Across the Universe
Across the Universe
Režie:
Julie TaymorKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Elliot GoldenthalHrají:
Jim Sturgess, Evan Rachel Wood, Dana Fuchs, Joe Anderson, Martin Luther, T.V. Carpio, Eddie Izzard, Bono, Jacob Pitts, Dylan Baker, Lynn Cohen, Harry Lennix (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Rozverný, bizarní a velice teatrální, takový je převratný muzikál společnosti Revolution Studios Across the Universe, který se zrodil v hlavách známé režisérky a scénáristky Julie Taymor (Frida, Titus, broadwayský muzikálový hit Lví král, inscenace Mozartovy Kouzelné flétny pro Metropolitní operu v New Yorku) a scénáristů Dicka Clementa a Iana La Frenaise, ve kterém se pojí originální příběh s 33 revolučními skladbami - mezi něž patří „Hey Jude“, „I Am the Walrus“ a „All You Need Is Love“ - které utvářely celou generaci. „Chtěli jsme vytvořit původní muzikál pouze za použití skladeb skupiny Beatles.“
Milostný příběh, zasazený do divokých šedesátých let plných protiválečných demonstrací, meditací a rock'n'rollu, se odehrává v Greenwich Village, bouřlivých ulicích Detroitu i na vietnamských bojištích. Milenci Jude a Lucy, jejichž láska je od začátku odsouzena k neúspěchu, jsou spolu s malou skupinkou přátel a hudebníků vtaženi do víru počínajícího protiválečného a protikulturního hnutí. Průvodci jim jsou „Dr. Robert“ a „Mr. Kite“. Síly, které se vymykají jejich kontrole, nakonec oba milence rozdělí, čímž je donutí, aby se navzdory všem překážkám pokusili znovu najít jeden k druhému cestu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (382)
Antiutopisticky muzikal, ktory neuprosne melie vsetky prave hodnoty a idelay takmer permanentne antizanrovym mlyncekom. Dokazom je konieckoncom aj "nijaky" zaver. Uznavam vsak, ze Julie si toho vzala v ramci poctu dejovych linii na bedra mozno az prilis. A tazko povedat ci v tomto konkretnom pripade mam stastie ci smolu, kedze pred filmom som ziaden trailer/teaser na neho nevidel. ()
Across the Universe je jako pomeranč. Napovrchu má hezkou blýskavou barvu, když ho však oloupete, ztrácí na vnější ladnosti. Jeho vůně však rázem navnadí vaše smysly jiným směrem. Najednou si myslíte, že jste odhalili jeho pravou voňavou podstatu. Pak ho sníte a po pár minutách zjistíte, že i ona chuť je jen pozlátko, které sice zprvu nadchne, avšak stejně rychle odkvapí. A nakonec zůstane jen vzdálený pocit primitivního uspokojení. Zpěvánky Beatles v podání Julie Taymor jsou sice netradiční a originální, ale zoufale průhledné a jednorozměrné. Což mě tak trochu zaskočilo, vzhledem k předchozím majstrštykům paní režisérky. Vizualita nadevše, k tomu zajímavě přezpívané skladby a je tu dvouhodinový blok videoklipů. Ouha, ty však po první hodině začnou nudit. Nejsilnější okamžiky: Happiness Is A Warm Gun a I Want You. 75% s osobní slabostí v zádech :-) ()
10/10. Někdo žere Stouny, já mlaskám nad Beatlesáky. Jsem nadšena, ohromena, rozněžněna a stoprocentně spokojena. Taymorka je zárukou originálně uchvacujícího vizuálu a všichni herci nejen dobře hrají, ale i skvěle zpívají. Jim Sturgess má rozkošně sexy britský akcent a hlas, za kterým bych na kraj světa šla. Mohl by to klíďo rozjet v nějakým british indie rocku a já bych ho s radostí poslouchala, hulákala s ním do rytmu a doma si vylepila jeho plakát. Tohle si musím zopáknout, hned teď. A pak v kině! -------------------- Jo a Evan Rachel Wood má nádherné vlasy. Pokud jsou teda její. ()
Julie Taymor zase ukázala, že práce s obrazem je její silná stránka, a že slovo invence jí není ani náhodou cizí, a spolu se svým manželem Elliotem Goldenthalem dala za uši další klasice - hudbě Beatles. Naflákala je do mixéru spolu s bojem za lidská práva, proti válce ve Vietnamu, vnitřně neméně zraňujícím bojem za lásku a vytvořila hodně neortodoxní koktejl, kterému by sice prospělo lehké zkrácení, zatímco divákovi pár lehčích prásků z kvalitního brčka, ale který má v nemálo scénách sílu schopnou zatlouct vás do země. Jako celek to nepůsobí úplně nejlépe a některé postavy jsou ve filmu tak nějak navíc. Kdyby nebyla Teresa Victoria Carpio tak nádherná pusinka s podmanivým hlasem a Martin Luther tak dobrý kytarista, mohli byste paní režisérku i podezírat ze snahy o multikulti výraz za každou cenu. Vzhledem ke kvalitám nejen těchto postav vás to ale nebude moc trápit, protože nebýt jich, přišli byste o podle mě výborné hudební zážitky. I Wanna Hold Your Hand zpívané - byť s nemalou vnitřní silou a nábojem - jako tklivý ploužák! (btw totéž provedl o pár let později jakýsi chlapec v seriálu Glee a nezabralo to na mě) lesbickou roztleskávačkou uprostřed americkofotbalového tréninku je sice jednou z těch několika WTF? scén, které se v AtU vyskytují, ale díky pěveckému umu výše jmenované slečny se nekoná zhnusení známé z okamžiků, kdy se na vás z rádia