Angel

U tohoto filmu obdivuji to, co mu mnoho lidí vyčítá - byl natočen přesně tak, aby zapadl do doby, ve které žila Angel, spisovatelka kýčovitých sladkobolných románů pro ženy. Přesně jako její knihy, i tento film je kýčovitý, díky teatrálním gestům herců, hudbě, barvám, použitým trikům i samotnému příběhu, ale vše záměrně. Někdy se tomu dá zasmát, jindy to nudí. Kromě téhle filmařské výzvy ale film nepřináší vůbec nic. Jediné, co si z celých dvou hodin sledování může divák odnést, je ověření si toho, že oslavovaná celebrita často upadne ještě během svého života v nemilost, zatímco opravdu slavní umělci žili během svého života v bídě a opovržení. Ostatní je jen příběhem jedné ženy - ale proč zrovna její? (25.07.2007)

Film sestávající ze dvou naprosto nesourodých částí. První je skvělá - představuje nám Angel Deverell, která je na jedné straně naivka toužící žít "dokonalý" život v domě, příznačně nazvaném Paradise, na druhé straně je rozmazlená mrcha, která uráží všechny své blízké a její spisovatelské i lidské ego stoupá do nebeských výšin. Pak se setká s pohledným malířem a nehodlá polevit, dokud ho nezíská (což se jí překvapivě podaří). Ten je ale jejím přesným opakem, depresivním člověkem, jehože povaha nejvíce vyplývá napovrch v jeho temných obrazech, které Angel navenek obdivuje (ve skutečnosti jej však navádí, aby maloval kytičky, pávy a jiné barevné věci). Druhá půle je tragická, slzopudná, a také výrazně horší. V první půli si totiž film z Angel a ze všeho toho kýčovité romantického pozlátka dělá legraci (nejlepším důkazem je první polibek ústřední dvojice - v dešti, s barevnou duhou za zády) , aby se na konci zvrhl v to, co dříve zesměšňoval. Romola Garai hraje Angel dost zvláštně - její postava je značně výstřední a nikdy vám nebude sympatická, dokonce jí budete její tragický konec skoro přát, přesto ale nenudí. Angel je film, který asi opravdu hodně lidí znechutí, já se ale přikloním k vyššímu hodnocení, zejména za první půlku. (09.07.2007)

Obsahuje spoilery-Anglická romantika z přelomu devatenáctého a dvacátého století si určitě získá příznivkyně romantických příběhů alá Jane Austen. Mě sice oslovil příběh, který bych byla schopná ohodnotit i plným počtem, ale to by se musel film vyvarovat několika chyb. 1. je bezpochyby Romola Garai. Nevím, jestli je tak špatná herečka, nebo jen hrála špatně napsanou postavu, ale to její přehrávání se dalo snášet těžce. Hrozný dabing a celková plochost a odpudivá naivita postavy tomu dvakrát nepřidaly. 2. je pravděpodobně příšerná a lacině vypadající výprava, která možná plyne z malého rozpočtu, nebo to je jen špatný vkus;těžko říct. Jindy by mi to nevadilo, protože nejsem žádný kritik, ale tady se ta lacinost nedala přehlédnout (například když Esme s Angel cestovali po světě..) A nakonec 3)Poslední cca hodina, kdy už pravděpodobně autoři nevěděli co dál, tak přišli s válkou, potratem, sebevraždou a úmrtím hlavní postavy. Takže děj sice zajímavý, ale celkově se jedná o velice průměrnou podívanou s podprůměrnými zvraty (a postavou), bohužel.. (27.05.2012)

Kýčem tvrdě estetizované melodrama? Průhledný, dějově předvídatelný, balast? Adorace červené knihovny nebo její satira? Nevím, ale od úvodních růžových titulků jsem se téměř celou dobu tvářila jako blbeček. Na to, jak se s Ozonem většinou divácky míjím a pro jistotu se jeho filmům raději vyhýbám, ve mně tahle zajímavě obsazená umělecká skládanka se skvělým dávkováním informací a odzbrojující Garaiovou nějakým způsobem rezonuje. Je to vlastně chytrý film. Nikdy by mne nenapadlo, že by představitel Esmého o čtyři roky později mohl hrát Edwarda Rochestera. (23.08.2011)

Jedno se musí Ozonovi nechat – každý jeho film je úplně jiný, ať už je to muzikál, psychologické rodinné drama nebo romantický kostýmní film. Ne všechny se mi nakonec líbí, ale na každý nový se vždycky nedočkavě těším. „Anděla“ jsem si naprosto užívala – kýč o protivné holce, která toho hodně chtěla, hodně toho dostala a nakonec skoro všechno ztratila. Filmu vévodí krásná výprava a kostýmy – Paradise mi opravdu přišel jako ráj; scéna v dešti s červenými šaty a duhou byla lahůdkou pro moji kýčovitou duši. Jen Romola Garai v hlavní roli mi neseděla – měla jsem s ní problém už v Pokání; nikdy nevím, jestli je její přehrávání úmyslné nebo je jen tak špatná herečka. Ve srovnání např. s vedlejšími postavami Nory (Lucy Russell) nebo nakladatelovy ženy (Charlotte Rampling) působil její projev (výrazový i mluvený) opravdu tristně. (14.07.2008)