Ďáblova cesta

První pětiminutovka navnadí jako málo co. Pak bude půl hodiny Šmudlíků, Gandalfů (!!!) a trapností. A pak? Pak má pravda vyjít najevo a ze studentského výzkumu se stane ... vůbec nic se nestane, protože se pak filosofuje a mezitím příjde něco hrozně digitálního a občas to udělá střík střík a krev lítá a filosofuje se. .. A to je asi vše, milé děti. (16.02.2011)

O tom, že je tehle film jinej než většina jinejch hororu, neni moc pochyb. Kor kdyz to vlastne ani uplne neni horor, ale to by v tomhle pripade ani moc nevadilo. Spis naopak. Otazka zni, jestli nadprumerna jinakost tvori i nadprumernost jako takovou. Kupodivu, u me asi jo. Tohle je proste zajimavy videt (a vzhledem k vyznamnosti hudebni slozky i slyset). A britsky pojeti hruzy je vazne fajn. Mimochodem tak skvelyho uchyla, jako je Andrew Howard, by fakt jeden pohledal. Jen skoda toho mozna trochu prilis natahovanyho konce, trochu to kazi finalni efekt. Kazdopadne za malo penez necekane hodne muziky. (19.11.2008)

První polovina je vyloženě slabá, ale pak se to začíná rozjíždět, přijde monstrum a začíná být legrace. Pochopitelně je celá zápletka debilní asi jako nápad na výrobu octových chipsů... No jde to, jen jsem se celý film nerozhodla, jestli mně nejvíc leze na nervy gandalf, který vypadá spíš jako saruman, nebo ten druhý, který neustále něco komentuje. Ale jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. (11.10.2008)

Těšila jsem se, že se zase konečně podívám na nějakej horor, místo toho přišel naprosto nudnej, dementní a pomatenej film, na kterej sem celou dobu hleděla s naprosto nechápavým výrazem. Ale protože mám ve zvyku filmy vždycky dokoukat do konce, (SPOILER) tak sem si u konce musela říkat: "Tak už ju proboha zabij!", abych to mohla konečně vypnout... Nakonec přišlo vysvobození. "No vidíš to, když se chce, tak to de," říkala sem v duchu tomu psychopatovi a mohla konečně vypnout telku... (17.12.2008)

The Devil's Chair se po dost dobře vyhlížejícím traileru stal jedním z mých nejočekávanějších filmů. Po několika minutách od zmáčknutí tlačítka Play se ale dostavila studená sprcha. Na tohle jsem se jako tak těšil? Nuda, špatné herecké výkony, nuda, nesympatické postavy, nuda, téměř žádná krev, nuda atd... Hlavní hrdina se s divákem navíc bohužel často dělí o své myšlenky a glosy, přičemž vždycky, když se tak děje, se zastaví obraz a nerozběhne se dřív, než se hrdina vykecá. Což po několika takových stopnutích začne lézt na nervy téměř stejně silně, jako na ně leze hrdina samotný už od začátku. Po 45 minutách se příběh přehoupne do své kvalitnější a zábavnější poloviny, která je sice pořád horší, než jsem si přál, ale aspoň už jsem u ní nebyl tak naštvaný. No a nakonec přijde pěkně vypointovaný závěr (pointa už je tak trochu neoriginální, ale v roce 2006, kam je film datován, tomu bylo jinak), jenž mě přesvědčil, že to nebyla zas až tak úplně ztracená hodina a půl. Ve výsledku je ale pořád znát, že se snímek zastavil daleko před svými možnostmi, stejně jako tomu bylo u předchozího Masonova snímku Broken. PS. Ta příšera, co se zde asi čtyřikrát na chvíli objeví, je dost hustá a zasloužila by si přinejmenším více prostoru, nebo ještě lépe - kvalitnější film. 50% (17.08.2008)