Marcela

Jedna obyčejná žena a její "obyčejný" život - nic vyumělkovaného, jen pos*aně krutá realita. A takových nešťastných lidí je všude kolem nás spousta; nejspíš každý z nás si projde obdobím, kdy bude myslet, že už nemůže dál, že více ran osudu neunese... nezbývá než to překonat, zvednout se a jít dál. Čas rány skutečně zacelí, ikdyž nám třeba zůstane jizva na duši a za ní bolestivé prázdno po někom, koho jsme milovali. A tohle dokument dokázal předat: nic není samozřejmé, je třeba dávat svým blízkým najevo lásku, protože nikdy nevíte, co se může stát... a nutnost bojovat i v nejtežších chvílích. 85% (19.05.2009)

Marcela aneb ze sraček do sraček, tak by se mohl jmenovat tento dokument. Předtím jsem viděl Reného a to byl, musím říct, lepší exemplář. Marcela se na rozdíl od Reného dostala tam kam se dostala ne vlastní vinou a tak ani nevím proč mi jí něják líto nebylo. Fakt chudák ženská, ale taky dost hloupá. Jinak pan Jiří že byl úchyl, to jsem věděl hned nazačátku. Prostě život nahovno a já bych se zabil okamžitě. (21.03.2010)

Tento příběh utkvěl v paměti jako zdaleka nejlepší z Manželských etud a je jen dobře, že ho režisérka natáčela dál. Silných momentů je v něm opravdu mnoho. Být filmem hraným, člověk by chvílemi nevěřícně kroutil hlavou, cože všechno to ten scénárista hlavní hrdince naložil na bedra. A pak také pochybuji, že by v castingu našli vhodnější představitelku Marcely. Jeden z nejlepších časosběrných dokumentů. Přimlouvám se za pokračování, určitě bychom všichni chtěli vidět happy end. (26.04.2008)

DaViD´82 **** by rád viděl konfrontační doku-drama, tj. pohled i jiných (zainteresovaných) osob. Třeba Jirky, kdy poznal, že je třeba utéct. Zde vidíme jenom, jak se veškeré naděje a touhy rozpadadají na prach. Ještě po první lekci si přeje muže (manžela?), který je hodný (poslušný) a má romantické srdce kovboje... (21.08.2018)

Ano, Marcela udělala v životě mnoho špatných rozhodnutí, nevěřím ale, že by byla zlým člověkem. Rozhodně si nezasloužila to, co ji dál potkalo. Nejspíš nebude intelektuální typ ale že společnost, moderní společnost 21. století dokáže v srdci Evropy prohlížet, aby KDOKOLI takto zápasil s osudem a nepodat mu pomocnou ruku, to mě ideově skutečně bolí. Časosběrný dokument tohoto typu ukazuje, jak moc si s prostým člověkem dokáže čas zahrát opravdu nepěknou hru, jak z dobrosrdečného člověka dokáží okolnosti vymlátit a zadusit i tu nejmenší špetku naděje a udělat z něj bytost, která vlastně touží jenom po vlastním skonu. Je to neuvěřitelné ale je to tak. Jestli bychom jako lidstvo měli mít nějaký vyšší cíl, nějakou sociální metu, kam chceme někdy dospět, měl by to být svět, kde takoví lidé nezůstanou na vše sami, kde se nedostanou do takových životních patových situací, kdy není východiska. Doufám, pevně doufám, že tam zatím míříme a i má milovaná kinematografie má na tom svůj podíl, například dokumenty, jako je tento. Kdy jindy má dvacátník možnost sledovat celý život člověka, kterého by na první pohled nejspíš tupě odsoudil? Jestli někde platí pořekadlo o cestě, která má být důležitější, než-li její cíl, je to právě život. A já si nemohu pomoct ale musím litovat Marcelu za dobu a místo, kde se narodila a kde prožila svůj nešťastný život. Představím si ji někde na Balkáně, kde nešťastný osud potkal celé národy a kde se se vší nepřízní osudu vyrovnávají pospolitostí, hudbou a zpěvem. Být milionářem (dnes spíš miliardářem), poslal bych takového člověka na vysněnou cestu do Kanady, byť třeba jen na měsíc, protože KAŽDÝ má v životě právo na trochu toho štěstí. Pár správných lidí kolem ní a život by byl zase jinačí. Tolik věcí mohlo dopadnout jinak, tolik věcí mohlo dopadnout lépe. Je nesmírně těžké sledovat film, který je doopravdy něčím životem, jeho shrnutím v bodech. Těžko odsuzovat cokoli, jelikož sám bych se v podobném dokumentu vidět asi nechtěl, respektive bych se toho bál.. Bál bych se slyšet slova, sny a touhy mého mladého já a vzpomínat živě na chyby, kterých jsem se od těch dob dopustil, co vše mě potkalo cestou a o to víc pak trnout, co mě čeká dál. Děkuji paní Marcele za její život a za svolení být jeho divákem, necítím nic víc, než soucit, respekt a přání lepších zítřků (bojím se teď hledat, jak to s ní dopadlo..). 4/5 (12.07.2023)