Skins

Skins se snaží být realističtější, naturalističtější a syrovější teen seriál, než jeho američtí kolegové. Samozřejmě tlačí na pilu stejně jako za mořem, jen opačným směrem. Zatímco ve většině amerických seriálů se nemluví spostě, neberou drogy a nesouloží (alespoň bez oblečení), tak ve skins prakticky nic jiného nevidíme. 1.série 80% - Zpočátku trochu nezvyk, po chvíli si tuhle bandu ale oblíbíte. 2. Série 70% - Lehký ale naštěstí nijak výrazný kvalitativní propad, uzavřeno se ctí. 3. Série 90% - Vyměnění celého castu kromě Effy byl výborný nápad. Nová parta se mi zdá lepší, navíc přinesla po slabší dvojce oživení, Emily rulez. 4. Série 60% - Těžký scénáristický kiks, z dříve sympatické Effy je totální smažka, díly jsou bez šťávy, navíc vražda jedné nejmenované postavy patří mezi největší wtf, co jsem v televizi viděl. Závěr slabý, celá sérka vyzní do ztracena. (27.09.2011)

- první generace aneb první dvě série - Příznačně byli "Skins" nominovaní na kupu cen v kategoriích drama a ne komedie. Navzdory zavádějícímu, nebo přesně řečeno navnazujícímu prvnímu dílu se nejedná o teenagerskou komedii vystavěnou okolo obvyklých motivů ztráty panictví a nezřízených večírků. S každým dalším dílem více krystalizuje drama zaměřující se na vztahy a profilaci jednotlivých postav. Seriál přichází s důmyslným dramaturgickým konceptem, kde se každý díl zaměřuje na jinou postavu. Díky tomu všechny figurky schematicky načrtnuté v prvním dílu (hulič, panic, sexbomba, suverén, troska) dostávají osobnost, mnohoznačnost a své vlastní konflikty, pocity i tužby. V charakterech postav stejně jako ve zvoleném stylu zůstávají "Skins" plně věrni svému cílovému publiku. Zatímco všechny dospělé postavy, tedy rodiče a učitelé, jsou v souladu s optikou teenagerů vykresleny jako karikatury, náctiletí hrdinové jsou plně vyprofilované bez jakýchkoli předsudků či přednastavených vzorců. V případě první generace seriálu to znamená, že hrdinové nespadají do žádné outsiderské či rebelské subkultury, de facto jsou to členové jádra třídy, kteří se ve volném čase oddávají hlavně paření. Ale i parties, hulení a pilule jsou jen kulisa pro to hlavní, co hýbe světem teenagerů - vypjatě dramatické vztahy, které tvoří alfu a omegu celého seriálu. Krom toho, obzvláště druhá série první generace "Skins" bravurně vystihuje hořkosladkost na konci posledního ročníku ročníku střední, coby doby prosycené pocitem blížícího se konce a strachem z bolesti vycházející z konfliktů a hroutících se idealistických plánů. "Skins" jsou seriál pro mladé o mladých, který je ve všech aspektech (včetně stylu a skvělé hudby) až unikátně věrný své cílové skupině, ale při tom nelze říct, že by byl naivní. (22.09.2013)

Prvá generácia je klasika, druhú beriem ako príjemnú zmenu. Tretia je fajn, keby niet tej 6. série, v ktorej sú skoro všetky postavy diametrálne odlišné oproti predošlej sezóne. Ako beriem, ľudia sa menia, ale tuto sú tie zmeny až moc pritiahnuté za vlasy (hlavne Frankie, nechápem.). Plus majú tvorcovia za jednotlivé časti, ktoré nás vťahujú vždy do života inej postavy, a tým robia každý diel výnimočným a zameraným na aktéra, ktorého názov nesie epizóda :) A aby som nezabudla na Skins Fire, Pure a Rise: nie zlé, nie zlé.. ale Fire sa mi pozdával najviac (aj s Emily a Naomi). (28.02.2011)

Konečně někomu došlo, že seriálům o šťastné mládeži z vyšších vrstev už odzvonilo. Britové přišli se Skins, seriálem o mládeži ze střední třídy, která má k té šťastné daleko. Je to mnohdy depresivní, působí to místy reálně, místy surreálně, postavy se točí v začarovaném kruhu nejen partnerských vztahů, na jeden díl minimálně deset hlášek. První dvě řady jsem zhlédnul na jeden zátah za dva dny...to ani jinak nešlo, protože Skins se mi dostaly hned prvním dílem nemálo pod kůži a je naprosto neuvěřitelné, jakým vývojem postavy za 19 dílů prošly. Tím chci naznačit, že co se týče toho hlavního jádra, byly to opravdové bytosti, u kterých se tvůrci vyvarovali přílišnému schematizování. Vývoj dějový typický pro seriál, některé díly jsou přímo skvělé, některé mírně nudné. Co mi ale nepřišlo vůbec patřičné, jakým stylem byl vážný tón v některých momentech odlehčen (nic proti odlehčení jako takovému). Ten kontrast dramatu a někdy až absurdní grotesky působil moc necitelně. Proto to tentokrát neženu do plného počtu, ale těsně pod. I když bych právě kvůli Tonymu, Chelle a Maxxiemu strašně rád... (24.05.2010)

Pořádný kopanec do všech srabáckých teen seriálů (noční můra Brandona Walshe, chcete-li). Něco tak nekorektního a emocemi napěchovaného jsem na televizní obrazovce dlouho neviděl. Tohle platí o prvních dvou řadách, ty následující vypadají jako nepříliš zdařilý spin-off, proto s nimi ani nehodlám ztrácet čas. 9/10 (19.01.2011)