Mládí v hajzlu

Mládí v hajzlu znám nazpaměť, neohrozitelná knižní srdcovka. Již zruba 12 let čtu všechny tři (resp. 5) díly pořád dokola a bez přehánění můžu říct, že jsem každou část četl minimálně desetkrát a ať ve čtrnácti poprvé, tak v šestadvaceti se u toho stále nadšeně směju. Je to to nejchytlavější čtivo co znám a pokaždé, když jsem se z dlouhé chvíle do nějaké části začetl, během pár týdnů jsem zákonitě skončil u závěru pátého dílu. Takže bez jakéhokoliv respektu a studu se označuji za znalce příběhů Nicka Twispa. A ač jde o látku těžko zfillmovatelnou a rozsáhlou (vždy jsem doufal, že se natočí co díl, to jeden film), filmu jsem věřil. Jednak Michael Cera mi do role Nicka přišel jako nejlepší možná volba, obsazení většiny vedlejšch rolí taktéž vypadalo maximálně slibně a režie se chopil Migeul Arteta, tvůrce geniálního, jediného uvěřitelného a dokonale osmdesátkového seriálu o mládeži Machři a Šprti. Prostě očekávání bylo obrovské a nezchladily ho ani negativní recenze ani kasovní propad v Americe (akorát mě naštvalo, že se film v Čechách nedostane do kin, a bůh ví jestli vyjde na DVD, takže ač jsem byl ochoten platit, situace mě donutila film si stáhnout). A teď tu sedím, nasranej jak sáňky v létě a přemýšlím, jak to mohli tak zkurvit. Kdybych ty knihy dokonale neznal, asi bych se jednak unudil a jednak v ději i poztrácel. Tak kde začneme? Asi u Cery. Jak to pro mě byl původně ideální kanditát, jakmile promluvil, zas tak se mi jako Nick nelíbil, až moc z něj čouhá slušňáctví na hony vzdálené Nickovo prohnanému hajzlíčkovství, posedlost Sheeni jsem mu nevěřil, natož rebelii proti matce, která to chudinka měla s Nickem dost těžký už v knížce, tady ale byla terčem jeho revolty zcela neoprávněně (tím myslím, že nám jsou utajeny jeho myšlenkové pochody a malicherná ukřivděnost), díky čemuž působí debilně nejen logika vyprávění, ale především Nick sám. Francois mu ale šel dobře. Sheeni to sice slušelo, ovšem opět příšerná povrchnost a zestručnělost jejich vztahu nás nenechá ani omylem uvěřit, že by jí někdo takto propadl a vyváděl podobné pitomosti. Ostatní vedlejší postavy se vesměs povedly, jednoznačným výtězem je pan Fergusson Freda Willarda, dokonale vystiženej. Pobavil i Justin Long jako Sheenin věčně omámený bratr Paul, nezklamali ani Ray Liottta a Zach Galifianakis jako idiotští nápadníci Nickovy povolné matky, typově přesný byl i mihnuvší se Trent. Každopádně by mě zajímaly vystřižené scény, protože všechny postavy trpí nedostatkem prostoru, což je nejzářivěji vidět na ochuzeném Nickově fotrovi a především na totálně zabitém Levákovi (než aby měl takový štěk který měl jenom „vtipně“ upozornit na jeho zahnutý péro, to mohl být vynechán úplně stejně jako Hároš, Dwayne, Apurva, atd.). A o tom je vlastně celý problém filmu. V knížce spolu všechno tak nějak souvisí a nejsou tam slepé linie, film toho spoustu nakousne, ale už nedořekne a nijak nerozvíjí, což neznalé předlohy mate, znalé sere, ať už jde o zmíněný Levákův zahnutý klacek a jeho válku se sestrou, o nejhnusnějšího čokla a zároveň dítě lásky Alberta, o pobyt pana Fergussona v Ukiahu, atd. Opět – zajímaly by mě vystřižené scény, muselo toho hodně vypadnout. Velkou chybou, která jde na vrub tvůrcům neomluvitelně a sami tím pohřbili potenciál knihy je to, že omezili Nickovo vnitřní monology, ukrutnou popisnost a sarkastické pozámky na minimum, čímž si odepřeli to nejvtipnější na celé knize a co šl opřitom formou Nicka-vypravěče do filmu snadno zapracovat. Zhruba od poloviny jde film vlastní cestou a jen nesmyslně slepuje scény z různých částí knihy, přidá pár vlastních, aby si nakonec vytvořil úplně nový konec (což je ovšem ten nejmenší problém). Je to obrovské zklamání a promarněná velká šance, jak převést deník Nicka „Píchače-Dillingera-Ulansky-Huntera“ Twispa vtipně na plátno. Tohle je jen otrocký přepis scén bez souvislosti, naprosto zbaven všeho vtipného. (16.06.2010) (méně) (více)