V Bruggách

Celosvětově divácky úspěšný film. Příběh party nájemných vrahů má černý, ale přesto jemný humor, spousty hlášek, perfektní herectví výjimečného Colina Farrella, vypointovaný scénář a k tomu historické Bruggy. Poněkud mi to provedením i atmosférou připomínalo Pulp Fiction, což je pro film V Bruggách asi nejlepší pochvala. A užíval jsem si i zajímavé "politicky nekorektní" výroky směrem k trpaslíkům, teploušům, čenochům, Vietnamcům a především Američanům. Fuck(t) jo. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=KoE9edjEDCI (19.09.2009)

Člověk musí ctít svoje zásady…. Jednoho krásnýho dne, jsou dva kreténi (zabijáci) uklizeni z Londýna do Brugg, kde si připadaj, jako v nějaký (zasraný) pohádce. … Vtipný, mistrovsky jednoduchý. Scénář plnej suchejch hlášek a dialogů, ve kterých se pro ,,FUCK" nechodí daleko. Doporučuju všem, kteří si myslej, že nájemní vrazi jsou monstra a že Tarantino nemá konkurenci… (23.10.2008)

Asi jsem divnej, ale mně se tam prostě nějak pořád cpal Harry Potter. Bruggy mi s těmi svými historickými domy a věžemi úplně asociovaly Bradavice, v jedné z hlavních rolí vystupoval Pošuk Moody, místní kráska vysublimovala z Fleure DeLacour, ve zpovědnici si užil svůj štěk i Brumbálův bratr, no a pak se na scéně objevil taky Lord Voldemort, který hrál (paradoxně) Harryho.... no dobře, no, tak jsem si zafantazíroval. Když se teda oprostím od čar a kouzel, tak musím říct, že Bruggy jsou opravdu pohádkové město (a to je znám víceméně jen z tohodle filmu!), a to tak pohádkové, že tam i gangsteři začínají uvažovat nějak méně gangstersky, člověk by řekl skoro čestně - ostatně slovem "čest" se tam zrovna Harry několikrát oháněl. Děj je určitě zajímavý, úsměvné dialogy jsou střídány vážnějšími polohami a vše směřuje k přímočarému závěru, který trochu naruší předvánoční idylku belgického starobylého města. Čtyři hvězdy po zásluze - tahle gangsterka se teda fakt povedla! (22.11.2013)

Zajímavé drama, pozvolna se rozjíždějící mě hned od začátku nechytlo. Nepochopila jsem, že se nájemnými zabijáky mohou stát takoví nekňubové. Ovšem, když se do příběhu prolnuly vzpomínky na nepodařenou akci v kostele v Londonu, přehodnotila jsem svůj závěr. Odprásknout někoho není jen tak, na to musí mít člověk žaludek, horší pak je, když vás dožene svědomí a vy se snažíte od něj utéct s nabitou zbraní u spánku. Celé to zní jako šílená dráma, ale při pohledu na ty dva jak se jeden z nich (Alastor Moody) nemůže nádhery starobylého belgického města dostatečně nakochat a druhý tímto nuceným pobytem zde neskutečně trpí, je fakt vtipný. Celé to vkusně doplňují "Fleur Delacour či Ten jehož jméno se neříká". (10.08.2014)

Výrazně autorský a "literární" snímek, plný nádherného černého humoru a absurdity, kterou běžně zažívá každý z nás, akorát se jí možná neumí zasmát tak bezstarostně jako, když se s ní setká na filmovém plátně. Martin McDonagh přesne ukázal, co mají film a divadlo společného i v čem se liší, ovšem výsledný produkt o vzájemné přínosnosti a inspirativnosti obou těchto umění vypovídá opravdu hodně. Scénář je vypilovaný do posledního detailu, snímek není "samoúčelně" absurdní. Nese jistou tezi, samozřejmě v Rayově postavě a v jeho vývoji, zcela nenásilně, ale organicky poskládanou z přihrávek vedlejších postav i toho, co čteme mezi řádky zdánlivě efektních "hlášek." Jenomže - pozor na to - tohle nejsou hlášky v onom popcornovém stylu, ačkoliv se proti nim nechci nijak absolutně vymezovat, Martin McDonagh je někde úplně jinde, je to literát, život má odpozorovaný, ať už v rovině prožívání, tak v rovině jeho odrazu především ve filmovém umění. To je vidět, a to je obrovské plus snímku, což vyvažuje jeho jisté formálně filmařské nedostatky. (04.07.2008)