Číslo 9

Představte si, že hrajete stařičkou Incredible Machine a najednou si dostanete do jakéhosi postapokalyptického levelu, kde musíte všelijaké nástrahy překonat pomocí drátků, sklíček, jehel, provázků a kyblíků od barvy. A do toho vás pronásleduje strašlivý nepřítel, něco mezi Frankenweenie a roboty jako vystřiženými z obalu desky Jeff Wayne's The War of the Worlds. To vše za doprovodu svižné Welcome Home od Coheed and Cambria. Vynikající zážitek. (10.09.2009)

Výborný Ackerův námět z krátkometražního filmu převeden do celovečerního kabátku a je vlastně skoro stejný jako jeho předobraz, v dobrém i ve zlém. Nápad je to zase výborný, atmosféra je pěkně tajuplná a dětem se to asi moc líbit nebude, protože humor tu není prakticky žádnej. Je tu ale hromada akce, která je fakt nářezová. Už dlouho si nepamatuju v animovaném filmu tak promakanou a zábavnou akci. Je přehledná a má tempo,takže celej film hodně rychle uteče, protože akce je tu prakticky každou druhou či třetí scénu a navíc je to dost krátký. Kecací pasáže jsou většinou taky fajn a je příjemné po dlouhé době vidět v kině animák v originálním znění, takže si člověk může užít např. Jennifer Connelly nebo Crispina Glovera. S filmem jsem měl jenom jeden problém, a to že ten nápad a tajuplný svět okolo byl využitej jen tak napůl a dalo se z toho vytřískat daleko víc. Příběh je hodně jednoduchej a postavy jsou sice fajn, ale jen jednoduše načrtnuty. I tak jsem se ani chvilku nenudil a celý si to příjemně užil, jenom kvůli tomu jednoduchýmu scénaři nevim, zda by mě to bavilo i na podruhé. (10.09.2009)

Potenciál má Číslo 9 obrovský, ale využívá ho minimálně... a ze všeho nejvíc tak připomíná počítačovou hru, ať už svým nesmírně zajímavým, avšak silně zjednodušenýn prostředím, arkádovostí a akčností většiny scén, či přístupem "něco se děje proto, aby se něco dělo". Což nemusí být nutně úplně špatně, ale z kategorie inteligentně infantilní a pohlcujícího steampunkového fantasy-postapa se tak propadáme do kategorie klasických zábavných animáků pro děti (ovšem s tím že tento tak docela pro děti není). Ovšem ať už k němu přistupujeme z jakékoli strany, nic neomluví brutálně osekanou stopáž, ve které evidentně chybí odvyprávět asi půlhodina děje, aby alespoň trochu přestal postrádat kontinuitu... a pro to aby bylo vysvětleno vše důležité o prostředí, postavách a pozadí příběhu i s nabízejícím se myšlenkovým rozvedením, tak by film potřeboval zhruba ještě další hodinu navíc. Jinak řečeno, hloubka filmu je v něm spíše tušená, než viděná... a to je obrovská škoda. 6/10 (12.10.2009)

Číslo 9 je na animovaný film príliš temný, odosobnený a chladný na to, aby pripútal detských divákov a pre dospelých zase nie dosť rozvinul ústrednú myšlienku, ktorá by udržala ich intelekt. Vyhnem sa tomu, že celkom okato vykráda prvky z Terminátora - svet, ktorí ovládli stroje - spustošená zem - narušená psychika človeka, no čo mu nedokážem odpustiť, je obsahová plochosť a absolútne nevyužitý potenciál príbehu. Akčných segmentov je tu na druhú stranu až dosť, no pri Incredibles bola akčná stránka aspoň dokonale kompenzovaná zábavným scenárom, zatiaľ čo Číslo 9 disponuje jedine úžasne zachytenou temnotou prostredia, pochmúrnosťou a nádherným vizuálom. Od tvorcov dosť veľké sklamanie. (20.07.2010)

Podobně jako u nedávno hodnoceného německého válečného filmu "Most" (2008) nevyjadřuje mé hodnocení technické kvality díla, ale jeho ideologickou rovinu. Akční sekvence jsou spektakulární, atmosféra postapokalyptického prostředí hutná a celý svět lidsky se chovajících panáčků a mechanických bestií nápaditý, až takřka originální. Ale co je to platné, když báječnou vizi z režisérova stejnojmenného krátkého animáku znásilňuje scénář prýštící hrubozrnnou křesťanskou agitkou o zhoubnosti strojů a čistotě lidské duše, jež zaručuje spasení, narozdíl od intelektu, který přináší smrt a zmar? ------ následují argumentační příklady, které se bohužel neobejdou bez zásadních SPOILERŮ ------ Příběh pojednává o konvertování hrdiny se jménem Devítka, který postupuje jako moderní člověk - tedy spoléhá se na intelekt, úsudek a ověřené poznání. Jenže jeho konání přináší smrt jeho souputníků (příznačně první umírá panáček, který je ve skupině hlavní vědátor, vynálezce a obdivovatel technologie). Nakonec ale vše vyústí v jeho prozření a přijmutí duchovního přístupu. Další příznačnou postavou je Jednička v podobě kněze, který zbaběle schraňuje své ovečky v kostele, místo aby šel do boje vůči zlu, ale který se ve finále sebeobětuje pro vítězství dobra a především posvětí hrdinovo konání. Definitivní stvrzení křesťanské linie přichází na konci, kdy místo toho, aby byly duše padlých panáčků přeneseny do náhradních těl (což by zavánělo "cizími" náboženstvími vyznávajícími reinkarnaci, nebo dokonce kyberpunkem) se všechny hezky s úsměvy na tvářích odeberou do nebíčka. Tradicionalistickou linii pojišťuje trapně konzervativní konec, kde z popela nesourodé skupiny vzejde tradiční heterosexuální rodina se dvěma dětmi (Proč ve světě hadrových panenek musejí být postavy genderově specifikované?). Inu, technologie je nástroj zla, všechny ty internety by se měly zakázat a hlavně, jak se praví v úplném závěru filmu, "je to náš svět a je na nás, co s ním uděláme". (07.09.2009)