vyvalí předělávka nějaké vaší oblíbené písně v podání nějaké v současnosti děsně trendy "hvězdy", která "těm vašim kucím" nesahá ani po kotníky. Casting je vůbec skvělý. Jednak přístavní angličtina Jima Sturgesse a jeho tu rozpačitý, tam zase zdrcený a onde pro změnu pekelně naštvaný pohled málem poslaly do kolen i mě, druhak Evan Rachel Woodová a Joe Anderson fakt vypadají jako sourozenci, treťjak Dana Fuchs zpívá naprosto špičkově, a pak tu jsou special guests jako Joe Cocker, který mě poslal do kolen naprosto na férovku. Jelikož se v rozsahu mých mizivých znalostí tvorba Brouků dělí na období "obleky, páčo podle hrnce a pištící holky" a "potáhnout, poslat dál a imagine no possessions", je mi celkem jedno jak revoluční song si to starouš Bono užívá plnými doušky a jsem jenom mimo z psychedelické jízdy, která se asi na čtvrt hoďky rozjela kdesi veprostřed filmu. Když chvíli předtím absolvujete mráz po zádech rozbíhající gospelové "Let It Be", nevíte co si s tím počít. Akorát teda dostanete chuť na toho jointa:) A tohle je právě problém AtU. Julie Taymor toho chtěla říct tolik, že se to nevešlo ani do těch 130 minut a výsledkem je muzikál plný výborných, originálních čísel, který ale dějově moc nedrží v kupě. Já ale říkám - na to kašlete;) Rozhodně nebudete litovat, jenom se musíte smířit s tím, že tohle není moc obvyklý film, a že to nejsou Beatles. 80% nejen za Salmu Hayek v pěti kopiích;) s poznámkou, že Vlasy jsou stále nejlepší....a že miluju svoji přítelkyni, která mi doplnila sbírku origoš DVD filmových počinů Julie Taymor. Pro ně pro obě platí, že other girls were never quite like this, a oběma patří moje srdce, i když samozřejmě každé z nich jinak;) () (méně) (více)
Na první pohled nástupce Moulin rouge minimálně ve vizuální stránce, na pohled druhý je však jemná skořápka broučího tělíčka rozmačkána napadrť. Hudba od slavné skupiny, která byla možná větší a slavnější než Bůh, ale dnes už není ničím víc než výkřikem staré doby, která je dávno pryč. Stejně jako jejich písničky. Beatles už nejsou výjimeční, jejich doba je pryč a jejich hudba dokazuje v celém snímku svou obyčejnost. Jejich hudba je nosným pilířem filmu, který je uvnitř dutý a postupně s ubíhajícími minutami praská až se celý rozpadne. Pokud hudba v muzikálu nestojí za nic, výsledný muzikál prostě nemůže být dobrý a hudba od Beatles nemá na to, aby unesla takový snímek. Julie Taymor se snažila využít barevné škály, kterou viděla ve svých halucinacích způsobených opiáty, k vytvoření generační výpovědi s hudbou, která obletěla svět. To se nepovedlo, vizuální stránka je v 99% času slabounká a snad jedině narukování jedné z postav dokáže trochu zvednout vizuální vyjádření snímku. Ohledně herců se nemá moc cenu vyjadřovat. Jedna půlka jsou mladí talenti, co zrovna nehrají nic extra a zbytek malá camea "osobností", pro které je otázkou cti vystupovat v muzikálu s hudbou Beatles. Krom zapřisáhlých milovníků "Brouků" tento film příliš lidí neoslní... ()
Galerie (22)
Zajímavosti (19)
- Když měl film na kontrolní projekci vidět i sir Paul McCartney, byla údajně režisérka velmi nervózní. Do poslední chvíle totiž nevěděla, zda bude promítnuta její nebo sestříhaná, producentská verze. Nakonec se promítala ta její. Za nejsilnější zážitek Taymor považuje, když si McCartney sedící vedle ní začal s filmem potichu své písně broukat. Na konci se vyjádřil velmi spokojeně, ale pak dodal: ,,Mimochodem, kolik písní je tam mých a kolik Johnových?" (Zdroj: z besedy s Julii Taymor na LFŠ 2016). (Cimr)
- Sadie se svými ohnivě zrzavými vlasy a vášnivou povahou je odkazem na Janis Joplin. Dokonce vidíme, jak Sadie v době své upadající kariéry pije přímo z láhve Jack Daniels, což Janis dělala pravidelně. Dokonce Sadie ve filmu používá chraplavý hlas jako Janis. (don corleone)
- Jednou z mnoha narážek na písně Beatles je i Judeova (Jim Sturgess) odpověď na otázku: ,,Jak se Prudence dostala dovnitř?" Odpoví: ,,She came in through the bathroom window." Stejnojmenná píseň se dá najít na albu "Abbey Road". (Cimr)
Související novinky
Beatles dostanou čtyři filmy o všech svých členech
Hudební životopisné snímky jsou evidentně pořád na vzestupu. Po krasojízdě, kterou v kinech předvedl film Bohemian Rhapsody, jsme se dočkali Rocketmana nebo Elvise a v současnosti se pak na plátnech… (více)
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Oscary 2008 - Výsledky
Zlaté sošky jsou rozdány. Samotná oscarová šou žádné úchvatné vsuvky nepřinesla, kvůli své (osmdesáté) výročnosti byla zaměřená hlavně na rekapitulaci své historie. Seznam oceněných filmů ale potěšil… (více)
Nominace na Oscara
Více překvapení než filmoví kritici od Zlatých globů nám letos se svými nominacemi přinesli Akademici, tedy filmoví tvůrci působící v USA. Přehled filmů nominovaných na Oscara nicméně odpovídá jejich… (více)
Reklama