It's Always Sunny in Philadelphia

[Po sedmi sériích] Živá verze South Parku. Opravdu, až takhle dementně se naše white trash pětice chová, zaslouží srovnání s Cartmanem a jeho bandou. Je těžké je nemilovat a zároveň ve stejný moment nimi pohrdat. Sebranka loserů z Pennsylvánie, vlastní irskou hospodu a chlamtá pivo značky Coors - původem z Colorada, je tohle snad odkaz na South Park? Už jste si udělali představu? Tak přidejte sedm slonů nekorektnosti, 5 tygrů hnusu a 4,5 veverek urážek. Dává to smysl? Ne? Tak jste tady správně a objevujte. Škoda sitcomové schematičnosti a přece jenom se seriál po několika sezónách unaví. Prvních sedm sezón 65 % [Revize po 11. sezónách] Haha, to jsem se pobavil, když ten předešlý blekot po sobě čtu. Tohle je nejlepší komediální seriál kolem. A již se stalo tradicí, že s příchodem nové sezóny nakoukám všechny dosavadní epizody. 95 % (18.06.2013)

Viděl jsem to tak před deseti lety, když byly na světě tři čtyři série a moc jsem se u toho řezal. Když jsem nedávno potřeboval nějakou ujetost, nějaký černý humor, vzpomněl jsem si na to. No a než jsem stihnul ohodnotit první sérii, sjel jsem čtyři. Sakra to je ujeté. Takový plesnivý humor plný špíny, ponížení a neštěstí. To mi po těch čtyřech sériích čím dál tím více lezlo na nervy. Potřeboval jsem zase nějaký happy-end, tak nevím, jestli svůj plán dokoukat to celé (má to už třináct sérií!) zvládnu. Možná počkám na podzim, kdy má vyjít McElhenneyho nový seriál Mythic Quest, který věřím, že bude podobně zbarvený. Tak mi to nedalo a sjel jsem všech čtrnáct sérií. Musím říct, že po pár týdnech jsem si na celou partičku zvyknul a teď, když jsem na konci, je mi po nich smutno. Překvapivě se příběh začal přenášet mezi sériemi a byla tam určitá kontinuita. To mám rád u tohohle typu seriálů, že jen tak roky nežvaní, ale posouvají se v příběhu. Nejsilnější (a zároveň nejnápadnější) linka je homosexualita Maca, která vykristalizuje v epický závěr třinácté série. Pouštěl jsem si to dvakrát a pak ještě jednou ženě. Nesnáším balet a muzikály, ale tahle exprese toho, co se v Macovi bilo vyjádřené moderním baletem byla prostě kulervoucí. Nic podobného jsem nikdy neviděl a klobouk dolů za takový výkon. Možná bych se nezlobil, kdyby to skončilo tímhle eposem, ale dostali jsme další čtrnáctou sérii, která opět nezklamala a je plná gegů. Závěrem mi tedy bude smutno, ale těším se, že si pustím zase nějaký sitcom, kde to končí třeba romantickou uzávěrkou (HIMYM?) nebo morálním ponaučením (Earl?). Nebo že bych si dal nějakou další depresi (Black Mirror?)? (23.08.2019)

Nekonvenční sitcom o čtveřici (resp. pětici) kamarádů, kteří mají bar. První série je taková rozjezdová a seriál Vás chytne až tak od její poloviny. S přibývajícími díly se začne ovšem jednat o závislost, které najisto propadnete ve druhé řadě, kde už se jen vezete na vlně euforie a skvělých vtipů. Tou odlišností od ostatních seriálů jsou zápletky ožehavých témat a neobvyklé vyústění situací. Navíc Charlie Day je fakt blázen a super herec. [IMDB 9.2/10] (18.12.2011)

Dneska lidi přecházejí ze Simpsonů na Family Guye prostě proto, že jsou na takový humor už zvyklí a nepřekvapí je. Stejné je to s Philadelphií. Kdysi tabu, dneska sranda. Všechny postavy jsou namyšlení, sobečtí blbci. Jenže člověk si je zamiluje. Narozdíl od Hanka Moodyho, tihle žijí téměř na dně společnosti. Když jsem si seriál pouštěl znova, tak jsem se pořád smál a místy tekly až slzy. Neuvěřitelný, co tenhle kolektiv je schopný dát dohromady. Šéstá sezóna už byla slabší. Můj oblíbený Phily: Mac. -"What's up, bitches?" (12.10.2011)

Bohužel žijeme v době, v níž se použití termínů politická korektnost/nekorektnost rozbujelo v takové míře, že se pomalu dostáváme ze stavu, v němž být politicky nekorektní je u určitých skupin obyvatelstva prostě módní, do stavu, v němž být politicky korektní je politicky nekorektní. Jednou třeba přijde čas a lidé budou moci prostě říci svůj názor, aniž by bylo nutné ho označit těmito nálepkami (hrůza, i já sám to občas dělám, tak mě tahle doba dostala). Dokud je to ovšem pouze módní, budou zřejmě vznikat i seriály jako je It's Allways Sunny in Philadelphia. Z IASP cítím v podstatě nulovou snahu o tvorbu umění, mírnou snahu o vyjádření se k (věčně) aktuálním společenským problémům, vcelku velkou snahu rozhýbat divákovu bránici, ale především pak snahu po zaplnění určitého segmentu trhu právě tak, jako jiný segment zaplňuje a jiný divácký požadavek plní Přátelé. IASP nabízí stejně ploché a schematické postavy, jen trochu jiného charakteru - namísto uječených, přecitlivělých objímačů, poctivou blondýnku obklopenou hajzly, primitivy, podvodníky, sraby a ubožáky, kterým žádná špatnost není cizí, jen když přijdou k prachům a pichu. Z toho samozřejmě vzniká celá řada více či méně komických situací, mně naštěstí sedících o malilinko víc než ty, které prožívá Joey, Rachel, Monica, Chandler, Phoebe a Ross. Světlejší výjimku pak tvoří ty, které trochu zesměšňují tu neustálou "výchovu k dobrému občanství", jež je v masmédiích téměř všudypřítomná. Ale pozorný pohled odhalí, že IASP se jen tváří, že k tomuto proudu stojí v opozici. Ve skutečnosti je jen křiklavější, uřvanější a mírně originálnější součástí téhož. A nyní si můžete celý předchozí text škrtnout a vzít na vědomí fakt, že mé hodnocení, silné ***, odráží jen míru toho, jak jsem se při sledování seriálu smál. (22.02.2010)