Pacifik

Pokud se Bratrstvu neohrožených jakš takš podařilo udržet během deseti hodinových dílů souvislou linku vyprávění, pak Pacifik totéž nedokázal. Jako materál pro výuku dějepisu se nehodí v žádném případě, neboť vynechává i zásadní události a jiné výrazně zjednodušuje. Není to ovšem vina tvůrců, boje v Pacifiku zkrátka trvaly více než čtyřikrát delší dobu a navíc, hraniční situace, jaké američtí vojáci v Evropě zažívali pouze výjimečně, především hned na počátku invaze a pak v obleženém Bastogne, zažívali vojáci bojující v Pacifiku prakticky denně. Celý příběh je ostatně, stejně jako Bratrstvo neohrožených, vyprávěn jako příběh několika konkrétních postav, se vší subjektivitou, jako příběh viděný jejich očima... Pokud Band of Brothers nešetřilo naturalismem a nebálo se popisovat Američany nikoli jako hrdiny bez bázně a hany, pak Pacifik jde v naturalismu snad ještě o kus dál a pokud bychom mohli mluvit o hrdinství, pak jedině v obecné rovině. Nikoli jako glorifikace výjimečných jedinců, byť i tady se takoví rozhodně najdou, ale jako prostá připomínka všech zmařených životů, nekonečného řetězu nesmírně krutých bojů s obrovskými lidskými oběťmi na obou stranách, s neuvěřitelnou krutostí a brutalitou, s všudypřítomným strachem, desiluzemi, cynismem, otupěním, únavou a duševními problémy... Přestože je značná útržkovitost zachycených dějů vykoupena prostým faktem deseti hodinových dílů, asi by bylo možné i v jejich rámci většinu "nebojových" akcí poněkud zhutnit, zvláště australské milostné epizody jsou z tohoto hlediska poměrně zbytné, a bylo by jistě možné jejich obsah stlačit do polovičního času, naopak vyzdvihnout je třeba to, že nebyla opomenuta krvavá řež na Peleliu, neboť jde o dosti exemplární ukázku zcela zbytečných obětí, způsobených jak faktickou nevýznamností tohoto ostrůvku, tak velmi špatnou, zcela nedostatečnou přípravou bojových operací. Velmi cenný je také předposlední díl, mj. proto, že opět vrhá jiné světlo na svržení atomových pum na Nagasaki a Hirošimu. Když člověk nemá dostatečné informace, tak je tak snadné být pacifistou, vlastencem, nebo čímkoli dalším, co charakterizují jednoduché poučky a černobílý pohled na svět... Pochvalu tvůrci rozhodně zaslouží nejen za bezchybně natočené bojové scény, ale také za skvěle zvládnutou psychologickou linku. Právě z tohoto hlediska je naprosto zásadní zdánlivě nadbytečná desátá kapitola... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: kinej, flanker.27, Superpero (06.11.2011)

Na určité seriály (hlavně minisérie, hlavně válečné, a HLAVNĚ z produkce HBO) je rozhodně lepší si počkat, až jsou kompletní. A pak sjet celou stopáž na jeden dva zátahy. Z Pacificu jsem měl mírné obavy, porovnávání s BoBem nedopadalo na různých diskuzních fórech v době premiéry zrovna nejlépe. Pravdou však zůstává, že jako extrémně dlouhý válečný film nemá tento počin konkurenci. Poslední díl mě dostával permanentně, závěrečných několik desítek minut je vysoce intenzivním emocionálním zážitkem. Už jen kvůli němu - i když je plný klišé a prvoplánovitě natočených scén - si stojím za tím, že The Pacific si zasluhuje maximální, 100%ní hodnocení. Kdyby to šlo, dám bez váhání šest hvězdiček. Naučná a vizuálně orgasmická hodnota nevyčíslitelná. Evropan bude mít pořád hlubší vztah k o něco vydařenějšímu staršímu Bratrstvu neohrožených - pochopitelně - ale i zde jsou na nespočetně mnoha místech znát nesporné kvality a profesionalita. S postavami jsem neměl problém: vzhledem k tomu, že jsem díly nesledoval po týdnu, jsem všechny pořádně poznal, neztrácel se v nich a oblíbil si je. Opět jsem si připoměl ten pocit, kdy při sledování bojových scén zatínám pěsti a modlím se, aby oblíbená kumpanie hrdinů neschytala jedinou kulku... Bravo. Je tu sice pár "pomalejších dílů", ale tohle neměl být seriál přes kopírák. Co vlastně všichni s těmi výčitkami mají? Minisérie si jde svou vlastní cestou, a to je moc dobře. Nakonec musím překvapeně uznat, že rozdíly oproti mnohými oblíbenějšímu BoBovi jsou minimální (ta stěžejní část a celkový feeling jsou naprosto stejné), a já na přes pět stovek minut v tichomořském válečném poli nikdy nezapomenu. (27.10.2010)

Jak se lišila válka, tak se líší i seriál. Je tedy jasné, že další nářez typu Bratrstva neohrožených nás nečeká a bude tu pochopitelně pár změn. Bohužel, tyto změny ne vždy vyšly. Celé se to víc než na bitevní vřavu snaží hrát na charaktery postav a jejich psychiku při složitém dobívání japonských území. To se ale ne vždy povedlo a zvláště prvních cca 5 dílů je značně nevyvážených a místy i docela nudí. Správně smíchat válečnou vřavu a psychologii postav se podařilo až v závěrečných 3 dílech, které jsou opravdu vynikající. Zaměření se na postavy navíc paradoxně způsobuje, že diváka nezaujmou tolik, jako v případě Bratrstva. Jasně, Leckieho a Basiloneho jsem si oblíbil hned, ostatní v čele s Eugenem mě ale moc nezaujali a některé vedlejší postavy navíc dostaly po hříchu málo prostoru. Zkrátka to chtělo úvodní seznamovací díl jako v předchozím případě. Když už ovšem dojde na samotné boje, tak je opravdu na co se koukat a jde o špičku ve svém žánru. Peníze jsou zde vidět od prvního do posledního výbuchu. Herci jsou výborní, několik silně emotivních scén se tu také najde a hudba je také vynikající. I přes těch několik výtek je to pořád výborný seriál a jeden z vrcholů letošní seriálové sezóny. Pátou hvězdu tomu ale dát s čistým srdcem nemohu, pár nudných chvil tu opravdu bylo a nemám chuť se na to ještě někdy znova kouknout. Na Bratrstvo neohrožených přitom můžu koukat pořád dokola. (23.06.2010)

Musím říct, že tohle mě zasáhlo více než Bratrstvo, a to z jednoduchého důvodu - evropskou 2.sv. válku jsem znal jak svý boty, ale po tomhle jsem zjistil, že válka v Pacifiku byla na našich školách značně zanedbaná. Ano, veděl jsem, že byl nějaký Guadalcanal, slyšel jsem něco o Midway (což v seriálu obsaženo není) a věděl jsem, že se bojovalo na Iwojimě, ale při sledování tohohle jsem musel hodně studovat a musím říct, že jde o velice kvalitní a věrné zpracování. Samozřejmě se dají vytýkat věci jako pomíň válečných scén nebo dva díly z "civilu" v Austrálii, ale prostě takhle to bylo... :) Kdo má mezery v této kapitole válečných dějin, může věřit tomuhle zdroji a případně si souvislosti dohledat. Doporučuji! (29.10.2012)