Vlkodlak

Johnston je sice nevěrný originálu, ale je více než věrný duchu i atmosféře klasických universalovských horrorů. Jak těch slavných a zdařilých, tak i těch kouzelně béčkově naivních typu "kdekdo versus kdeco". Více žádat ani nešlo. Navíc je vidět, že tvůrci ty filmy milují (důkazů jsou kvanta, kupříkladu scéna s lékařským sympóziem, kdy se odkazuje na původní záměr originálu před zásahem studia). A nejen proto mě stylově na svatého Valentýna srdéčko plesalo naprostým nadšením po celou dobu projekce, čímž zabraňovalo rozumu oprávněně připomínkovat, že místy jsou neshody s producenty na finálním sestřihu přeci jen docela (no dobře, tak tedy docela dost) znatelné. (16.02.2010)

Je to již nějaký pátek, co jsem byl naposledy v Aeru na Festivalu otrlého diváka. Budou tomu už 4 dlouhé roky, co jsem viděl korejský S&M snímek Gojitmal, ze kterého si pamatuji hlavně ujetý hudební doprovod. The Wolfman je na tom rozhodně mnohem lépe než můj první zážitek, ale svou kvalitou bych ho přirovnal přesně k Wolverine. Máme tu několik kvalitních - převážně akčních sekvencí, pěknou hru světel a stínů, Elfmanovu hudbu, která byla přesně podle mého gusta. Na druhou stranu se tu setkáme s občas nevkusným CGI, holt digitál dnes vládne světu. Herecké obsazení sice vypadalo také jako bod k dobru, ale postavy se mi zdály dost ploché a emoce nikde. Nejlíp to zahrál asi Hugo Weaving, který měl koule i vtip, Benicio Del Toro se tak nějak prokousal až k samotnému závěru, Emily Blunt - ok, více mě opravdu nezaujala a Hopkins na mě působil už nějak vyschle. Lekačky byly jinak čekané, butalita+krev na slušné úrovni a nebýt těch otrlých (čti opilých) diváků, kteří doslova permanentně chodili vyprázdnit své údy, možná by byl zážitek o něco lepší (alespoň létajících kelímku s pivem jsem se naštěstí tentokrát nedočkal). Každopádně by neškodilo vyměnit režiséra a předělat scénář, tam bych viděl ty hlavní nedostatky Wolfmana. (6/10) (14.02.2010)

Kdyby měl scénárista koule (a že je kdysi měl jak medicinbály), o které ho nejspíš připravilo deset let na tvrdém fetu (nebočem), nechá tu zbytečnou šlapku na konci rozsápat (megaspoiler, oops!). Celkově jedna velká, v klidu koukatelná nuda. Chci dvojku s opravdovým scénářem a Hugem v rozervané košili! (15.02.2010)

Na Vlkodlakovi mě strašně, ale uplně příšerně, vadí jedna věc, která celej ten film shazuje dost dolů, tedy především na tu hranici, kde to sundavaj zdejší všeználci. Tou věcí je totiž fakt, že na něm není vůbec nic zajímavého, neotřelého a jiného, než co by se od jiných vlkodlačích filmů vyjímalo. Pokud by takový Sir Arthur Conan Doyle žil, tak by je možná i zažaloval, kdyby chtěl, protože ten film vůbec nic zajímavýho v sobě nemá. Jenže druhá věc je zpracování, a to se povedlo. Atmosféra je totiž perfektní. A když pominu fakt, že hlavní roli ztvárnil Benicio Del Toro, který se svým zjevem do Evropy 19. století určitě patří, tak jsem se vesměs dost bavil. Samotný hodnocení mě ve výsledku vůbec nepřekvapuje a to z více důvodů. Především je to remake, taky ten příběh ničím neoslní. Když si ale uvědomím filmy, které se v tomhle století odehrávají, tak s atmosférou nemůžu být jinak, než spokojený. Na film se má koukat, proto že má bavit a ne proto že v něm jiní hledají nesrovnalosti. Ve výsledku zdejší nedodělci napálej tři hvězdy, aby se neřeklo s tím, že někdo nemá koule. Pokud někdo nemá koule, tak především oni, jelikož si nedokážou přiznat, že i přesto všechno takový film může mít svoje kvality a Vlkodlak je má. (28.11.2010)

Tak moc lidí tenhle film neocenilo, ale mně se to hodně líbilo, sice to používá celkem starej příběh, nějaká inovace tu moc nehrozí a zajímavá zápletka taky ne, ale já mám vlkodlaky docela rád a tenhle přáběh je asi ten nejdrsnější a nejkravější, co jsem měl tu čest vidět, mnohdy jsem nestačil čumět kolik urvaných hlav a končetin se tam objevuje, navíc Benicio Del Toro je tradičně nehorázně charizmatickej a dodává Wolfmanovi tu správnou tajemnou tvář, nicméně je fakt, že ostatní, snad možná jedině krom Hokinse, jsou tu vcelku nevýrazný a zbytečný (28.05.2010)