Samsara

Nemôžem sa prikloniť k všeobecne vysokej mienke o tomto filme a priznávam sa, že som ho vzdala po 20 minútach hľadenia na mníchov a žiadneho diania. Zrejme nerozumiem hĺbke a sile, ktorú má film vyjadrovať a ktorú zjavne všetci ostatní pochopili. Samsara odpočívaj hlbinách môjho hlbokého zabudnutia.... už tam pár filmov leží, nebudeš tam sám.... (13.12.2017)

Reggiův žák "si" zadal stejné téma, jako v případě filmu Baraka, a zpracoval jej o nic méně působivě. velmi přesně, krásně, a proto i přesvědčivě "hovoří" obrazem o duchovní podstatě člověka a jejího upozadění v současném tak řečeném "civilizovaném" světě. o vytlačení kulturně-duchovního dědictví dřívějších civilizací a narušení souladu s přírodním světem ve prospěch pokračující mechanizace, rutiny a odlidštění. "alchymistická" snaha o vytvoření co nejpodobnější umělé imitace člověka (homunkulus?) je o to absurdnější, čím více se člověk vzdaluje své podstatě. úsměvy robotů a pohledy půvabných sexuálních hraček vycházejí z použité metody "přímého" pohlédnutí do očí, které by mělo odhalit nezastřenou vnitřní pravdu. Fricke pohlíží do tváří nejen robotů a umělých panen, ale i skutečných lidí, rituálních tanečnic, soch Tutanchamona i Budhy, mnichů, dětí i jejich matek. dostává se tak do hloubek kontrastujících s odstupem, kterého jeho kamera díky časosběrné metodě, zrychlení či jindy naopak zpomalení, nabývá od míst a dějů v nejnádhernějších obrazech přírodního světa i městských aglomerací. neustálé jízdy, či přímo "lety" vpřed ovšem i při sledování celků sugerují neustálou, až snad i poněkud násilnou snahu o proniknutí za hmotnou skutečnost a nazírání ontologicky dokonalejší, celistvější představy o světě. přísně vzato se proto nejedná o dokumentování filmem, jako spíše o duchovně laděnou filmovou esej, "symfonii všehomíra", zakládající své svědectví o světě na pečlivém výběru pečlivě aranžovaných obrazů a vjemů. snímek lze vystihnout pomocí podobenství, kterých se sám chápe. jde o snahu napodobit filmem princip mozaiky z barevného písku. ta při náhledu s odstupem (shora) dává díky koplikovanému, ale přesnému (s)komponování rozličných barev, ploch a tvarů na okamžik pochopit harmonii světa, než se změní v šedavý prach. /// chrám možná puknul, prasklina ho málem rozštěpila ve dví, ale nezviklaný stojí pevně dál. (03.11.2012)

Přestože zde byly pasáže, které bych klidně vystřihl (např. toho chlapa, co si rozmazává bláto po ksichtě) a v hudební složce jsou taky rezervy (samostatný soundtrack musí být dost nudný), povedené záběry převládají a mnohé jsou opravdu úžasné (pouť do Mekky, zlaté chrámy v Barmě, umělé ostrovy v Dubaji, průlet nad nočním L.A., sírové doly na Jávě, vojenská přehlídka v Číně...) Pár zajímavostí z natáčení (26.10.2012)

Vizualni pastva pro oci, ktera divaka provede spoustou mist po svete. Mozna by to cely dokument rusilo, asi bych ale uvital nejake popisky, kde se kamera zrovna nachazi. Nektere zabery byly uchvatne (rotace vericich kolem Kaby, choreografie asijskych tanecniku na zacatku a konci filmu a spousta dalsich). Podobne jako rada jinych dokumentu, ktere me nikdy neomrzi, i tak si myslim, ze nedosahuje takove urovne jako Koyaanisqatsi. (02.01.2015)

Opět nádherný a nepochopitelný dokument o naší Zemi. Pravda, o trošku slabší než předchozí díl s názvem Baraka, ale opět to stojí opravdu za to. Zvláště já jako fotograf u každé scény slintám blahem. Hodně jsem se na něj těšil a zklamání se naštěstí nedostavilo, takže jsem spokojen. 8/10 (22.12.2012)