Hranice smrti

Překvapuje mě to slabé hodnocení na CSFD… Xavier Gens servíruje rychlý střih, hned v první scéně – útěku se kamera rychle třásla a střihalo se jako o život, přistoupil jsem na hru a čekal brutální masakr – když už jsem dostal pytlík na zvratky a pročetl pár komentářů. První cca půl hodinka je pomalejší, ale dobře odehrána a natočena. Celkově jsem s hereckými výkony neměl sebemenší problém, herci hrají a křičí v rámci hororových pravidel. Snímek je takový mix „hostelu s texaským masakrem“ z obou si bere to nejlepší a se slovenským Hostelem – ať už s prvním nebo druhým se nemůže rovnat, oba díly strká do kapsy s velkým přehledem. Vizuálně se film povedl, syrový, špinavý až do morku kostí. Jedině docela dost natahovaný závěr, trošičku zkazil výsledný dojem, klasická a hodně častá chyba hororů, režiséři neví kdy mají skončit a často právě neskončí v tom nejlepším. Na druhou stranu poslední půlhodina nabízí „opěvovanou“ brutalitu v solidním množství, bez uhýbání kamery. Gens si u mě polepšil a mohl by zůstat více u hororových snímku a necpat se do Hollywoodu, ani nepříliš oblíbená francouzština mě v kině nerušila. 7+/10* (21.04.2008)

Brutální, krvelačné násilí lidí proti lidem. Prostě exploitation jak se patří. Tento film rozhodně není pro každého. Rok 2007 - Francie - Uvnitř vs. Hranice smrti. Srovnání se zde úplně nabízí a přichází otázka, který z těchto filmů je víc masakrální, krvavý, zvrácený? Těžko posoudit, pro mě v tomto minisouboji vítězí právě Hranice smrti. Proč? Když pominu právě samotné gore scény, které jsou v obou případech na hodně vysoké úrovni, tak mě tento film bavil o něco více, přišlo mi to svižnější, zajímavější a taky o něco napínavější. Rodinka působila hodně krutě a především z velkého šéfa šel strach na sto honů. Hitlerův konkurent Nummer eins. V určitých momentech film ztrácí, hlavně konec byl celkem odfláknutý a tu akčnost do toho nemuseli motat, ale jinak to byl velmi napínavý a drsný horor pro ty pravé hororové příznivce. 70% (10.12.2010)

Hranice smrti se obsahově ničím neodlišuje od oblíbeného žánru vyvražďovaček, v hlavní roli s šílenou rodinou, které vévodí šílený maník a která pobývá v zapadlém městečku. Tato hororová tématika je speciální lahůdkou převážně v americké produkci a většina lidí by si nejspíše při dotazu na něj vybavila film z této země. Už proto jsem byla na tento francouzský počin Frontière(s) zvědava. Neviděla jsem v něm sice žádnou dějovou inovaci (což však zřejmě v tomto žánru ani nejde, že:), ale i přes své průměrné zpracování, naprosto totožné s typickým americkým schématem i jeho zavedenými postupy a nedostatky, mi však přišel v jistých věcech jiný. Už při, taktéž francouzské, Noci s nabroušenou břitvou jsem se přesvědčila, že takovou krvavou brutalitu jsem v žádném díle v rámci daného žánru ještě asi neviděla. Což uvádím i v případě Hranice smrti. Ta je však ještě mnohem více "gore." Záběry jsou maximálně realistické, kamera zabírá každý cákanec, detail na párání, řezání, trhání a podobně, a ve vší té krutosti si zřejmě velmi libovala. A dalším, ne příliš často používaným prvkem je taktéž charakteristika samotné vraždící rodinky. Nacističtí kanibalové se svým, naprosto fanatickým a děsivým vůdcem. Spousta scén je až nepopsatelně drsných, ač velmi efektních. Kupříkladu "porcování" na háku zaživa, či osoba zavřená kdesi v mrazírně a v ní poté bezcitným a otřesným způsobem (skoro) zlikvidována. Závěr filmu je velmi podnětnou tečkou za celou tou šíleností a ukazuje jakousi bezmocnost toho všeho. A já si jen říkala, z pohledu oné postavy, jak se asi musí cítit, po tom všem, co prožila a že ti ostatní nikdy nedokáží ani pochopit, natož si představit ty hrůzy, co zažila. Protože něco takového nejde popsat. Po něčem takovém musí člověk zcela ztratit část zdravého rozumu... (11.06.2011)

Před lety jsem viděla asi tak dva francouzské horory. A bylo to něco strašného, tak jsem si řekla proč se radši nedrží toho co umí, točit dobrodružné nebo historické filmy. Ale tentokrát mě překvapili, což jsem ani nečekala. Byl to překvapivě slušný horor. Některé scény byly dost drsné. Že bych se nechala pozvat na (prasečí) zabíjačku? (29.08.2008)

Francouzská variace na Texaský masakr motorovou pilou dopadlo o poznání hůře než jsem čekal. Přestože Eli Roth točil svůj Hostel díky přísné cenzuře se zařazenou spátečkou, podařilo se mu využít potenciál snímku mnohem více něj jeho evropskému kolegovi. Na horor podobného formátu až příliš přestřelená stopáž, která ja navíc díky podivnému scénáři naplněna spíše spoustou vaty než opravdivých jatek, po kterých jsme tolik toužili. Dalším problémem jsou i hlavní postavy, které nebyly obdařeny přílišnou dávkou sympatičnosti, takže jim v podstatě smrt spíše přejeme, než naopak. Navíc svým občasným chováním - jako například vstup do podivné šachty - si o podříznutí hrdla přímo koledují. Jednotlivá zabití nejsou ničím zajímavá, režisér neútočí ani na divákův žaludek přehnaně detailními záběry, ale zároveň odmítá i přílišné sadistické protahování. Zbytečná se pak jeví fašistická linie v popředí s postarším führerem a jeho šíleným klanem. Přestože se Xavier Gens nechal inspirovat hned několika horory, nedaří se mu bohužel překonat ani jeden z nich. Jisté kvality se jeho snímku však vytknout nedají. Zejména vizuální stránka je v několika momentech opravdu povedená, jenže to není věc, která by se v dnešní MTV době dala považovat za příliš veliké plus. (14.04.2008)