Samsara

Nejprve, než se tu začnu rozplývat blahem a vyzdvihovat superlativy a smysl tohoto jedinečného počinu, tak bych se nakrátko zastavil u komentáře uživatele J*A*S*M, který jsem si před psaním mého komentáře přečetl. Nenutím lidi, aby se jim líbilo to, co mně, ale tady jsem se musel pousmát. Větě "k němuž si mohou vymyslet smysl podle svého vlastního uvážení a dlouze o něm rozprávat." se musím jen pousmát. Doporučil bych uživateli J*A*S*M se na celý dokumentární film podívat znovu, protože smysl je tu předem daný a je nepopiratelný. Tady bych spíš poznamenal, že uživatel J*A*S*M film vůbec nepochopil a dle toho je výsledek jeho komentáře, jaký je. A nyní k mému komentáři: SAMSARA je jedinečným obrazem naši společnosti, jež se odklonila od všeho přirozeného, od všeho, co člověku Země nabízí. Audiovizuální příběh začínající trefně v budhistickém klášteře, kde mniši vyrábějí nádhernou Mandalu. Už tady je odkaz filmu zřejmý. Popisovat vytváření mandaly a její duševní smysl nemá cenu, vše důležité a krásně napsané najdete jak jinak, než na Wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mandala nebo zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tibetsk%C3%A1_mandala. Od té chvíle je nám ukazován život, který všichni společně žijeme. Občas jím prolítne krása světa, ale vesměs jde jen o absurdní utrpení nás všech, spolu s ostatními tvory, které do této pomalé záhuby vedeme nedobrovolně s sebou. V Samsaře je hned několik krátkých příběhů, které ale vypovídají o velké absurdní pravdě. SAMSARA je o zamyšlení, je to manuál pro všechny, je to dost možná poslední možné varování. Určitě nepatřím mezi nějaké proroky armageddonu, ortodoxní pesimisty dnešního životního stylu aj. Jsem jen člověk, který dokáže vidět věci, jaké jsou a nic si nenamlouvá. My všichni musíme vidět, že svět už není schopný vydržet náš nápor, naše drancování, naše potřeby. Hned několik naprosto luxusních minipříběhů ve filmu pak hovoří za sebe. Jeden z nich začínající scénou, kde je drůbež a dobytek chován jak neživý zdroj energie, střídají záběry z jejich sběru (a to doslova), porcování až k nenasytnému zákazníkovi v supermarketech, který nakupuje víc, než je schopný spotřebovat. Nakonec následují záběry z fastfoodů, kde nenažraní tlouštíci tlačí maso z těchto nebohých zvířat do svých zamaštěných úst a následně jsou nuceni k návštěvě lékařů, kteří jim musejí dělat opatření proti tloustnutí - odsávání tuku, podvazování žaludků aj. Trýznivý život k jedné potřebě, smrt bez poznání zelené louky, či hřejivého slunce až k nutnosti to z nás dostat ven, abychom jak nenažraní roboti mohli pokračovat nanovo. Absurdní a přehnané potřeby, které nás ženou k beztrestnému znásilňování naší planety a všech jejích obyvatel. Dokola opomíjený život a životy všech kolem nás, jak slepí blázni ženoucí se za úspěchem, penězi, nepotřebnými krámy a jídlem, žijeme bezcenné životy, tak vzdálené přírodě, z které jsme vzešli, které bychom měli být vděční. SAMSARA je dokonalou psychologickou střelou, která by vás měla nasměrovat, minimálně donutit k pochopení a k zamyšlení se nad tím, jak daleko a jak dlouho můžeme takhle ještě jít. Je tu zoufalost a nemohoucnost, vrátit se je už pozdě. SAMSARA nenabádá ke změně, snad k zmírnění. SAMSARA varuje, tiká jak bomba, která nás jednoho temného dne zbaví všeho pomíjivého. A ne náhodou pak příběh končí zničením tak pracně, z písku tibetskými mnichy vytvořené, nádherné mandaly. Což nám ukazuje koloběh přírodních sil, koloběh života, který stejně jako krása, jako zrnko rýže nebo písku je pomíjivý a zmizí v nenávratnu a vše, co učiníme, co uděláme, nemá smyslu. Snad jen můžeme zmírnit utrpení druhých namísto jeho prohlubování. Je na vás, co si z tohoto melancholického filmu odnesete, ale pokud si připustíte, pokud máte pochopení pro věci kolem vás, pak vás SAMSARA určitě poznamená, otevře vám mysl a obnoví myšlenky, které v kolotoči dnešního světa zůstali někde vzadu, zamčené v našich černých skříňkách To jsou mé pocity z tohoto jedinečného díla. O technické kvalitě se nemá cenu moc zmiňovat, jde o audiovizuální lahůdku. (25.03.2013) (méně) (více)