Adolf Eichmann

S tímhle filmem mám podobnej problém jako s Katyní - vidim v něm promarněnou příležitost, protože z tématu s tak velkým potenciálem se určitě dalo vytěžit víc. Film sleduje prakticky tři dějový linky, ale v každý z nich citelně chybí výraznější děj a jeho zakončení. V příběhu se nedočkáme téměř žádnýho dějovýho zvratu a snímek tak jen pozvolna směřuje ke svýmu konci, kterej je v podstatě jasnej už od začátku. Narozdíl od většiny zdejších hodnocení si nemyslim, že by dějový lince s izraelským vyšetřovatelem byl věnovanej zbytečně velkej prostor, ale rozhodně si myslim, že by měl bejt větší prostor věnovanej událostem kolem samotnýho Eichmanna, protože v tom by měl bejt stěžejní bod celýho filmu. Na druhou stranu musim vyzdvihnout hereckej výkon Thomase Kretschmanna a zajímavou hudbu. Jinak je ale Adolfa Eichmanna spíš škoda (filmu, nikoli člověka). (29.11.2010)

Film je rozdělen zřejmě kvůli umělému natahování děje do celkem třech rovin, z nichž jedna je opravdu velmi dobrá, ta se týká výslechu přímo v cele, které podle řady dokumetů skutečně probíhal velice podobně, až na ten konec s přiznáním se, druhá dějová linie rodiny na straně obžaloby byla totálně zbytečná a jen natahovala děj a pak třetí rovina byla nejhorší, jelikož byla co z dochovaných děl vím naprosto lživá. Například scénka, kdy Eichmann zastřelí ve vlastní kanceláři malé nemluvně v kolíbce před zrakem sekretářky a milenky? To byl výsměch, stejně jako téměř veškeré záběry odehrávající se za druhé světové války. Jinak byl Eichmann zahrán celkem autenticky, protože to byl do jisté míry prosťáček, který neuměl žít vlastní život a potřeboval být v organizaci, kde je mu rozkazováno a on slepě vykonává rozkazy a skutečně si toho mnoho nepamatoval ze svého tehdejšího působení, nebyl tedy vychytralý aby zadržoval důkazy ve svůj prospěch, byl jen prostě a jednoduše hloupý, aby si vše pamatoval. (14.09.2010)

Za každým rozhodnutím a činem vždy stojí konkrétní člověk, jimž hýbe nějaký konkrétní vnější nebo vnitřní popud, podnět, který si odůvodňuje. Skupinové rozhodnutí je podílovým souhrnem všech konkrétních popudů + vliv samotné skupiny jako samostatného nadorganismu. Totéž sděluje i film Konference ve Wannsee (2001). Hannah Arendtová použila pro podobná konání jedinců výstižný pojem "banalita zla", ačkoliv do něj vložila poněkud zavádějící význam. Banalita zla ve skutečnosti spočívá v tom, že v posledním důsledku lze vždy najít jeden hlavní konkrétní popud či podnět, který dovedl člověka k přijetí rozhodnutí, a tento popud je nanejvýše banální – strach, přání zavděčit se nebo si šplhnout, to jest touha po uznání, závist, pomsta, majetnictví, hloupost atp. V rozhodnutí ve prospěch banálního zla je vždy zastřen nebo rovnou popřen hlas svědomí. Podobná "banalita" důvodů platí i v případě dobra s tím rozdílem, že hlas svědomí a soucit mají možnost promluvit. (11.05.2012)

"Eichmann" je poutavější a zajímavější v momentech, kdy má blíž ke skutečnému [záznamy rozhovorů] a hranému [výjevy z Eichmannova „úřednického“ života] dokumentu, zjevně kulhá při výjevech z rodinného života vyšetřovatele resp. když syrové skutečnosti podlévá domněle dramatickou omáčkou, čímž sice zdůrazňuje pro příběh jakoby důležité paralely mezi oběma hlavními postavami [vztah k rodině, zodpovědnost vůči * ehm * povinnostem], ale to zajímavé [podání zprávy o životě muže, jemuž dodávalo neskutečné zadostiučinění vědomí, že sprovodil ze světa 6 000 000 lidí] ve skutečnosti ředí. Herecký výkon Kretschmanna mi celkově i v řadě detailů připomínal Carlyleovo podání slavnějšího Adolfa, Garity nebyl také nebyl zlý, snad jen jako obvykle über-britský Stephen Fry mi v roli izraelského představitele pochopitelně nesedl. Snad jsem neudělal chybu, když jsem film pojal jako zdroj informací... Hezký dovětek brilantního „Conspiracy“, kde se v Eichmannově kůži vyřádil Stanley Tucci. (20.11.2012)

Eichmann byla vcelku zajímavá figura, která toho měla na svědomí fůru. Přitom zločiny páchal podepisováním papírů, vytvářením seznamů a razítkováním... Takový státní zločinec moderní doby. Jeho život za války je zajímavý. Jeho útěk a život v anonymitě je zajímavý. Jeho únos je velice zajímavý. Tenhle film ovšem zajímavý není. Chybí mu v podstatě cokoli, co by ho takovým mohlo udělat. Střídají se tu v podstatě tři situace. Nezajímavý izraelský policajt a ničím nepřínosná linie s tím, jak si doma stěžuje. Lacině natočené vzpomínky na válku. A pak rozhovory s Eichmannem, kde mu policajt vždycky ukáže lejstro a Eichmann ho popře. Tak nějak nevím, proč vlastně tohle někdo točil... Zrovna o tomhle tématu a dokonce i tomhle člověku se toho už natočilo docela dost... a skoro všechny ty filmy jsou lepší a přínosnější. (27.05.2020)