Zmatená duše

Příjemný, hořko sladký film o duševní poruše a o tom, jaký má dopad na lásku. A jaký má láska dopad na ni. Matthew Perry se do podobných rolí hodí, člověk mu to "bláznovství" úplně věří:) Spolu s Lynn Collins vytvořili skvělou, netradiční partnerskou dvojici, na míle vzdálenou uhlazeným, dokonalým, normálním filmovým párům. Kevin Pollak si zase střihl jeho věrného kamaráda. Scéna, kdy se Perryho snaží vytáhnout ven a popisuje mu, jak by se měl obléknout, je moc hezká. Snímek nabídne humorné okamžiky, stejně jako silné, emotivní scény. "Měl jsem na vybranou mezi trvalým odosobněním, anebo škubáním v obličeji.", "Víš, že první tři roky jsou pro život dítěte nejdůležitější? Jen by mě zajímalo, jestli jsi mě v té době mlátila po hlavě. Rád bych totiž věděl, proč ze mě vyrostlo tohle." (23.12.2017)

Zmatená duše není žádné nastrojené a pestrými barvičkami namalované drama, které ve všech ohledech skončí happyendem. Lidská psychika je jako rozlehlá a rozmanitá krajina, v níž může každý zabloudit a odkud se těžko hledá cesta ven. Matthew Perry vdechl život postavě, která si prochází velmi těžkými duševními stavy, a ztělesnil ji s noblesou. Občasné úsměvné scény jsou prostřídány dramatickými okamžiky, u nichž nelze předvídat, jak se promítnou na Hudsonové psychice. V některých pasážích snímku jsem se doslova sžil s hlavním hrdinou a v jiných jsem se cítil jako někdo, kdo vše sleduje z jistého nadhledu - zcela neosobně. Vztah Lynn Collins a Matthew Perryho působí neskonale krásně a je asi důvodem, proč zaokrouhluji hodnocení na 4*. (13.04.2011)

Nejenom Jason Biggs (po Cokoliv) by mohl nahradit v Hollywoodu Woodyho Allena na jeho neotřesitelné pozici prvotřídního blázna / neurotika. Také Matthew Perry dokazuje (stejně jako ve skvělém Studiu 60), že se dokáže vymanit ze škatulky kamaráda Chandlera a jeho kapánek zcvoklý Hudson je tak trochu poctou všem filmovým postavičkám, které mají nějakou tu malou "vadičku". Škoda druhé poloviny filmu, která výrazněji ztrácí tempo a projevuje se zde více komediální vrstva na úkor té dramatické. 70 % (29.08.2008)

Každý se občas cití jakoby mimo realitu, jen někdo to hůř nese, takový film ze života. Je vidět, že Matthew Perry dokáže nejen hrát potrhlého vtipného Chandlera (seriál Přátelé), ale také duševně nemocného, co se skutečně tváří jako by byl v jiném světě. Jestli se někdo někdy bude chystat natočit další film o autismu, budu doufat, že autistu bude hrát Matthew. Dokáže film peprně okořenit. Od filmu jsem očekávala více, bohužel to chvílemi nebralo žádné obrátky a místy mě to nudilo. (17.10.2010)

Tož tohle vás rozhodně nepobaví, spíš vás tenhle snímek uvrhne do deprese, ale musím přiznat, že je to deprese zajímavá. Je to prostě o životě a o tom, že každý máme své problémy, své sny, své touhy a ne vždy se je daří naplnit. Dopujeme se prášky a chceme se cítit skvěle, řešení je často někde úplně jinde. Matthew Perry, to by vždy můj oblíbenec, ať již jako Chandler v Přátelích, či v Můj soused zabiják po boku Bruce Willise. Zdá se, že už je to veliký kluk, který se schopen zvládnout veliké role, složité a s kvalitním scénářem. (26.06.2008)