Hranice smrti

Na podruhé zhlédnutí už hlavně ten masakr. Podříznutí, vykuchání, přeštípnutá achilovka, hrátky s pilou, krvavá střelba...nu, je toho dosti. Francouzi se opět vyrovnávají s nechutí k německým sousedům a pro jistotu ještě s hitlerovským nacismem. Film jede na splatter vlně podobně jako Noc s nabroušenou břitvou či Mučedníci, kterou Francouzi začali pomalu rozjíždět v 90.letech. Snímek je neobyčejně špinavý, plný bahna ( dočkáme se i ringu volného pro ženy) a krve. Hlavní hrdinka se postupně mění v trosku, které zůstal pouze pud sebezáchovy. Kupodivu mne film vůbec nenudil ( což bude asi výcvikem na artových filmech), jen ke konci už mi přišel spíše komický, než děsivý. Jak známo, když se to s násilím přežene, dostaví se přesně opačné reakce než ty, které byly původně zamýšleny. Gore efekty jsou velmi podařené a tam, kde Italové dnes tápou, Francouzi kralují. Očekávejte nechutnou vyvražďovačku a budete spokojeni. (17.12.2011)

Hranice smrti se obsahově ničím neodlišuje od oblíbeného žánru vyvražďovaček, v hlavní roli s šílenou rodinou, které vévodí šílený maník a která pobývá v zapadlém městečku. Tato hororová tématika je speciální lahůdkou převážně v americké produkci a většina lidí by si nejspíše při dotazu na něj vybavila film z této země. Už proto jsem byla na tento francouzský počin Frontière(s) zvědava. Neviděla jsem v něm sice žádnou dějovou inovaci (což však zřejmě v tomto žánru ani nejde, že:), ale i přes své průměrné zpracování, naprosto totožné s typickým americkým schématem i jeho zavedenými postupy a nedostatky, mi však přišel v jistých věcech jiný. Už při, taktéž francouzské, Noci s nabroušenou břitvou jsem se přesvědčila, že takovou krvavou brutalitu jsem v žádném díle v rámci daného žánru ještě asi neviděla. Což uvádím i v případě Hranice smrti. Ta je však ještě mnohem více "gore." Záběry jsou maximálně realistické, kamera zabírá každý cákanec, detail na párání, řezání, trhání a podobně, a ve vší té krutosti si zřejmě velmi libovala. A dalším, ne příliš často používaným prvkem je taktéž charakteristika samotné vraždící rodinky. Nacističtí kanibalové se svým, naprosto fanatickým a děsivým vůdcem. Spousta scén je až nepopsatelně drsných, ač velmi efektních. Kupříkladu "porcování" na háku zaživa, či osoba zavřená kdesi v mrazírně a v ní poté bezcitným a otřesným způsobem (skoro) zlikvidována. Závěr filmu je velmi podnětnou tečkou za celou tou šíleností a ukazuje jakousi bezmocnost toho všeho. A já si jen říkala, z pohledu oné postavy, jak se asi musí cítit, po tom všem, co prožila a že ti ostatní nikdy nedokáží ani pochopit, natož si představit ty hrůzy, co zažila. Protože něco takového nejde popsat. Po něčem takovém musí člověk zcela ztratit část zdravého rozumu... (11.06.2011)

Zábava pre celú rodinu! Teda pokiaľ je váš dedo starý nacista, na večeru si dávate stredne prepečených príslušníkov nižšej rasy a v pivnici chováte bandu ľudožrútskych retardov. Ufff. Extrémne bizarné, až fyzicky intenzívne a kapitálny megahumus. Jasné, je to neoriginálne a miestami nelogické, ale ten politicko-sociálny presah sa mi zdal k veci a dobre našraubovaný na hlavný "dej", premena hlavnej hrdinky je pôsobivá a vizuál (kamera a strih) na vysokej remeselnej úrovni, dynamický a pritom dokonale prehľadný. Darmo, na mňa európske mäsiarčiny fungujú a táto nie je výnimkou. Navyše, v záplave súčasných amerických akožekrvákov je toto plávanie v prasačích sračkách, precvakávanie achiloviek, pílenie cirkulárkou a žviakanie čerstvo odhryznutej človečiny hotové majstrovské dielo žánru. Varovanie: naozaj len pre silné žalúdky a pevné nervy! (05.09.2008)

"Tak se na to koukni, je to FAKT bomba, naoplátku zajdu na Temnýho Rytíře." Takhle mně přesvědčovala kamarádka, co vlastní mou oblíbenou DVD půjčovnu. Nikdy jsem neměl moc rád Hostel a SAW, ale vidina, že jí dostanu konečně na Batmana, byla lákavá a tak jsem si to půjčil. No... ehm. Hranice Smrti má dobrý začátek. Vše je opravdu pěkné a takové revoluční do momentu, kdy se dva mladící odhodlají přenocovat v "tom" hotelu, kde kurvičky sestry dávaj s mačetou dobrou noc. Od chvíli, kdy se šlo "Až na krev" jsem jen sledoval novodobý Hostel, kde se akorát mluvilo francouzsky. Od horroru učekávám, že se budu bát (proto se na ně moc často nekoukám). Bohužel, za celý film, já člověk co má závratě při duchařině Šestého smyslu, jsem se lekl pouze při scéně "lezeme tunelem a za námi něco je, koukneme se kamerou". Zkrátka to byla hnusná a naprosto odporná zkušenost, pouze to potvrdilo fakt, že na horrory jedině, když si na ně přečtu recenzi s 5 hvězdama a na csfd to je červený. "Tak jak se ti to líbilo ?" - "Člověk co natočil Hitmana nemůže natočit kvalitní film, jdi prosimtě na toho rytíře, ať víš jak vypadá poctivá filmařina :-)." (23.09.2008)

Další francouzský ultrabrutální horor, kterému jsem strašně moc přál mých 5 hvězdiček, jenže nemůžu být tak velkorysý. Je tam sice dost famózních momentů jako je závěrečná rodinná ´´pohoda´´ u stolu, honičky 100 metrů pod zemí, plynová komora, praskající kosti či charismatický zmrd - velký vůdce. Hrozně mě však zklamalo a zamrzelo, kolik tam frantíci nasekali hrubých chyb a nelogických momentů. Bohužel čím víc blbostí, tím hodnotím méně, a proto jsem musel klesnout až na prachobyčejné 3 hvězdičky. Škoda! (02.06.2011)