Andělé slunce

Kvalitně natočený snímek na téma obchodu s bílým masem, který je v Brazílii zřejmě zcela běžnou záležitostí. Sluneční andělé mají námět, který přímo vybízí, aby se v něm tvůrci vyváleli, ve všem tom hnusu, který se zde děje a pak to nevybíravým a drsným způsobem "vymáchli" na diváky. Jenže veškerá ta špína zůstala pouze ve filmu, ke mně se jaksi nedostala. Nezanechal ve mně žádné hlubší pocity. Nechtělo se mi brečet, neměla jsem chuť křičet, ať už toho nechají, nemrazilo mě, necítila jsem lítost a vztek, ani jsem nebyla ničím jiným více "zasažena." Nevím, jestli to bylo českým dabingem, u kterého jsem měla místy pocit, že vyzněl spíše zábavně, nebo tou "tropickou" pohodovou hudbou. Snímek je zpracován spíše jako celistvá ukázka jednoho otřesného problému a příliš se nezaměřuje na rozebírání jednotlivých postav se snahou vcítit se do nich. Maria je krásná dívka, a ač toho za celý děj moc nenamluví, tak na to, že jí bylo jedenáct, si myslím, že ve své roli obstála více než dobře. Obsazení mužských postav, všech těch, tlustých, upocených, odporných a nadržených parchantů, jsem měla chuť kompletně vyliskat. Včetně hlavního bosse Saraivy. Asi nejdrsnější scéna pro mě byla, když se po pokusu o útěk Marie a Ines, Saraiva rozhodne jednu z nich krutě potrestat. Je hrozné, jak lidé, zde vystupující, vnímají mladičké, ještě dětské bytosti. Pouze jako kus masa. Čím mladší, tím lepší. Jako věc, jako nástroj k přežití... Závěr filmu ukazuje, že pokud je nějaká dívka do této prohnilé "sféry" odkopnuta, často jí zbývá jen tato cesta, jíž se může vydat. To místo z ní udělalo svou součást, jiného člověka a ona, ať se snaží, jak chce, tak vždy nakonec skončí jako zboží, za které se platí. Vždyť to je to jediné, co umí. Jak takové dívky asi skončí...? "Myslíte si, že chlapi v tomhle kraji chtějí šoustat s kouskem gumy na ptákovi?" (01.04.2011)

Už chápu, proč jsou v jihoamerických zemích telenovely s romantickými kavalíry, haciendami a happy-endem životní nutností. Zejména, když od dvanácti "makáte" v bordelu uprostřed pralesa a sexuální výchova místních chlapíků se podobá té, jakou uštědřil otec jedné postavě tohoto filmu: "Tak dělej, vraž jí jednu a skoč na ní, jsi snad teplouš?" Hrozný příběh, hrozná situace. Tolik bych Marii i všem ostatním přála šanci na útěk. (16.10.2011)

Přestože má tenhle snímek evidentně několik slabších momentů, které by ho mohly posunout k nižšímu hodnocení , tak to tentokrát neudělám. A to z toho důvodu, že takhle deprimující příběhy v různých obdobách existují a budou existovat, což mě vnitřně přímo deptá a jako mámu od dětí mě děsí představa, čeho jsou konkrétně v Brazílii matky v těch nejhorších životních podmínkách schopny udělat. Celé se to linulo v duchu "z bláta do louže". Co mám povídat, je to prostě síla s kterou žel nejde moc hnout, protože apatie lidí (jak bylo nastíněno i ve filmu) ke zlepšení této hrůzné pandemie určitě nepřispívá. (27.09.2014)

Aj keď mi bolo jasné, čo sa za všetkými tými pozatváranými dverami dialo (okrem toho, že mali herci pauzu), ostala som nezasiahnutá. Všetko bolo podávané v náznakoch, "herci" nemali na to, aby predviedli nejaké uveriteľné emócie a hlavná hrdinka zvládla tak maximálne skriviť ústa, keď sa jej niečo nezdalo. Zmršená šanca natočiť silný príbeh. (22.01.2009)

Film ve mně žádný výrazný dojem nezanechal. To polské "Sviňky" se také obejdou bez naturalistických krutostí... a přitom vtáhnou do příběhu daleko víc, působí opravdověji a dětská prostituce se samozřejmostí všedního dne uzavírá beznadějný(?) kruh. http://www.csfd.cz/film/261146-svinky/ (14.02.2012)