Vlkodlak

I s naditou peněženkou, vracející se scénáristickou legendou a do posledního komparzisty perfektně obsazenými herci lze natočit průměrný film. Kulisy, a vůbec celá výprava, triky a technická stránka jsou dokonalé, jenže všechno je to vyprávěno tak nějak ledabyle. Celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu o ‚klouzání po povrchu‘, kdy všechno jede podle dokonale nařízeného plánu, který neumí překvapit a bohužel se o to vlastně ani nesnaží. Dvě hodiny předete blahem, jak se na to dobře kouká, pak se rozjedou titulky, chcete si na něco vzpomenout… a v mysli vám vytane akorát chlupáč, kolem něhož se povaluje spousta krvavé šlichty, nic víc. 3 a ½. (22.05.2010)

Zatímco originál byl naivní, tato verze je prostě jen hloupá. Zřejmě proto, aby byl film politicky korektní a nenavážel se do cikánů, byla jedna podstatná část změněna. (Jinak, než snahou o politickou korektnost si to vysvětlit neumím). Původcem nákazy lykantropie tak neni cikánský vykladač budoucnosti, ale někdo úplně jiný... a s touto změnou přišly nepřehlédnutelné logické chyby. První hodina jinak "jede" docela věrně podle 70 let starého originálu, ale v okamžiku, kdy původní film končil, tento ještě přes půl hodiny pokračuje a to ne zrovna nápaditě. Některé myšlenky jsou trestuhodně nevyužité - například obvinění z duševní choroby. Objevují se zde ale i motivy, které mě potěšily (ačkoliv jsou také nevyužité) : že je Larry shakespearovský herec a také to, že jeho otec je lovec s indickým sluhou. Abych to nějak shrnul, tak to nejlepší na celém filmu je Hugo Weaving ve vedlejší roli. Něco je špatně, že? Verdikt: Rychle zapomenutelná nuda. (16.02.2010)

Čekal se horror, čekala se pocta originálu. Ale nečekalo se po všech stránkách komplexní drama, které kombinuje více žánrů než jsem mohl kdy doufat. Scénář od samého začátku dává tušit, že tady se půjde do těch nejtemnějších vod a přerod do zrůdy ukazuje v podobě pokročilého duševního rozkladu. Na první pohled vypadají "falešné" lekavé momenty jako klišovitý neduh, ale filmu jako celku právě tyhle scény slouží jako postupující trauma. Jako noční můra, ze které se hlavní hrdina trhaně probouzí, aby se budil do skutečné, plíživé a neodvratné skutečnosti, která si s děsivými představami nezadá. Johnstonova režie navíc tohle všechno umocňuje na depresivní druhou. A když si to v dialogu vyříkají Benicio Del Toro s Anthonym Hopkinsem, tak není co řešit. Vzniklo velmi specifické dílo, které určitě není pro každého, ale kdo se na něj dokáže podívat i jinak než jako na monster horror, může si odnést více, než by kdy čekal. (13.09.2011)

Původní film jsem viděl tak dávno, že si z něj dnes už nevybavím takřka nic, a myslím, že je to dobře. Vyhnul jsem se totiž srovnávání a Vlkodlaka, rok výroby 2010, jsem si užil. Dokonce můžu s klidem říct, že ze všech těch hororů a "hororů", které v posledních letech ve světě vznikly (a které jsem viděl), je Vlkodlak dost možná nejlepší. Ne, není nejoriginálnější ani nijak nečekaně děsivý, ale je tak povedený, atmosférický a v každé minutě dramaticky poutavý, že si ode mě zkrátka zaslouží hodnocení nejvyšší. Benicio Del Toro hraje perfektně, Anthony Hopkins samozřejmě taky, ale u něj mě to těší o to víc, že se po celkem dlouhé době zase dočkal velké role... Líbily se mi i minivýstupy Maxe von Sydow (v titulcích nebyl uveden) a "mistra triku" Ricka Bakera, který si "zahrál" jednoho z rozsápaných nešťastníků. Joe Johnston uvařil hutnou dobovou napínačku, Danny Elfman ji jaksepatří okořenil... A já ji snědl s velkou chutí. (11.10.2012)

Johnston je sice nevěrný originálu, ale je více než věrný duchu i atmosféře klasických universalovských horrorů. Jak těch slavných a zdařilých, tak i těch kouzelně béčkově naivních typu "kdekdo versus kdeco". Více žádat ani nešlo. Navíc je vidět, že tvůrci ty filmy milují (důkazů jsou kvanta, kupříkladu scéna s lékařským sympóziem, kdy se odkazuje na původní záměr originálu před zásahem studia). A nejen proto mě stylově na svatého Valentýna srdéčko plesalo naprostým nadšením po celou dobu projekce, čímž zabraňovalo rozumu oprávněně připomínkovat, že místy jsou neshody s producenty na finálním sestřihu přeci jen docela (no dobře, tak tedy docela dost) znatelné. (16.02.2010)