Dealer III

Po existenciální jedničce, Oidipovské dvojce přichází časovaná bomba v podobě bosse Mila v třetím díle Refnovi temné sociální studie. Trojka pusherovské trilogie je nejpreciznějším, nejvytříbenějším a nejlepším dílem. Už jen díky Milovi, kterého perfektně ztvárnil Zlatko Buric. Refn byl tehdy ve zlatém rozkvětu, který mu otevřel dveře do filmového světa.Stejně jako Requiem za sen, tak Pusherovská trilogie je skvělým filmovým přínosem na téma drog a podsvětí. Po Drive a Valhalla Rising asi nejlepší Refnův počin. PS: Refn si kladivo ve svých filmech vyloženě oblíbil. Závěr jen pro silné povahy. 92% (04.10.2015)

Je docela chmurný, když dojdete do klubovýho kina vedle plakátu "Pusher - celá trilogie!", který taky musel někdo udělat, vytisknout a tak, abyste v tom kině pak byli sami. Alespoň byl čas mezi filmy na pokec s barmanem, který měl na starosti jenom zahřát se a mě. Ten mi povídal, že když dávali Pushera minule, byl tam nějaký 40+ Dán, který se mu svěřil, že si přišel skrze ty filmy zavzpomínat na tu starou, špinavou, nebezpečnou, ale něčím ve své ošklivosti okouzlující a nespoutanou Kodaň, která se za těch 20 let zgentrifikovala natolik, že ztratila veškeré zbytky své duše. A říkám si, není to taková příhodná metafora na Refna obecně? Režiséra, který si vytvořil jméno skrze syrové pouliční filmy o nenapravitelných grázlech, hraných nebezpečnými naturščiky, aby se transformoval v navoněného povrchního pata-umělce simulujícího kontroverzi a hloubku? (01.02.2023)

Pusher III završuje trilogii, která svou autentičností a minimalistickým přístupem k natáčení připomíná některé filmy hnutí Dogma 95, hlavně Rodinnou oslavu režiséra Vinterberga. Přínos toho přístupu spočívá v sice neefektní, ale důsledné konstrukci postavy. Středovým bodem je Milo, stárnoucí mafián, který však nechce ustoupit mladé generaci. V posledním pokračování jsem se opět dostal pod kůži hlavní postavy, sice o něco méně než ve dvojce, ale opět jsem tuto postavu viděl i v té lepší stránce a navzdory ohavnosti Mila, jsem mu začal v jistých chvílích i fandit. Připomnělo mi to Bulgakova Mistra a Markétu, kde se píše, že nic není jen černé, či bíle... i strom totiž vrhá svůj stín. V tomto ohledu bylo vykreslení kmotra Mila opět bravurní. Nemyslím si, že je to nejlepší díl celé série, tím je pro mě mimořádně depresivní Pusher II, který mě jednou dojal a po celou stopáž až nepříjemně znepokojoval. V době kdy píšu tento komentář jsem viděl všechny filmy režiséra Refna do roku 2012, již po filmu Bronson a Drive jsem Refna umístil do svých Top ten režiséru, protože v těchto filmech přidal ještě nezapomenutou stylizaci, která působí jako silný stimul na divákovi emoce. (12.01.2013)

Trilogie zkouknuta během jednoho dne a musím uznat, že tady mě Nicolas W.R. dostal na kolena. Když jsem dokoukal první díl, nevěřil jsem, že druhý díl bude na stéjné úrovni a už vůbec ne, že na tom bude stejně dobře i třetí díl. Naprosto SUROVÁ špína z Dánska, která mě nenechala ani na vteřinu v klidu. Hudba 100%, herci 100%, surovost 100% a tak dále a tak dále. Nejvíce mě chytl za srdce asi první díl a to díky Frankovi. Poslední minuty v Pusher III alá Radovan řezník - perla Dánské kinematografie co se týká brutality, takovej masakr jsem doopravdy nečekal a bylo to zakončení opravdu EXCELENTNÍ. TOP 10. (02.10.2013)

Ještě o kousek lepší, než první Pusher. Nikoli však tím, že je snad trochu krvavější, to v zásadě není zas tak důležité. Jde o to, že závěrečný díl trilogie je opět zcela jiný, než předchozí dva, je mnohem živelnější, realističtější a především neuvěřitelně depresivní. Refn nám nabízí pohled na jeden kurevsky náročný den v životě stárnoucího překupníka drog, který se snaží svůj život držet alespoň trochu v normálu. Zdánlivou slabost a únavu nejstaršího vycítí mladší „samci“ a pokusí se prodrat do čela tlupy. Ale v téhle branži platí zákon silnějšího a nestačí být silnějším jen fyzicky. Refnovi se podařilo dokonale přenést na plátno psychický vývoj hlavního hrdiny, budovaný každou scénou, každým dialogem, každým obrazem i detailem. Vrcholem filmu je pro mě scéna „rozhodnutí vzít/nevzít“, která je jedním slovem fenomenální, včetně hudebního podkreslení (ovšem, i kdyby rozhodnutí bylo opačné – vyvíjely by se další události jinak?). Závěrečná jatka jsou jen nevyhnutelným vyústěním. Zcela na hlavu je převrácená logika, která tvrdí, že celý film k nim jen samoúčelně směřuje (Refn nepoužívá násilí jako cíl, ale jako prostředek k tomu, co chce říct). (07.06.2013)