Adolf Eichmann

Eichmann byla vcelku zajímavá figura, která toho měla na svědomí fůru. Přitom zločiny páchal podepisováním papírů, vytvářením seznamů a razítkováním... Takový státní zločinec moderní doby. Jeho život za války je zajímavý. Jeho útěk a život v anonymitě je zajímavý. Jeho únos je velice zajímavý. Tenhle film ovšem zajímavý není. Chybí mu v podstatě cokoli, co by ho takovým mohlo udělat. Střídají se tu v podstatě tři situace. Nezajímavý izraelský policajt a ničím nepřínosná linie s tím, jak si doma stěžuje. Lacině natočené vzpomínky na válku. A pak rozhovory s Eichmannem, kde mu policajt vždycky ukáže lejstro a Eichmann ho popře. Tak nějak nevím, proč vlastně tohle někdo točil... Zrovna o tomhle tématu a dokonce i tomhle člověku se toho už natočilo docela dost... a skoro všechny ty filmy jsou lepší a přínosnější. (27.05.2020)

Oč jde? Jde o rekapitulaci, epilog, snahu o pojmenovaní zla.Asi od každého cosi.Film je hraným dokumentem.A sice jak z doby procesu s Eichmannem, tak z II.války.Jmenovaný nebyl blbec, stejně jako nebyl blbec Hitler, ale stejně jako Hitler byl psychopat.Vyšetřovatel nás provádí terénem psychopatické mysli Eichmanna a snaží se vypíchnout momenty, kdy se Eichmann nedokázal skrýt za štít rozkazu.A to je vzhledem k Eichmannovu intelektuálnímu formátu velmi těžké.Moc těch momentů film neukazuje.Tady se dostáváme k principu viny systému a principu viny jedince.Může být jedinec, zde Eichmann, v jistý moment exculpován? Jak vidno nebyl.Velice silný a současně drsný je moment, kdy Eichmannova konkubína přináší dítě,takto židovského původu s údajnou genetickou vadou a žádá Eichmanna, aby to vyřídil.Scéna má otevřený konec......!! Poslední věta Eichmanna se slzami v očích zní : "Byli to Židé".Do filmu jsou zařazeny momenty reakce izraelské společnosti. Dejme tomu, že tomu tak bylo.Dále jsou tu momenty z vyšetřovatelova osobního a rodinného životy.A vyšetřovatel se hned zpočátku dozvídá, že Eichmann je přímo odpovědný za transport jeho otce do koncentračního tábora.Může takto podjatý člověk vést vyšetřování? Tohle implikuje další otázku, a sice měl být Eichmann souzen v Izraeli? Tomuhle scénáři předcházel celý proces, jehož průběh neznám a zná ho dnes jen málo lidí.Je už jen na papírech.Kdysi, bylo to po skončení norimberského procesu prohlásil tehdejší americký senátor Robert Taft na adresu zmíněného soudního řízení, že anglosaská justice zde přistoupila na východní pojetí práva a proces byl prostoupen duchem msty.Snad vyhnanství bylo správným rozsudkem nad nacistickými pohlaváry.Na jeho hlavu se v USA poté snesla šílená bouře nevole a zloby.Snad nejsurovější bylo označení jeho doporučení jako špatná služba tomu, zač jsme bojovali.Tohle napsal J.F.K. ve své knize Profily odvahy. Je to jen jiný pohled na řešení.Budiž. Já si myslím, že v Eichmannově kause bylo spravedlnosti učiněno zadost a on skončil v pekle vedle Hitlera,Stalina, Caliguly,Himmlera, Pol Pota, Gottwalda, Urválka, Heydricha a dalších kreatur. (16.01.2017)

Uvěřitelná rekonstrukce jednoho z nejdůležitějších procesu v historii, Adolf Eichman je perfektně zahranej Kretschmannem. Jako perličku vidím českou herečku Terezu Srbovou ( hrála v Sanitce modelku, co chodila s šéfem záchranky Dvořákem ) specialistku na nahé scény, čímž je v zahraničí obsazovaná do kdejakého filmu - ani tady svůj talent nezapře ( jedna hvězda navíc jako správný patriot ) (14.08.2014)

Za každým rozhodnutím a činem vždy stojí konkrétní člověk, jimž hýbe nějaký konkrétní vnější nebo vnitřní popud, podnět, který si odůvodňuje. Skupinové rozhodnutí je podílovým souhrnem všech konkrétních popudů + vliv samotné skupiny jako samostatného nadorganismu. Totéž sděluje i film Konference ve Wannsee (2001). Hannah Arendtová použila pro podobná konání jedinců výstižný pojem "banalita zla", ačkoliv do něj vložila poněkud zavádějící význam. Banalita zla ve skutečnosti spočívá v tom, že v posledním důsledku lze vždy najít jeden hlavní konkrétní popud či podnět, který dovedl člověka k přijetí rozhodnutí, a tento popud je nanejvýše banální – strach, přání zavděčit se nebo si šplhnout, to jest touha po uznání, závist, pomsta, majetnictví, hloupost atp. V rozhodnutí ve prospěch banálního zla je vždy zastřen nebo rovnou popřen hlas svědomí. Podobná "banalita" důvodů platí i v případě dobra s tím rozdílem, že hlas svědomí a soucit mají možnost promluvit. (11.05.2012)

"Vůdce byl zrcadlo nastavené velkoněmecké říši. Milovali jsme ho, protože díky němu jsme mohli najednou všichni spatřit svoji velikost tak, jako nikdy předtím." Nebýt toho zatraceně divného konce, který akorát tak navodí atmosféru plnou nepochopení a odporu byla bych dala 4/5. Adolf Eichmann byl skutečně - jak sám řekl - jedním kolečkem v tom hrozivém soukolí, ale kolečkem, které šlapalo na plné obrátky a žádný z rozkazů nenechalo náhodě. Dostala mě scéna kdy si s židovskou "spřízněnou duší" jako předehru říkají čísla mrtvých židovských občanů...či když zastřelil mimino. Chápu proces s ním jako zadostiučinění, které bylo nevyhnutelné. Ve společnosti normálních lidí nemůže žít někdo, kdo povraždil a nebo nějak spolupracoval na vyvraždění tolika lidí - ani ve vězení jako takovém. Perfektní Troy Garity mi ukázal, že hrát umí. (02.02.2013)