Ve znamení kříže

Tak nám pan docent na přednášce z historiografie tak krásně vyprávěl o těch "římských klucích" :-) (čímž v rámci svého oboru myslel Tacita a další slavné dějepisce) No a já jsem dostal po dlouhé době chuť si pustit nějaký antický film. Zvolil jsem tedy DeMillovo Znamení kříže. Tento režisér mě až na jednu výjimku (Karibští piráti) ještě nezklamal a nezklamal mě ani tentokrát. I když je vidět, že se to točilo s trochu nižším rozpočtem, tak pořád to má moc pěknou výpravu, kulisy a kostýmy - zkrátka na nás dýchne atmosféra starověkého Říma. Veliká škoda, že kvůli Hayesově kodexu muselo být plno scén, hlavně myslím si v závěru, vystříháno. Obsazení je opravdu hvězdné - March, Laughton, Colbert. No ale příběh mě zase až tak moc nevzal. Všechno hraje na přílišnou romantickou a křesťanskou linku. Chybí mi více té neronovské dekadentnosti. Když srovnám první geniální scénu - Nero pozoruje hořící Řím, který zřejmě sám zapálil, a k tomu hraje na harfu a recituje verše a ž do chvíle, kdy mu praskne struna - se zbytkem filmu, tak musím říct, že tenhle skvělý úvod vyčnívá. Velká škoda, že Laughton v roli Nera neměl víc prostoru. Stejně tak je třeba pochválit Claudette Colbert v roli císařovny, který ta role mrchy strašně sedla. Škoda, že i ona tam nebyla víc. (20.10.2010)

Na snímek jsem se díval hlavně proto, abych si připomněl něco, co ještě vzniklo před přijetím Haysova kodexu a co tedy obsahovalo scény, které se později nenosily. Je osvěžující vidět lechtivější záběry i v americké produkci černobílé éry. Docela by mě zajímalo, jak by některé filmy vypadaly, kdyby kodex nebyl přijat. DeMille ukazuje, že by to rozhodně nebylo k neprospěchu věci. (02.10.2014)

Příliš to připomíná Quo vadis, sice si tady kreslí kříž a tam rybu, ale jinak je v obou legát, jenž si dělá co se mu zamane, teda dovolí si zamilovat se do křesťanské dívky, ač ho chce samotná císařovna... I když tomu chybí apoštolové a tudíž přílišná sentimentalita filmů natočených dle Sienkiewiczova románu, bohužel ale také jejich velkolepost a aspoň jakástakás historická věrnost. Zaujal mě závěr, není to totiž až tak typický happy end "made in Hollywood", ačkoliv... (04.02.2012)

Film dokonale nablýskaný, v tom byl pan DeMille nepřekonatelný. Ten svůj dekadentní Řím snad seskládal podle obrazů sira Lawrence Alma-Tademy. Dokonce mne napadlo, že natočil náboženský film jen proto, aby mohl přes cenzuru protlačit všechny ty senzační násilné a erotické scény. Tedy, rozhodně si na nich dal náramně záležet, byť i scénám křesťanských setkání vdechl působivý "biblický" patos. Claudette Colbert v roli neřestné císařovny Poppaey je velmi přesvědčivá. (24.10.2015)

Rok výroby 1932. Čiže obdobie, keď cenzúra ako taká, vôbec neexistovala. A Cecil B. DeMille to náležite využil a hlavne v záverečných krvilačných hrách v Colosseu nechal ( hlavne dobového ) diváka pocítiť brutalitu a surovosť vtedajšieho rímskeho systému a jeho nemenej krutých a beštiálnych obyvateľov. Je ale paradoxné, že filmovú cenzúru spustili s prispením vlády práve vo filme umierajúci kresťania. Rímsko-katolícka cirkev zariadila, že Hollywood už nikdy nebol ako pred tým. Výborný ranný veľkofilm s hlbokou myšlienkou, zopár nezabudnuteľnými scénami a technicky výborným spracovaním. (10.07.2017)