Mapa zámořských objevů

Mapa zámořských objevů je ve své podstatě velmi podobná Lítosti, k níž stejně tak napsal scénář Jiří Hubač. I tady jde opět o skřípající komunikaci mezi otcem a synem. Otec, středoškolský kantor, který nechce být diktátorem, je jak mezi dvěma mlýnskými kameny, protože dík svému laskavému a tolerantnímu přístupu ke zvlčilým studentům nemá zbla respektu a neocení to ani jeho syn, naopak je mu za vysmívaného otce trapně a přitom by tak rád zapadl mezi třídní "elitu". Půvab všech postav je v tom, že jsou z masa a kostí a schopné vzbudit když ne souhlas tak pochopení. Scénář disponuje výroky, při nichž se derou slzy do očí, zvláště pak jsou-li pronášeny Vlastimilem Brodským, jehož člověčí herectví unáší i bere dech. (07.03.2007)

"Učte se nenávidět zlo a lhostejnost. Ale zlé a lhostejné lidi se snažte pochopit a pomáhejte jim…" Profesor Barchánek, kterého zcela jedinečně ztvárnil (se svýma typickýma smutnýma očima) Vlastimil Brodský, možná působí jako slaboch, který kolem sebe trousí životní moudrost ("člověk se často mýlí, ale pokud v sobě najde sílu přiznat chybu, vždycky vstane a znovu vykročí"), aniž by si uvědomoval, že jeho počínání je marné, jako je marné "házet perly sviním". Přesto dostane nakonec šanci nejen ukázat v praxi svou životní filosofii a přesvědčení, že "spravedlnost je také občas dílem velkorysosti," ale především získat zpět úctu svého syna. Barchánkova životní filosofie ve filmu přitom ostře kontrastuje s přístupem ředitele (jako vždy herecky minimalistický a přesto poutavý Rudolf Hrušínský), jenž je přesvědčen, že "člověk se někdy dopustí křivdy tím, že ji nepotrestá" a který uznává jen "znalosti, kázeň a morálku, a nic víc". Dialogy těchto dvou postav, v nichž se dotyční dotýkají otázek učitelského poslání a přístupu ke generaci mladých, tvoří jeden z hlavních pilířů celého snímku. Ten druhý, který byl pro mě (v současnosti coby otce puberťáka) asi ještě silnější, představují dialogy Barchánka se svou ženou o smyslu rodičovství a o tom, jak čas rychle běží. V okamžiku, když se Barchánka jeho žena ptá, "proč pořád jenom něco ztrácíme" a on ji na to odpovídá, že "dětství je nějak čím dál kratší," mi bylo taky trošku teskno. Teskno mi pak bylo, i když jsem koukal na exteriérové záběry filmu (okolí ZŠ Kladská a Bezručových sadů na Vinohradech), které mi připomenulo mé dětství, když jsem se každodenně pochyboval v těchto končinách. Asi skutečně trošku platí, že "nic není tak smutného, jako staré fotografie…" (31.07.2018)

Pan profesor v podání vynikajícího a lidského Vlastimila Brodského byl skutečně moc měkký. Vedly ho k to mu okolnosti, o kterých se během sledování příběhu dozvíme, ale i bez toho si nedokážu představit, že by někdy byl k žákům a studentům přísný. Pan profesor chvilkami působil jako z jiného světa. Bylo to přístupem a ideemi, kterými se řídil. Proto s ním mohli studenti snadno manipulovat. Taky jsem měla pár takových učitelů. Bylo mi jich v podstatě líto. (13.02.2012)

„V té naší tiché profesi zažíváme spíš víc proher než vítězství.“ Na tuhle inscenaci jsem narazil kdysi dávno při přepínání kanálů. S pomocí uživatelů ČSFD se mi podařilo dopídit se názvu a pak už stačilo jen čekat na reprízu. Mapa zámořských objevů je velice silným příběhem učitele, který doplácí na to, čeho by si okolí mělo vážit nejvíce – na pochopení a dobrotu, které se ale bohužel odrážejí v holubičí povaze. Někteří studenti to ocení v pozdějším věku, jiní nikdy. Jako v učiteli ve mně poselství, která pronáší zejména excelentní Vlastimil Brodský (ale i upřímný Rudolf Hrušínský), docela silně rezonují. (979.) (25.08.2014)

Mistrně zvládnutá inscenace od prvního do posledního tvůrce. Generační skok od obdivu k nenávisti, hledání životního smyslu, boj se sebou samým, ale i skvělá sonda do školství sedmdesátých let. Je toho zde dost, něčeho až příliš, např. filozofování tápajícího profesora dějepisu, ovšem vše je vyváženo ukázkovým zpracováním s minimem prostředků a výtečnou hudbou. Rudlu, jako profesora matematiky a ředitele, bych u tabule asi neustál. (25.08.2014)