Číslo 9

Navzdory perfektní atmosféře, krásné výtvarné stránce a nabušené akci jede "Devítka" na půl plynu. Hlavně vinou stereotypně vystavěného příběhu, který navíc sází na dost agitační a moralizující notu. S tím by se člověk vyrovnal, kdyby alespoň podání tak neskřípalo chtěností a nezvládnutou dramaturgií. Ani postavičky nejsou ničím jiným než prvoplánovými a nezapamatovatelnými náčrty s hvězdnými hlasy. Je trochu problém, když scénáristka napíše slaboduchou křesťanskou pohádku a režisér ji odvypráví jako surový apokalyptický horror. Ale už pro ten bizarní svět na pomezí 1. světové války a cyberpunku to za vidění stojí... Zejména pokud máte rádi Bioshock nebo Fallout. :o) [70%] (07.09.2009)

Číslo 9 je z vizuálu nádherný. Tak nádherný animovaný film jsem snad ještě neviděl. Zvláštní barvy, originální ztvárnění světa po apokalypse. Všecko, co vizuální stránka může nabídnout, je ťip ťop. Snad jen příběh by se mohl trošku vylepšit. Na druhou stranu to točil člověk, který s původním kraťasem vyhrál, co mohl. Ale ten mohl děkovat hlavně animaci. Takže nevím, proč bych film jako takový měl hodnotit po stránce takové a takové. Mně se líbil, hodně líbil. I když příběh nebyl nic extra a závěr "prý" měl připomínat křesťanskou myšlenku. To mi všecko bylo uplně jedno. Nic hroznýho jsem v tom neviděl. Pokud mi ty punčochy celej film nevykládaj úryvky z Bible, tak se zlobit nebudu. Od toho tu jsou jiný filmy. (17.07.2010)

Potenciál má Číslo 9 obrovský, ale využívá ho minimálně... a ze všeho nejvíc tak připomíná počítačovou hru, ať už svým nesmírně zajímavým, avšak silně zjednodušenýn prostředím, arkádovostí a akčností většiny scén, či přístupem "něco se děje proto, aby se něco dělo". Což nemusí být nutně úplně špatně, ale z kategorie inteligentně infantilní a pohlcujícího steampunkového fantasy-postapa se tak propadáme do kategorie klasických zábavných animáků pro děti (ovšem s tím že tento tak docela pro děti není). Ovšem ať už k němu přistupujeme z jakékoli strany, nic neomluví brutálně osekanou stopáž, ve které evidentně chybí odvyprávět asi půlhodina děje, aby alespoň trochu přestal postrádat kontinuitu... a pro to aby bylo vysvětleno vše důležité o prostředí, postavách a pozadí příběhu i s nabízejícím se myšlenkovým rozvedením, tak by film potřeboval zhruba ještě další hodinu navíc. Jinak řečeno, hloubka filmu je v něm spíše tušená, než viděná... a to je obrovská škoda. 6/10 (12.10.2009)

Frodo namluvil dalšího "pytlíka" v nejbáječnějším animáku za poslední rok - ohromné překvapení! A nyní následuje zasloužené delší sepsání dojmů z filmu, kterému upřímně udělím maximální hodnocení. Proč? Ono je to celé vlastně o tom, odůvodnit nějakým smyslplným komentářem ty dvě hvězdičky navíc, protože tři si snímek zaslouží už jen za originální námět, chvályhodnou stylizaci a absenci hluchých míst. Co jsem ale od Acknera nečekal bylo, že nejen, že do celovečeráku dokázal převést nezaměnitelnou atmosféru z původního kraťasu, on ji ještě několikrát znásobil! Celé mi to přišlo, jako bych se díval na Potomky lidí v animovaném kabátku. Zdevastované ulice, harampádí, plesnivá vrsta prachu na všem (včetně mrtvé matky a dítěte), permanentně zatažená rudočerná obloha... A jakoby to nestačilo, do tak perfekcionisticky zpracovaného světa se probouzí postavička sešitá z pytloviny se zipem na hrudi. Co mne hodně potěšilo, bylo prvotní pomalé rozkoukávání se a mírná zmatenost v ději. V mnoha jiných filmech by byla na místě frustrace z toho, že nemám páru o co tu vlastně jde, jenže u Devítky tohle neplatí. Tohle je bravurně napsaný sci-fi příběh, ve kterém divák objevuje fascinující poničený svět spolu s těmi, kteří do něho právě vkročili a jsou stejně vyjukaní, jako všichni v kinosále. Spolu s hrdinskými postavičkami jsem byl nucen prozkoumávat jejich první kroky, pátrat proč se všechno pokazilo, kdo vůbec jsem, a jaký je můj účel. I přes to, že stopáž má jen 79 minut není nic uspěchané, a vše plyne v mírumilovném tempu. Pytlíci jsou sice na pochybách o jejich existenci a účelu, ale nemají proč dávat svou rozčarovanost najevo a projevovat zbytečné emoce. A tak se všichni společně nechávají unášet dobrodružstvím v nepřívětivé pustině doufajíce, že odpovědí se tak jako tak dočkají. Není důvod spěchat. Vše se krásně vybarví zhruba ve čtvrté pětině filmu, zapadne do sebe jako kousky té nejsložitější skládačky, kterou kdy kdo složil, a celé story dostane čerstvý a osvěžující vzduch do plic a vybuchne v gejzíru efektivní akce, melancholie a poetiky. To bylo krátké odůvodnění čtvrté hvězdy. Velkým plusem filmu je pak jako ta nejsladší třešnička na dortu extrémní směsice mimořádně strhujících a napínavých akčních scén. Režisér konečně plně dokazuje, jaký potenciál má animace, co všechno se dá na počítačích vytvořit, a proč devítka nemohla vzniknout jako hraný film. Akce je srozumitelná, efektní, barevná... je zážitek sledovat neobvyklé hrdiny při tak vypilovaných záběrech. A ta monstra! Pytlovitá obluda s hlavou panenky mně bude strašit hodně dlouho! Shanu Acknerovi se v hlavě zrodil téměř mytologický příběh s výbušnými akčními scénami opředený tajemstvím. Neváhal, a nápad převedl do krátkého filmu; po něm následoval celovečerní snímek. A je to bomba. Komu by to ještě nedošlo, jsem unešen. (01.10.2009)

Hned co jsem se pohodlně usadil (na sedačce s číslem 8, na sedačku 9 jsem obřadně posadil batoh) mě pohltila dokonalá atmosféra balancující mezi cyberpunkem a druhou světovou válkou. Ta, přiznám se, mě dostala už v onom desetiminutovém kraťasu. Parta čísílkových panáčků, z nichž každý je něčím jedinečný (feťák osmička, panovačný jednička atp...), bojuje proti geniálně navrženým strojům ehm... STROJE, který se po letech vzbudí. Atmosféra je (vím že se opakuju) dokonalá, akce našlapaná + je jí i dost a postavičky jsou sympatické. A přece je něco špatně. Ackerova vize a námět si totiž zaslouží promakanější příběh. Scénář Pamely Pettlerové je vysloveně odfláknutý a děravý. Všechno je vysvětleno jaksi zkratkovitě a hrdinové v podstatě chodí sem a tam na stejné místa. Přitom tu byl k prozkoumání celý pustý svět. (11.09.2009)