V Bruggách

Pro jedny nebe, pro druhé peklo, pro všechny očistec. Komorní existenciální gangsterka o vině, odpuštění a napravení, která se strhujícím způsobem vyvíjí od romantické turistické prohlídky vlámských krás až do pokřiveného boschovského plátna. Těžkotonážní otcovský výkon Brendana Gleesona, afektovaně dětinská kreace Collina Farrela a až starozákoně přísný Princip ztělesněný Ralphem Fiennesem – a kolem nich pečlivě vystavěné divadelní dialogy, fantasticky vygradovaná obraznost a intenzivní atmosféra, která úzce souvisí se způsobem, jakým filmaři využívají vlámskou gotiku. McDonagh staví na odiv svůj dramatický talent (místy je to vlastně spíš divadelní hra ve strhujícím filmovém podání), ale zároveň nijak neupozaďuje kouzlo filmové řeči (brilantní práce s dynamikou vyprávění). Ve výsledku se tak skromné Brugy rozrůstají do komplexní filmové metafory, jejíž boschovská pointa je stejně krásná jako mrazivá. Mohou tu padat jména jako Ritchie či Tarantino, ale to nic nezmění na tom, že McDonagh je neokázale a promyšleně svůj. P.S. Nevím proč, ale nějak ve mě vyklíčila touha, aby tenhle člověk někdy natočil bondovku... třeba s Colinem. (10.11.2010)

70%. Cynická rozpoltená konverzačka, v ktorej máte problém rozpoznať, či sa herci príležitostne sebaparodujú alebo sú tie ironické hlášky "Bruges, fucking Bruges" myslené úplne vážne. McDonagh mi naservíroval zmes rozporuplných žánrov a nemohla som sa dopracovať k tomu, či režisérovým úmyslom bolo, aby som za gangstríčka Collina ronila krvavé slzy alebo ho nenávidela za jeho (ne)odpustiteľné hriechy. Koniec koncov, nie je v mojej kompetencii to riešiť, pretože ,,spasiteľ a osvietenec bez hriechu", Ralph Fiennes, túto dilemu prevzal do svojich rúk a vyčistil malebné mestečko od potencionálnych hrozieb. Šarmantné dielko plné "fuck, fuck, fuck", príjemní herci a vydarený scenár, ale aj tak toto nie je celkom mojou parketou a veľkí chlapi, ktorí by bez revolveru boli iba návnady na rybárskom háčiku, idú mimo mňa, hoci... Collin Farrel hral ako vždy na city :-) (27.03.2010)

Pro mě asi největší překvapení roku. Film debutujícího režiséra McDonagha dokáže být v jedné scéně vtipnější než většina komedií dneška, o chvilku později je zase dojemnější než lecjaké drama. A i když ta hranice mezi tím je někdy sakra tenká, tak tady funguje po celou dobu. Je to perfektně napsaný, ať počítáme dialogy, postavy nebo celej příběh. Divadelní průprava režiséra je tady docela poznat. Atmosféra této ,,prdele světa" je budována průběžně a funguje dokonale. A herci tomu samozřejmě taky hodně přidávají. Colin Farrell podobnou roli potřeboval jako sůl a je vynikající, stejně tak jeho parťák Brendan Gleeson a jako dvojice fungují tito dva bezvadně. Ralph Fiennes se sice objeví až ve výborném závěru, kdy to všechno vyvrcholí, ale stejně hraje na 100% (a fuckuje nejméně třikrát v jedný větě). No a vedlejší postavy jsou taky perfektně obsazený, ať už se jedná o půvabnou Clémence Poésy nebo ,,rasistickýho trpaslíka". Prostě tento film mě naprosto překvapil. Normálně bych možná dal hvězdy 4, ale díky tomu že se jedná o debut, a že jsem tak vynikající film opravdu nečekal, tak se nebojím dát nejvyšší možný počet. (13.06.2008)

Čekal jsem, že V Bruggách bude Guyritchieovská stylová jízda a ono jde zatím o uměřený evropský art film. Tohle velmi osobité drama má v sobě ale jednu zvláštnost - a tou je silná politická nekorektnost. Ta je v podstatě jedním ze znaků estetiky filmu, dochází zde ke zvláštní (ale vysoce funkční) kombinaci pejorativní mluvy a eticky silně kontroverzního námětu s obrazovou a hudební stylizací artového filmu. Tohle postmoderní spojení dělá z filmu svého druhu experiment, přičemž ale nejde o film přelomový, ale o takový, který dovršuje jakousi kauzální řadu. Zajímavé je také symbiózní doplnění dramatické složky složkou humornou, která zvláštně koresponduje s jinak obzvláště pochmurným vyzněním celého filmu. V Bruggách se skutečně často zasmějete (jde o humor černý, jak se na Brity sluší), i když budete sledovat v podstatě vážný snímek o krizi životních ideálů a transformaci hodnotového žebříčku. Zvláštní roli zde hraje také rys osudovosti, většina hráčů příběhové hry přijímá svůj neradostný úděl a bere veškeré věci jako nutnou danost (rozměr osudovosti je zdůrazněn např. ve zpomaleném záběru na Harryho zbraň zpola ukrytou za jeho tělem...). V Bruggách je silný a vyzrálý film, který nedělá dobré jméno belgickým Bruggám, avšak dělá ho evropské kinematografii. Ale Bruggám vlastně také... :-) (25.06.2008)

„Purgatory's kind of like the in-betweeny one. You weren't really shit, but you weren't all that great either. Like Tottenham.“ Trefný popis Kohoutů.. Některé oblíbené filmy ve vás dozrávají až na několik zhlédnutí a pak jsou tu vzácné případy jako In Bruges, u kterých jsem si již po pár minutách řekl: to je ON! Brilantní scénář, vybroušené dialogy, zasněná atmosféra belgické "shithole" a na scéně kralující gauneři na dovolené: přemýšliví, otcovský Ken (fenomenální Gleeson), dětinský až prostoduchý Ray (Farrell) a snad jako jediná piha na kráse příliš karikaturní gangsterské kápo Harry (Fiennes). Některým se nezdá nezničitelnost hlavních hrdinů, ale já za ty roky filmových zkušeností dobře vím, že pokud vezmeme v potaz všechny národnosti, snese tělo Ira to největší množství chlastu a kulek. Co se nachytaného olova týče, lze snad ještě za jediný konkurence schopný národ považovat Uzbekistánce v čele s Borisem Břitvou.. (28.06.2010)