sa aj k nemu začnem modliť). Pusher III je ako orgazmus - síce trvá krátko ale stojí za to. Refnovi srbskí deduškovia Milo (kuchár roka) a Radovan ( Řezník alias Martin Pohl) si užili svoju (snáď) poslednú životnú jazdu a všetkej tej nepodarenej hávedi (narážam najmä na albáncov a poliakov...) vrátane Kodaňského ''cukríkového'' King Konga natrhali prdel. Úžasné, bravúrne, famózne... Takúto eufóriu som nezažil snáď nikdy. (08.08.2015)