Angel

Komentář od Sulimo vystihuje moje pocity u filmu, teda až na to zkouškový...:-)) Film o spratkovi v dívčí podobě, který si šel sobecky za svým. Až zjistila, že se svět netočí jen kvůli ní, bylo již pozdě. Na nápravu všeho, i na ty kočky. Chvílemi jsem nevěděla, zda se mám smát nebo brečet, zda to bylo myšlený vážně nebo si z nás autoři dělali legraci... Byla to parodie nebo to skutečně měl být romantický film? (15.01.2012)

Je život kýč? Něčí ano. A Ozon svým filmem, který je pro něj typičtější, než se příležitostným divákům jeho "realistických" filmů může zdát, vyjevuje, jak se to s kýčovitými lidmi má. Stanovisko * příznačně * není jednoznačné. Za prvé proto, že jednoznačné odpovědi na rozdíl od francouzských filmů lžou, za druhé proto, že Ozonův vztah ke kýči je rozporuplný, jak je zřejmé z jeho stylizovaných produkcí [8 žen, Profesionální manželka, částečně Ricky]. Hlavní hrdinka Angel je čistokrevně nechutná bytost, autenticky odhodlaná k povrchnímu životu v technikolorové lži. Její solipsismus vyplouvá na povrch nejlépe ve vypjatých okamžicích smrti - svou matku sice dramaticky opláče a psa postrádá, ale je-li iluze záplatována nějakou imitací (psův dvojník), zotavuje se překvapivě rychle. Ztráta druhého ji poznamenává až tehdy, byl-li nepostadatelný pro životnost iluze. Neteskní po něm, nýbrž proto, že chybí v záběru. Hned ve druhém plánu za labužnicky vystřiženou cukrkandlovou manýrou, jež nepomíjí snad jediné klišé [líbání v dešti a sbíhání v šatech po schodech, zadní projekce při jízdě kočárem jsou jen příklady nepřetržité ambivalentní hry s proprietami červené knihovny] je samozřejmě zlý výsměch, ale i ještě za ním se rýsují záměrné indicie pochybností, jestli je kýč vždy a opravdu tak zavrženíhodný, jak je dobrým zvykem si namlouvat. Hra, která se mezi vrstvami kýče, ironie a jejího nejistého zpochybňování zakládá baví a školí nejen stran vkusu. Vynikající film. (12.01.2014)

Angel má zo začiatku sebavedomia na rozdávanie. Sebavedomie, ktoré hraničí s arogancioiu. Romolu mám rada, ale k jej postave som si hľadala cestu väčšiu časť filmu. Napriek tomu je vývoj Angel (hneď v závese vývoj postavy Esmého) tým najzaujímavejším na filme. Sympatie si získala najmä jej nezlomná vôľa a optimizmus, ktorý hraničil až zo zaslepenosťou. No, bol to jej spôsob vyrovnávania sa s realitou, ktorá pre ňu nikdy nebola tak dôležitá ako jej fantázia. Nečakala som taký vývoj udalostí, tým viac ma potešil. Hudba príjemná, v titulkoch krásne citlivá. Moment s dažďom a dúhou - záchvat smiechu. Silná postava Nory, Neill a Rampling dôstojný pár, pre Fassbendera mám slabosť, takže sa mi páči vždy. Inak pekné (kostýmy), zveličené, farebné ale trochu nezáživné a zdĺhavé. (10.06.2011)

Takéto klišé som ešte nevidel, ALE... Už dlho mi žiadny film tak dlho nebehal po rozume. Červená knižnica vo svojej sladkej podobe podaná ako "klasická" melodráma. Mam však pocit, že Ozon natočil presne, čo chcel - krásne obrazy, správne prehrávajúci herci, režisérske vychytávky... a pri tom to rozoberá pomerne vážne témy... Film, ktorý začína zdobenými ružovými titulkami uričte tak ľahko v kine neuvidíte - aj táto provokácia je dôvod, prečo zajsť na tento zvláštny film... (29.11.2007)

Jedno se musí Ozonovi nechat – každý jeho film je úplně jiný, ať už je to muzikál, psychologické rodinné drama nebo romantický kostýmní film. Ne všechny se mi nakonec líbí, ale na každý nový se vždycky nedočkavě těším. „Anděla“ jsem si naprosto užívala – kýč o protivné holce, která toho hodně chtěla, hodně toho dostala a nakonec skoro všechno ztratila. Filmu vévodí krásná výprava a kostýmy – Paradise mi opravdu přišel jako ráj; scéna v dešti s červenými šaty a duhou byla lahůdkou pro moji kýčovitou duši. Jen Romola Garai v hlavní roli mi neseděla – měla jsem s ní problém už v Pokání; nikdy nevím, jestli je její přehrávání úmyslné nebo je jen tak špatná herečka. Ve srovnání např. s vedlejšími postavami Nory (Lucy Russell) nebo nakladatelovy ženy (Charlotte Rampling) působil její projev (výrazový i mluvený) opravdu tristně. (14.07.2008)