Hra na válku

Falešný dokument, který však vypadá hodnověrně, syrově a surově. Autoři se také odvolávají na zkušenosti z bombardování Drážďan, Darmstadtu, Hamburku, Hirošimy a Nagasaki a na výsledky nukleárních testů v Nevadské poušti v r. 1954. Vedle tohoto všechny ty akční postapokalyptické filmy vypadají jako pimprdlové divadýlko, ač (nebo právě proto) zde není tlačeno na pilu prvoplánovitě šokujícími záběry, ale zcela stačí to policisty prováděné pragmatické (přesto milosrdné) usmrcování raněných, kterým už nelze jinak pomoci. Není divu, že měl režisér s uvedením takové problémy, tohle se nehodí do propagandy žádné vlády. Ten podtext mediální manipulace obyvatelstva je zde zřejmý jako v o 35 let mladší Komuně. (09.02.2014)

Scénář: Peter Watkins .. Zapovězený předchůdce televizních snímků Day After či Threads. Svojí formou více sází na dokumentární konfrontaci, kdy lidé rozmlouvají do kamery a popisují nastalé hrůzy a problémy přežití při jaderném konfliktu. Do toho spousta inscenovaných situací a komentář, shrnující holá a krutá fakta. (14.10.2007)

Co je to filmový žánr, resp. každá jiná myšlená kategorie, která nám má umožňovat ulehčit si poznávání světa? Každopádně něco, co má mít jen pomocnou funkci, a odvrhnout ji poté, co se ukáže, že předmět zkoumání spíše svazuje a pokřivuje, než pomáhá objasňovat. Stejně tak je tomu s žánrem "dokumentu" - i když bych tomu příliš váhu nepřikládal, např. zde na čsfd u tohoto filmu žánr dokument uveden není. Tak co to tedy je? Přenechám vynález této nové kategorie filmovým vědcům, ale její formulování je ve 21. stol. nezbytností, vždyť s dichotomií "objektivní realita" vs. "fikce" může dnes pracovat snad už jen metafyzik. I u Watkinse je to zcela patrné - hypotetická "objektivní" (protože se opírající o vládní regulativy, vyhlášky apod.) rekonstrukce se postupně přetváří ve fikční (protože se nikdy nestal) příběh (a je to příběh - autor přeci fabuluje!). Ale ani to není příběh úplně imaginární - je to přeci logicky konzistentní domyšlení oné vskutku objektivní rekonstrukce. Navíc, i Watkins zjevně manipuluje s city diváka (např. výpady proti anglikánské církvi jsou zcela arbitrární, i když trefné), a to určitým předem vytčeným směrem - to by přeci "objektivní dokument" dělat neměl, v něm přeci sama za sebe mluví sama "fakta". Chce to tedy vynalézt novou kategorii, nový žánr, jež postihne to, co je v dokumentu fiktivní, a naopak ve fikci objektivně/ materiálně reálné. (10.03.2015)

Záslužný polodokumentární počin o průběhu jaderné války. Rozhodně to stojí za zkouknutí a upřímně - vůbec se nedivím, že to tehdy zakázali, protože s vědomím tohohle by se lidem v Británii rozhodně nespalo dobře.. Jinak Vlákna jsou objektivně lepší film, hlavně proto, že bylo víc peněz na produkci a nějaké ty triky. (07.02.2010)

Zinscenovaný, ale každopádně velmi zajímavý dokument z vrcholu studené války, který zobrazuje, jak se Velká Británie chystá na případný úder termonukleárních hlavic a následný radioaktivní spad. Potíže s evakuací obyvatel by byly nesmírné...nebyl by samozřejmě dostatek jídla, vody, léků, začalo by rabování, zabíjení policistů... V některých hypotézách se ale podle mě dokument mýlí. Nemám na mysli jejich předpověď, že k tomu, co se ve filmu děje, může dojít do roku 1980 - díkybohu k tomu nikdy nedošlo. Jde spíš o to, že situace po nukleárním útoku by prostě byla jiná, než jak jí film prezentuje. Je z toho dost cítit všeobecný strach, skoro bych řekl až paranoia a přehánění. Ale kdo ví. (24.03.2010)